Nakolik si vážíme vlastního soukromí a jaký díl viny padá na provozovatele online služeb? Street View je jen kapkou v moři, vítejte u komentářů ze světa (ne)bezpečnosti.
Služba Street View od společnosti Google se stala trnem oku řadě uživatelů, především z důvodu případného narušení soukromí při pořizování snímků z Google vozítek. Pro méně zasvěcené začněme konstatováním faktu, že Google Street View představuje rozšíření populárních Google Maps a nabízí reálný pohled na ulice nejrůznějších měst. Tyto snímky jsou pořizovány Google vozítky za reálného dění na ulicích, a tak se tu na snímku může objevit někdo se svou milenkou, další na místě, kde ho nikdo nemá vidět, apod. To jen přilévá olej do ohně často diskutovaného soukromí na internetu.
Ano, Google přijal protiopatření v podobě automatického rozmazávání obličejů či poznávacích značek zachycených aut, nicméně ne vždy to stačí. Poslední kauza pochází z minulého týdne: Hans-Peter Thur, švýcarský komisař pro ochranu dat a informací, tvrdí, že zmíněná bezpečnostní opatření nejsou dostatečná, a požaduje stažení snímků Švýcarska z Google Street View. Google se chystá přistoupit na jednání a doladit podmínky, nicméně na podobné problémy naráží stále častěji.
Google Street View: Kdo se to opaluje „nahoře bez“ ve veřejném parku?
Já na uživatele, uživatel na mě
Berme nyní konkrétní službu Google Street View pouze jako jednu z podobně zaměřených a zkusme se zaměřit na ochranu soukromí online obšírněji. Jde jen o přespříliš nafouknutou bublinu, nebo opravdového strašáka? Podle typu služby svá data svěřujeme buď nevědomky, nebo zcela záměrně. Nevědomost se více či méně spravedlivě trestá ve všech oblastech lidského konání, a tak bývají zajímavější spekulace ohledně druhé skupiny sebepráskačství. A že jde o pořádnou grupu (matematikové prominou), nikoliv jen malou skupinku…
Služby Googlu se staly snadným terčem všech, kdo křičí po soukromí a chtějí bránit celý svět před celým světem, je však potřeba rozlišovat dva základní modely nakládání s informacemi:
- Uživatel dává svolení – netýká se pouze Googlu, ale prakticky všech webových služeb, které požadují registraci. Kdo si ve skutečnosti přečetl podmínky registrace předtím, než je potvrdil stisknutím tlačítka Accept apod.? Stejné je to samozřejmě i u klasického softwaru. Často se zde nachází bod, který provozovatele zprošťuje odpovědnosti při případném útoku a krádeži citlivých dat.
- Narušení soukromí bez vědomí uživatele – kromě různých spywarových komponent i regulérních aplikací nebo sledování uživatelových kroků internetem sem můžeme zařadit třebas také právě Google Street View. Bohužel či bohudík zde není pevně stanovená hranice, která v konkrétních případech řekne, co přesně je správně a co nikoliv. Tedy konkrétně u Street View: „Stačí rozmazání obličeje, nebo nikoliv?“
Druhá kategorie vede k dlouhým polemikám a otevřeným diskuzím o soukromí, které se promítají i do politického dění a o němž rozhodují také lidé, jejichž hlavní profese bývají na míle vzdálené spletitému světu současného IT dění. Naproti tomu první skupina je velice zajímavá tím, že ji ovlivňují samotní uživatelé, kteří později spadají do kategorie plné kritiků, přívrženců i obětí vybrané služby. Dnes se sami rádi zbavujeme soukromí, ať už úplatou za programy zdarma nebo „jen tak“ v rámci moderních online služeb.
Programy zdarma jsou totiž stále častěji doprovázeny vynuceným adwarem či spywarem, tedy komponentami, jež mohou zobrazovat cílené reklamy (zdrojem inspirace se jim stávají převážně navštívené weby), případně stopovat naše kroky online světem a pro účely takzvaného dalšího vývoje sbírat nejrůznější zajímavé informace. A pak stačí posbírané údaje dobře zpeněžit, což samozřejmě bývá dalším zdrojem spekulací a jen těžko prokazatelným „faktem“. Příkladem schválené instalace adwaru budiž vybrané verze přehrávače BSPlayer.
Blogni, tweetni, napiš na zeď, prostě buď trendy a in
S tím, jak internet prostupují stále masovější služby a jak sklenice „Kdo není online, jako by nebyl“ přetéká obsahem, prozrazujeme stále více i bez domýšlení následků. Během pár let se v tomto ohledu přístup k internetu obrátil o sto osmdesát stupňů, naše reálné identity jsou již pevně spojeny s nejrůznějšími účty na webu, riziko často přehlížíme. Zkuste si u domu pro představu odstranit plot (=vypnutí firewallu), odemknout dveře (=vypnutí antiviru) a umístěte na hranici pozemku informace, kdy nejste doma a co přesně děláte (=sociální sítě, komunitní weby, mikroblogy). Na webu v současnosti normální stav, ze kterého jednou může být průšvih. Nebo jen další etapa počítačové evoluce?
Jak vnímáte soukromí na internetu a ochranu osobních údajů uživatelů vy? Bojíte se jejich zneužití, nebo některé strašáky považujete za zbytečně zveličené? Podělte se s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem.
