V neděli to bylo 25 let, co spatřila světlo světa architektura procesorů x86. Ačkoli se z pohledu počítačů jedná o kmeta, do důchodu se ještě nechystá.
V červnu v roce 1978 byla spolu s prvním 16bitovým procesorem Intel 8086 představena i architektura x86. O tři roky později se pak jednodušší verze tohoto procesoru pod označením 8088 stala základem IBM PC a nastartovala počítačovou revoluci. Při svém uvedení ale tato relativně jednoduchá architektura na masivní úspěch nevypadala. Intel se snažil uvést velmi rychle 16bitový procesor dříve, než se to podaří Zilogu, který pracoval na 16bitové variantě Z80. O tom, že 16bitový procesor byl ve své době zbytečným luxusem ostatně hovoří sama za sebe varianta 8088 s osmibitovou vnější sběrnicí, která se objevila později právě jako snadněji instalovatelná varianta procesoru a posloužila jako základ IBM PC.
Architektura x86 byla navržena především s důrazem na kompatibilitu s předchozími procesory a tím si vysloužila řadu kritik na adresu snadnosti programování. Dnes již nejsou tyto bitvy na pořadu dne, ale souboj mezi Intelem a Motorolou vedený na úrovni snadnosti programování v assembleru byl krutý. Intel proslul svým rozhodnutím použít pro interpretaci 16bitových dat malý endián – dolních osm bitů před horními osmi bity. Bitvy se ale vedly i řadě dalších přístupů k programování a Motorola z toho vycházela lépe. Postupem času se ale i tak architektura Intelu dokázala prosadit a i dnešní nejrychlejší procesory Intel, AMD, Cyrix a dalších x86 klonů se dokáží domluvit na úrovni x86.
Procesorů 8086/8088 prodal Intel a licenční partneři dobře přes 100 miliónů. Dnes je ještě tento procesor využíván, už ale ne pro osobní počítače. Jeho historický přínos není ani tak v samotné existenci, jako v ustanovení základního genomu dnešních procesorů, které, byť je jejich instrukční sada mnohem bohatší a umí podstatně více, se stále dokáží domluvit na úrovni x86.