Google a Facebook roky snily (a sní dodnes), že vyšlou na nízkou orbitu hromadu malých satelitů a pokryjí svět vlastním internetem, který nebude závislý na koncových poskytovatelích, síťové neutralitě a koneckonců i agresivních politikách všelijakých pochybných státních režimů.
Nakonec z toho ale sešlo, obě společnosti daly vesmír spíše k ledu, a pokud s něčím v dohledné době nepřijde Elon Musk, orbitální internet nejspíše zůstane úzkoprofilovou službou pro hotely a chaty v horských destinacích, osamocené ostrůvky a další zapadlá místa, kam nevede kabel.
Superdron není kvadroptéra za pár tisíc
Obě internetové společnosti se namísto toho stále více soustředí na výškové drony. Sice to zní bláznivě – vždyť takový dron by pokryl jen velmi malé území stejně jako héliem plněný balón z ještě bizarnějšího projektu Loon, jenže provozovatel má mnohem méně komplikací s poslední mílí, kterou zajistí některá z radiových technologií podobných třeba LTE. Oboustranná komunikace se satelitem, byť na nízké orbitě, je mnohem náročnější a nese sebou komplikace spojené s vyšší latencí.
Internetový hotspot v podobě dronu. Rozpětím křídel se vyrovná dopravnímu boeingu, letovou hladinou špionážním letounům z dob Studené války a výdrží snad jen meteorologickým balónům.
Podobný internetový dron by se samozřejmě výrazně lišil od kvadroptéry za pár set dolarů. Měl by rozpětí křídel několika desítek metrů, byl by vybavený solárními panely a pohyboval by se v extrémních výškách okolo dvaceti kilometrů vysoko nad běžnými letovými hladinami.
Zde by vydržel poletovat celé týdny a měsíce a díky minimálnímu rušení (žádný déšť a hustá oblačnost) by s ostatními drony mohl komunikovat třeba pomocí laserové linky, díky které by mohl cestovat paket z pozemní základny připojené ke klasické páteřní internetové síti mezi jednotlivými drony až do cíle. Jednalo by se tedy o architekturu meshové sítě.
Princip meshové sítě u internetových dronů. Každý z nich rádiovým signálem pokrývá své území jako každý jiný vysílač. Mezi sebou pak utvoří mnohonásobně rychlejší bezdrátovou páteřní síť a předávají si pakety od pozemní brány do internetu až ke koncovému surfaři kdesi stovky kilometrů daleko. Tedy, je to zatím jen teorie.
Bitva o Titan
Celá vize podobných superdronů však měla jeden háček. Něco takového prostě DJI a další nevyrábějí, a tak se strhla bitva o exotické startupy. Tím nejatraktivnějším byl před dvěma lety především Titan Aerospace, kterého nakonec díky vyšší nabídce získal Google. Krátce poté sebral nové inženýry a odjel s nimi do Nového Mexika na základnu Spaceport America, kde na několika hektarech pustiny začal pod kódovým označením SkyBender zkoumat možnosti využití milimetrových vln EHF (30-300 GHz) pro velmi rychlý bezdrátový přenos.
Spaceport America. Jednou by odtud měly startovat komerční lety do kosmu s lidskou posádkou. Zatím tu jsou ale jen atrakce pro rodiny s dětmi a dál v poušti v tajnosti poletují drony Googlu. Foto: Land Rover MENA, CC-BY-SA
Géniové z venkova a jejich Aquila
Konkurenční Facebook rozhodně nezahálel, a když mu Google vyfoukl inženýry z Titanu, našel ty své na britském venkově – v zapadlém městečku Yeovil jižně od Bristolu, kde jej uhranuli konstruktéři z maličkého startupu Ascenta. Zuckerbergův moloch za ně utratil dvacet milionů dolarů a loni na jaře poprvé představil dron Aquila.
Loni v březnu se Facebook pochlubil futuristickou vizualizací a zmenšeninou dronu Aquila
Abych byl přesnější, ve skutečnosti představil jen jeho vizualizaci a hlavně funkční zmenšený model v měřítku 1:5. Vize byla totožná jako v případě Googlu. Skvadra aquil jednoho dne vystoupá vysoko nad obvyklé hladiny dopravních letů, kde vytvoří bezdrátovou meshovou síť pomocí laserového spoje s propustností až několika desítek Gb/s. S pozemními klienty se pak již spojí některou z rádiových technologií.
Takový typický internetový hotspot... Aquila od Facebooku v infografice
Experimentální laserový vysílač Facebooku má velmi přesnou optiku. Zasáhne přijímač o velikosti mince na vzdálenost bezmála osmnácti kilometrů. Právě laser by měl být základem páteřní datové komunikace mezi jednotlivými drony.
Obří Aquila konečně vzlétla
Pak byl zase rok klid, Facebook inovoval své klasické webové služby, ovšem jen do čtvrtka, kdy se na svém tiskovém webu s velkou pompou pochlubil, že dostal do oblak letoun v měřítku 1:1. Už to není žádný model, ale rozměrné křídlo, a letité počítačové vizualizace tak konečně dostaly svůj reálný tvar.
Noční přípravy na vzlet. Aquila se od země odlepila s pomocí speciálního podvozku
Aquila je… Skutečně obrovská. Se svým čtyřicetimetrovým rozpětím křídel hravě překoná dopravní Boeing 737, hmotnost je ale díky konstrukci z uhlíkových vláken naopak zanedbatelná, přičemž více než polovinu tvoří baterie pro čtveřici elektrických motorů, které si dohromady řeknou o 5 kW. Zatímco baterie mají dodat šťávu během noci, přes den se o energii postarají fotovoltaické články, které pokrývají celý letoun.
Elektromotory si ve finální letové hladině řeknou dohromady jen o 5 kW. Obhlídky před startem se zúčastnil i Mark Zuckerberg.
Cestovní hladina produkční Aquily by se měla pohybovat mezi 18-27 kilometry nad zemí, kde by měl letoun vydržet poletovat po dobu tří měsíců a pokrývat svým radiovým signálem území o průměru necelých sta kilometrů.
Facebook je teprve na začátku
To vše je ale zatím jen vzdálená budoucnost, aktuálně se totiž Facebook pochlubil jen prvním experimentálním letem nad arizonskou Yumou. Aquila vystoupala do výše několika set metrů, kde vydržela hodinu a půl. Devadesát dnů to tedy ještě není, i tak ale letoun překonal očekávání více než trojnásobně.
Aquila na startu v arizonské Yumě
A konečně nad zemí – takový letoun se jen tak nevidí. Bude-li jich více, vzroste i počet hlášení UFO.
Exotická Aquila nad Arizonou a zatím bez internetu
Jakkoliv dnes podobné technologie přenosu energie mohou působit docela bizarně a neefektivně, úsilí i proinvestované miliony dolarů Facebooku a Googlu svědčí o tom, že tomuto směru obě společnosti opravdu věří.