Mno, nevím, jak dnes, ale za mých starých časů se tohle řešilo sekundárními prameny ("knihy o knihách"). Povinnou literaturu jsem nečetl už jen z principu, ač jsem později třeba i zjistil, že ledacos z toho za přečtení opravdu stojí... Včetně Komenského Labyrintu světa, ze kterého jsem maturoval (pravda, nejsem masochista, takže jen v té novodobé češtině, jakkoli kamarádka opěvuje původní verzi).