Blokovaný obsah internetu nemají jenom v Číně, ale i v mnoha jiných vyspělých zemích. Někde dobrovolně, někde méně, každopádně se mezi ně řadí i Česko.
Vodafone zavedl u svých datových služeb blokování nevhodného obsahu. A strhla se pořádná bouře. Ne že bychom snad chtěli hájit stránky s dětskou pornografií nebo propagující hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Zde jde však o něco jiného. Dnes je to pornografie, zítra to mohou být opoziční politické prezentace apod.
A zdá se, že, alespoň podle výsledků naší ankety, stejně uvažuje i drtivá většina čtenářů Živě.cz. Zatím zde máme pouze jeden způsob blokování internetového obsahu, u jediného poskytovatele internetu a navíc na úzké skupině lidí, kteří přistupují na internet prostřednictvím běžné mobilní sítě. V mnohých zemích se ale setkáváme se skutečnou cenzurou na internetu.
Nepřehlédněte: rozhovor se zástupcem Vodafonu o cenzuře internetu
Hodnocení svobody slova na internetu a míry cenzury se ve světě věnuje několik organizací. Kromě známé Reporters Sans Frontiers (Reportéři bez hranic) také uskupení pojmenované OpenNet Initiative. Členy iniciativy jsou představitelé prestižních vysokých škol, a výstupem projektu pak žebříček kategorizující státy postižené internetovou cenzurou do pěti základních skupin.
Pervasive (Vše prostupující)
Přestože nejsou jednotlivé stupně konkrétně definovány, do první kategorie se řadí státy praktikující nejradikálnější principy v oblasti internetového omezování svobody. V takových regionech je běžné blokování veškerého politického obsahu na webu, ale také tvrdé represe vůči všem, kdo by se jen náznakem chtěli pokusit psaná i nepsaná pravidla cenzury porušit.
Organizace Reportéři bez hranic sestavila pro tuto kategorii států v roce 2006 speciální žebříček, tzv. 13 "Enemies of the Internet" (13 nepřátel internetu):
- Bělorusko
- Barma
- Čína
- Kuba
- Egypt
- Irán
- Severní Korea
- Saúdská Arábie
- Sýrie
- Tunisko
- Turkmenistán
- Uzbekistán
- Vietnam
Asi nejznámějším případem internetové cenzury jsou kolosální firewally budované v Čínské lidové republice a zamezující tamním obyvatelům přístup ke zprávám nepohodlným vládnoucí komunistické garnituře. V podobném duchu funguje i cenzura internetu v Iránu s tím rozdílem, že v této převážně muslimské zemi je dáván mnohem větší důraz na potírání stránek bojujících a hájících rovnoprávnost žen.
Symbolem cenzury internetu se v Číně staly dvě postavičky Shenzhen Network Police
Dalším způsobem „ochrany před zlým internetem“ je zamezení připojení do Sítě vůbec. To je případ např. Kuby, kde po dobu vlády Fidela Castra byly dokonce i počítače určeny jen pro hrstku vyvolených. Úvahy nad internetem jsou tím pádem naprosto liché. Situace se začala zlepšovat až nedávno, ale vzhledem k cenám připojení je celosvětová síť něčím, o čem běžný Kubánec ani nepřemýšlí. Podobná situace, tedy internet jen pro „horních pár tisíc“, je i v Severní Koreji.
Substantial (Podstatný)
Ještě překvapivější je stupeň druhý, kde není práce internetových cenzorů až tolik precizní, ale kde stále ke svobodnému internetu chybí dlouhá cesta. Jedním ze států tohoto koše je totiž i Jižní Korea, jinak poměrně vyspělý stát s moderními přístupy a rozvinutou demokracií.
Svoje zařazení si Jižní Korea zasloužila zákonem, který de facto odbourává anonymitu na korejském internetu. Chcete komentovat článek, sami nějaký napsat, blogovat, přidat video na místní server nebo cokoliv jiného, kde se může objevit váš názor nebo subjektivní hodnocení? Musíte být zaregistrováni pod svým skutečným jménem. Potvrzením o vaší identitě budiž údaje z oficiální ID karty (v Česku občanského průkazu).
