Badatelé DCS Corporation a Army Research Lab chtějí trénovat umělé inteligence v podobě neurální sítě tak, že jim budou předkládat data s lidskými mozkovými vlnami. Jde přitom o mozkové vlny vojáků, kteří se rozhodují o cíli útoku.
Proč je tak složité naučit roboty správně vybrat cíl a odlišit ho od ostatních objektů? Strojové učení umělých inteligencí potřebuje vysoce strukturovaná data, tedy pěkně uspořádané řádky čísel, která si umělá inteligence pěkně načte.
Jenomže zapsat do takové podoby postup správného určení cíle v chaotickém a komplikovaném reálném světě je velice obtížné. Lidský mozek to přitom zvládá poměrně jednoduše a používá k tomu data strukturovaná jako vzpomínky. Takovému postupu ovšem dnešní stroje nerozumějí.
Armádní výzkum se s tímto problémem potýká už dlouho. Když odborníci Google z laboratoře DeepMind vyvinuli umělou inteligenci, která nedávno porazila mistra světa ve hře Go, tak to z pohledu vojáků bylo vlastně docela jednoduché.
Armádní umělé inteligence nehrají na statickém hracím plánu, ale v reálném světě. Jako by se herní plán hry Go neustále měnil v čase. Zvládnutí takové proměnlivé situace je přitom na hraně nebo spíš až za hranou možností soudobých umělých inteligencí. Proto se armádní specialisté rozhodli přizvat na pomoc lidské mozky.
Vyvíjejí technologii, s jejíž pomocí budou umělé inteligence sledovat mozkové vlny lidských vojáků, rozpoznávat, kdy určili cíl, a pomocí toho se pak učit schopnosti rychle a správně určit cíl útoku.
Tato technologie bude využívat detekci takzvaných P300 odpovědí (anglicky P300 responses), což jsou charakteristické mozkové vlny, které se objevují, když se mozek rychle rozhodne. Rovněž bude sledovat pohyby očí vojáků a další parametry.
Ani tato technologie nezaručí, že bojoví roboti budou střílet lépe než lidé. Měla by ale urychlit vývoj armádních umělých inteligencí, které by tohoto měly jednou dosáhnout.
Zdroj: Defence One
