O softwarovém gigantovi nebylo tentokrát příliš slyšet: společnost se reorganizovala, udobřovala s těmi, kteří ji žalují, a nové produkty šly spíše mimo hlavní směr Windows-Office-servery.
Microsoftu, ať se to komu líbí nebo ne, budeme věnovat celý jeden díl našeho seriálu, v němž se ohlížíme za loňským rokem (open source ostatně taky). Přesto, že společnost v roce 2004 navenek s ničím velevýznamným nepřišla, byl to přece jen pro ni v některých ohledech rok přelomový.
Vlídná tvář firmy
Microsoft se udobřuje, což jej stálo hezkých pár miliard dolarů. I poté, nebo možná právě poté, co skončil několik let se táhnoucí soud „USA vs. Microsoft“, čelí softwarová firma spoustě dalších žalob. A to přesto, že hlavní proces skončil pro firmu v podstatě zanedbatelným potrestáním. Dlouhý proces totiž poukázal v některých svých „zákrutech“, nálezech a „mezitímních“ rozsudcích na to, že Microsoft se dopouštěl nekalých praktik, a to samozřejmě otevřelo stavidla dalších žalob. Softwarové firmy i jiné organizace se přihlásily s „my taky“ nároky a celková výše požadovaných odškodnění dosahovala mnoha miliard dolarů.
Microsoft tentokrát přistoupil k věci podstatně jinak než v minulosti, kdy se úporně a dlouhodobě soudil a odvolával, a téměř se všemi žalujícími stranami se dohodl na mimosoudních vyrovnáních – nezaplatil jim oněch mnoho miliard, ale pár jich bylo. Zřejmě nejpřekvapivější je urovnání sporu s firmou Sun (za cca 2 mld.), které bylo pomalu zakončeno padnutím si do náruče: kromě narovnání a odškodnění spolu firmy uzavřely ještě dohodu o rozsáhlém vzájemném licencování svých produktů. Dávní nepřátelé, kteří na sebe dštili síru, kudy chodili (Balmer vs. McNealy), si náhle potřásají pravicí na pódiu a rozdávají úsměvy na všechny strany.
Náhlé nastavování dobrácké tváře Microsoftu má svůj důvod: vyžádali si jej akcionáři. Společnost, přestože její finanční výsledky jsou stále extrémně dobré, je trestána nerostoucím kurzem akcií, na němž se do značné míry podílí právě kupa neuzavřených soudních sporů s naprosto nejasným výsledkem. Akcionáři – majoritu drží fondy, a mají tedy silnější hlas než Gates s Balmerem, ti svůj podíl postupně zmenšují – chtějí „vlídnější“, normálněji se chovající Microsoft, nikoli firmu na válečné stezce.
Co lze čekat?
To doprovází ještě jedna zásadní změna: Microsoft začal vyplácet dividendy, a to tempem, při kterém akcionářům rozdá většinu nahromaděné hotovosti. Firma soudí, že období prudkého růstu víceméně skončilo a chce fungovat jako většina „blue chip company“, tedy jako obří, stabilně vydělávající společnost. To ovšem také znamená, že se nebude vrhat do divokých dobrodružství jako v době internetové vlny.
Naše prognóza: nelze čekat, že by se Microsoft stal nějakou velmi mírně podnikající firmou. Naopak čekáme, že v některých oblastech dramaticky zvýší své aktivity, produktovou i obchodní agresivitu, zejména ve všem, co se týká tzv. „digitální konvergence“ či „digitální domácnosti“ (Media Center PC). Na druhou stranu ale vývoj již stabilních produktů (Windows, Office), pokud nebudou podřízeny těmto novým rozvojovým cílům, bude zpomalen.
Do třetice Microsoft uvnitř: společnost v loňském roce dokončila nejrozsáhlejší reorganizaci v historii firmy. Dříve hodně centralizovaná společnost se rozdělila na pět divizí s vysokou samostatností v hospodaření; podle všeho byl proces tohoto dělení hodně pracný a pro její pracovníky byl noční můrou – rozčísnout takto velkou společnost, přetvořit desítky tisíc pravidel firemní hierarchie a komunikace obvykle zabrzdí firmu na řadu měsíců.