Mezi státy druhého bloku je i Saúdská Arábie (přestože ji Reportéři bez hranic řadí k nejhorším, mezi 13 nepřátel internetu). I ona praktikuje na surfování v mezinárodním internetu cosi jako obří proxy filtrující průchozí obsah. Na rozdíl od Číny se tento mechanismus nesoustředí ani tak na věci politické jako spíše na pornografii, drogy nebo servery napadající Islám.
Google v Číně a jinde...
Nominal (Nominální)
V tomto třetím stupni internetového cenzorství už se nacházejí i nejvyspělejší státy světa a pravděpodobně by se mezi ně zařadilo i Česko v případě, kdy by podobná opatření jako Vodafone zavedl některý z větších poskytovatelů internetu.
Což už také částečně naznačuje, kvůli čemu budou státy do tohoto seznamu přiřazovány. V převážné většině případů jde o blokování pornografie, ale najdou se i výjimky. Např. Kanada v tomto seznamu figuruje proto, že se v minulosti objevily pokusy eliminovat ze strany vlády dostupnost informací politicky citlivého charakteru.
Dánský největší poskytovatel internetu TDC A/S zařadil tuto zemi na seznam nejen blokováním pornografie, ale také filtrováním přístupů na server AllOfMP3.com, populární hudebně stahovací server. Itálie zde naopak figuruje proto, že blokuje používání zahraničních sázkových systémů.
Vesele o smutém
V mnoha zemích funguje cenzura internetu jako nástroj, jakým si vedoucí režim upevňuje moc. Příkladem budiž Rusko, které dlouhou dobu blokovalo informační portály stran nepohodlných Kremlu a které se již dlouhou dobu zasazuje o zrušení litevského serveru informujícího o válce v Čečensku z trochu jiné perspektivy, než by si vláda největší evropské země přála.
Nepřehlédněte: Na webových stránkách OpenNet Initiative najdete přehlednou mapku, kde si můžete úroveň cenzury internetu v jednotlivých oblastech prohlédnout i graficky
Situace v Maroku a neochota vládních špiček akceptovat internetové servery hájící nezávislost Západní Sahary došla tak daleko, že je v této zemi nepoužitelný Google Earth i některé celosvětové blogovací portály. V Turecku dokonce vláda zřídila speciální orgán, který se vyloženě internetovou cenzurou zabývá. Asociace má posvíceno především na videoservery, a tak se už v Turecku několikrát blokovalo a po protestech znovu uvádělo do provozu YouTube.
V turecku YouTube moc "nefrčí"
Turecko proti YouTube zbrojí již několik let. Blokování přístupu na server bylo dokonce podpořeno rozhodnutím tureckého soudního dvora
Další dva stupně v seznamu OpenNet Initiative jsou Indirect (Nepřímý) a Watchlist (Sledovaný seznam).
Prostě vám je neukážeme
Omezování svobody slova ale nemusí mít jen takto výraznou formu. Cenzurou jsou v určitém smyslu také záměrná vyřazení některých adres z databází internetových portálů. V roce 2002 Google.de a Google.fr vyřadili z databází servery zaměřené na neonacismus a jeho podporu. Jistě ještě v živé paměti pak máte spuštění čínského Google.cn, kdy musel Google souhlasit s vyřazením serverů nepohodlných komunistické straně.
Nepřehlédněte: Yahoo jedničkou v cenzuře na čínském internetu
A v neposlední řadě nemůžeme zapomenout na menší případy cenzury, jaké se vyskytují např. v diskusních fórech. Protože i zásahy pověřeného moderátora do obsahu diskuse mohou být svým způsobem jako druh omezování svobody slova brány. Nicméně lze pochopit, že provozovatel komerčního serveru má k takovému jednání plné právo.
Ať tak či tak, cenzura je na dnešním internetu běžná více, než by se mohlo zdát. A rozhodně nejde jen o muslimské nebo autoritativní režimy, kde k podobným praktikám dochází. Setkáváme se s ní ve Francii, v Itálii, ale i Británii či Spojených státech. Byť v omezené míře. Jen se mi stále nepodařilo rozlousknout, zda je to tak správně nebo ne.
