Nikdo to nechce dramatizovat, ale je správné, aby tady zazněly všechny informace. To že bez dohody o postoupení práv je záruka vymahatelná pouze původním majitelem, to je fakt. Taky je fakt, že nad 10 tisíc nemůže být použit zjednodušený daňový doklad, ale měla by být vystavena faktura se jménem nakupujícího. A byly už v praxi případy, že člověk chtěl reklamovat dražší věc (zrovna notebook z druhé ruky) a prodávající ho odmítl, protože z pohledu zákona už není spotřebitelem (to je jen ta konkrétní osoba, které prodejce nový notebook prodal) a jelikož ten kupující nebyl schopen sehnat původního majitele, mohl použít fakturu leda tak na záchodě :) Na druhou stranu je fakt, že většina prodejců to běžně řešit nebude a pokud má reklamující osoba v ruce fakturu, tak to vezmou. Ale to riziko tady existuje a tudíž při nákupu použitého výrobku nelze na 100% spoléhat na to, že bude možné uplatnit záruku, přestože mám k dispozici fakturu. Proto je velmi vhodné sepsat dohodu o přechodu práv (možná může být rovnou součástí kupní smlouvy, kterou je dobré u draších výrobků mít). No a existuje samozřejmě ještě další riziko neuznání reklamace u výrobku z druhé ruky a to v tom, že nikdy nevíš, jestli někdy původnímu majiteli nespadl na zem, nesednul si na něj, něco mu do něj nenateklo nebo tam neprováděl nějaké neodborné zásahy, což se vše zjistí až při reklamaci a současný majitel se pak může divit. Osobně když kupuji výjimečně něco použitého, tak přes všechna tvrzení prodávajícího raději počítám s tím, že žádnou záruku nemám a cenu tak srovnávám s rizikem, že se věc může porouchat a servis budu možná muset řešit sám na své náklady.
