AR, augmented reality, rozšířená realita. Tento polozapomenutý buzzword před pár lety připomněl především Microsoft, který se po hlavě vrhl do vize holografických Windows a začal si hrát se svými brýlemi HoloLens.
Dnes je AR velké téma, firmy se předhánějí v odvážných tvrzeních, co všechno a jak rozšířená realita změní a jak budeme v AR dělat to a tamto. Čtenář s dostatečnou pamětí přitom jen povzdechne, že to všechno tady přece už bylo.
AR tu už byla několikrát a stále se vrací
Stačí vzpomenout na první vlnu mobilní AR před bezmála deseti lety! Ano, letí to rychle, ale podívejte se třeba na moje video níže z roku 2010. Tu dobu připomíná dnes už legrační telefon s prehistorickou verzí Androidu a aplikace Zlatých stránek, která pomocí tehdy hodně medializovaného prohlížeče Layar pro rozšířenou realitu zobrazovala nalezené podniky v živém náhledu z webkamery.
Stačilo zamířit telefon správným směrem a rázem na displeji vyskákaly body zájmu.
Celé to mělo jeden háček. Bylo to efektní, bylo to roztomilé, dobře se to ukazovalo na displeji, ale bylo to ruku na srdce úplně k ničemu. Jen další hype v řadě. Ostatně odchod AR ze scény urychlil i Google, který nejprve natočil jedno z nejkrásnějších vizionářských videí, ve kterém demonstroval, co jednou budou umět chytré brýle s rozšířenou realitou…
… Aby později ukázal prototyp Glass, který toho měl s vizí z videa společného asi tolik co brněnská šalina s hyperloopem.
Až to vyrobí Apple
Jinými slovy, všichni tušíme, co by AR měla umět a že by to bylo skvělé, nicméně zároveň platí krutá pravda, že něco takového zatím nikdo nedokáže vyrobit. A tak s trochou nadsázky všichni čekáme, až s tím přijde Apple a ukáže všem ostatním cestu. Jenže tomu se do toho stále nějak moc nechce.
Tedy, jeho vývojáři samozřejmě mají ARKit, stejně jako Google má svůj ARCore, ale to je pouze software, který opět vypadá skvěle na videích, ale bez pořádného hardwaru nemá šanci. Tento problém se ostatně netýká pouze rozšířené reality, ale i té plně virtuální.
Nvidia se letos na jaře pochlubila se svým virtuálním světem pro designéry Holodeck, který v úterý v Mnichově přetavila v první alfaverzi, do které se může každý přihlásit. Sám o sobě je Holodeck dechberoucí (to nepřeháním, vyzkoušel jsem si ho). Nasadíte si některý z podporovaných headsetů pro VR a ocitnete se třeba uprostřed dílny, kde před vámi bude stát do posledního šroubku virtualizovaný model automobilu. Poté se do dílny přihlásí další členové týmu, kteří se ve skutečnosti nacházejí na druhé straně planety, a společně budete pracovat, jako byste seděli před velkým monitorem s CADem.
Holodeck v akci:
Holodeck je skvělý na velkém plátně auditoria, je skvělý, když se na virtuální svět díváte na monitoru, protože výkonné grafické karty se postarají o to, aby dokonale vykreslily každičký polygon modelu, jenže když si konečně Holodeck vyzkoušíte na vlastní oči, narazíte na jeden problém.
Software je skvělý, hardware nikoliv
Holodeck je sám o sobě skutečně skvělý – do rukou můžete vzít třeba virtuální šupleru a začít měřit virtuální předměty z CADu, ale…
… Ale současné VR headsety to vše zabíjejí omezeným zorným polem a nízkým rozlišením. Pokud totiž máte displeje přímo před očima, budou pro opravdu realistický zážitek vyžadovat velmi vysoké rozlišení. To současné to kazí a připomíná mi pohled do elektronických hledáčků první generace évéefek.
Není to neřešitelný problém, ale problém, s jehož základem se setkáváme napříč oborem. Ostatně podobné zkušenosti popisují ti šťastlivci, kteří si mohli vyzkoušet HoloLens od Microsoftu. Na vizualizacích to vypadá skvěle, když si však AR brýle od Microsoftu nasadíte, zjistíte, že mají opravdu velmi malé zorné pole, a tak VR scénu nevidíte celou, ale pouze její úzký výřez, na který se zrovna díváte. Podívejte se na svět skrze roličky toaletního papíru a pochopíte, o čem tu celou dobu píšu.
Tim Cook: AR bude skvělé, ale ne dnes
Stejně rozpolcený pohled na virtuální, respektive tu rozšířenou, realitu má i šéf Applu Tim Cook, kterého se nejen na AR zeptal britský The Independent.
Odpověď byla vskutku šalamounská. Dle Cooka má AR budoucnost – v tom se v podstatě neliší od exekutivy dalších technologických společností. Cook šel však v odpovědi ještě dál a rozšířené realitě dokonce přisoudil stejnou cestu jako App Storu.
ARKit v praxi:
Když s ním Apple v roce 2008 přišel, jeho základní nabídka aplikací byla tragická a mnozí pochybovali, že to bude správný směr. Jenže to byla ona příslovečná trefa do černého a katalogy aplikací s jejich unifikovanou instalací a správou se staly revolucí. Apple brzy poté následoval Google se svým Android Marketem (dnes Play Store) a z app storů se stal standard distribuce softwaru – alespoň na mobilních zařízeních a linuxových distribucích. Windows s tím bohužel bojují dodnes.
Jenže Tim Cook řekl Independentu ještě to B:
„But today I can tell you the technology itself doesn’t exist to do that in a quality way. The display technology required, as well as putting enough stuff around your face – there’s huge challenges with that. The field of view, the quality of the display itself, it’s not there yet.“ – Tim Cook pro The Independent
Volně přeloženo, hardware, který by nabídl AR takovou, jak si ji v Applu představují, ještě neexistuje. Displeje neumožňují dostatečně velké zorné pole a jejich kvalita je nízká. Nakonec i celé headsety mají daleko k tomu, co byste chtěli mít na hlavě déle než pár minut. Jednoduše proto, že jsou velké, těžké a vám se nepříjemně zpotí čelo.
AR, tedy AR, se kterou byste chtěli vyjít na ulici, aniž by na vás každý koukal jako na exota, je tedy i ohromnou výzvou pro elektronickou miniaturizaci. Ostatně pokud takový poprask na ulici a v kinech způsobily brýle Glass, které jsou dodnes vrcholem zmenšování nositelné elektroniky, asi máme před sebou ještě pěkný kopec práce. Možná až příliš vysoký.