Problém bezpečnosti PC
V oblasti produktů toho Microsoft v roce 2004 mnoho nepřinesl: pokud si získá nejvíce pozornosti ze všech nových produktů pouhý opravný balíček, o čemsi to svědčí. Tzv. Windows XP Service Pack 2 byl reakcí na neúnosný bezpečnostní stav tohoto operačního systému, ve kterém se objevuje jedna díra za druhou a který navíc svého uživatele nebyl schopen informovat o tom, zda je jeho počítač zabezpečený, nebo ne (tj. zejména má-li antivirus a firewall).
Je pravda, že SP2 „zalátal“ z Windows XP, co se dalo, ale nové bezpečnostní díry se objevují stále – snad s trochu menší frekvencí než dříve. Nejpřínosnější z SP2 tak byla na první pohled jednoduchá utilitka nazvaná Windows Security Center (Centrum zabezpečení Windows), která uživateli poměrně neodbytně sděluje, že jeho systém není dostatečně zabezpečený, a chrání tak zejména laiky, kteří vlastně nevědí, co mají pro bezpečnost svého počítače udělat. Jinak ovšem zkušenější uživatel pořád udělá nejlépe, když se svěří kvalitnímu firewallu a antiviru od třetích stran.
Naše prognóza do budoucna: Microsoft musí a bude v otázce bezpečnosti pokračovat dále, SP2 byla vlastně taková první větší reakce na už neúnosnou situaci; firma ale musí přijít s podstatně lepšími řešeními, pokud nemá ztrácet zákazníky.
Konkurent Firefox
Velkou pozornost poutal znovuobjevený souboj prohlížečů: po dlouhé době se objevil více než důstojný konkurent (Mozilla Firefox), jehož novou verzi si během zhruba deseti týdnů stáhlo již skoro 17 milionů uživatelů. Firefox není oproti Microsoft Internet Exploreru o nic horší, a v lecčems je lepší – je funkčně mírně bohatší a disponuje zajímavými zásuvnými moduly. Ale hlavním impulzem pro jeho šíření je to, že pro něj zatím takřka neexistují „útočníci“ (které je zřejmě i obtížnější vytvářet) – ti přes MSIE zaplevelují počítače spywarem a další neplechou.
Firefox dnes skutečně znamená mít bezpečnější počítač než s MSIE, a to se počítá.
Naše prognóza říká: podíl Firefoxu bude stoupat přinejmenším celý příští rok, nepřesáhne však 15 % trhu. Většina běžných uživatelů se o něm vůbec nedozví.
Prohra služby Passport
Těsně před koncem roku utrpěl Microsoft též jednu porážku, i když se o ní v kuloárech již cosi vědělo: jeho služba Passport, kterou chtěl kdysi dobýt svět jako základním autentizačním nástrojem pro přístup k webu, dostala „kopačky“ od posledního velkého partnera, aukčního domu eBay. Passport tak dnes používá jen Microsoft sám pro sebe a i zde jeho podpora klesá – konec ambicí s touto službou.
Naše prognóza: Passport přišel vlastně příliš brzy, měl také technické chyby a byl „příliš Microsoftí“, proprietární. Microsoft však bude nepochybně usilovat o další autentizační řešení, pravděpodobně jej ale více otevře a bude se snažit jej standardizovat.
Bezpečný Longhorn
Nepříliš slavně se vyvíjí i Longhorn, příští „velká“ verze Windows. V poslední době se jeho uvedení na trh posouvá „každý rok asi o rok“ dopředu, takže současná verze je, že stolní Longhorn bude v roce 2006 a serverový v roce 2007. Bude to zřejmě nejdelší prodleva mezi dvěma verzemi operačního systému od Microsoftu v historii, a tu ještě umocňují postupná „škrtání“ pokročilých funkcí, které byly původně pro Longhorn slibovány, bohužel často v těch vůbec nejžádanějších (storage – WinFS).
Naše prognóza: i když se týká až roku 2006 a dále, bude Longhorn významným pokrokem, srovnatelným s tím, který byl zrealizován při uvedení jednoho z doposud nejkvalitnějších operačních systémů od Microsoftu: Windows 2000. Microsoft při jeho vývoji musel nepochybně změnit priority – Longhorn musí být především bezpečný, a tak to odnesly některé pokročilé funkce. Bude takový doopravdy? To nevíme.
