V České republice je více přípojek bezdrátového internetu než v celé Evropské unii. Některé sítě se slučují, prodávají se, nakupují. Připravili jsme rozhovor se soudním znalcem, který prozradí, jak vyčíslit hodnotu bezdrátové sítě před jejím prodejem.
O tom, že se Česká republika zejména kvůli pomalému rozjezdu ADSL připojení stala za poslední dva roky bezdrátovou velmocí, není pochyb. Již v roce 2005, kdy bylo v ČR přibližně 180 tisíc potvrzených uživatelů bezdrátu, jsme měli více přípojek než celá Evropská unie dohromady – 66 % všech bezdrátových přípojek.
V roce 2006 pokračovalo raketové tempo růstu Wi-Fi sítí, paradoxně ještě umocněné masivní kampaní společnosti Telefónica O2 propagující její ADSL připojení. Jednotlivé bezdrátové sítě na čtyřnásobné zvýšení rychlostí ADSL okamžitě zareagovaly úpravou svých tarifů. Většina provozovatelů bezdrátu si uvědomila, že se v roce 2006 v ČR odehrává zatím největší bitva o to, kdo si z koláče trhu s internetovým připojením ukousne největší krajíc.
Síť je někdy potřeba prodat
Počet sítí v databázi na serveru Internet pro všechny již dosáhl čísla 717 a počet pokrytých obcí se vyšplhal na úctyhodných 5 033. Růst bezdrátových sítí však má také své hranice. Již dnes má značný počet sítí – zejména ve větších městech – problém udržet krok s konkurencí a začíná stagnovat.
Důvodem není pouze vysoká konkurence, ale hlavně vysoké zarušení nelicencovaného pásma. Zejména menší sítě, které nedosáhnou na kvalitnější licencované technologie, čekají v příštích letech problémy. To je také důvod, proč jsme již v tomto roce byli svědky několika transakcí, kdy silní a velcí hráči z určitého regionu odkoupili své menší (stagnující) konkurenty. Asi nejznámější „fúzí“ tohoto roku byl prodej sítě Netopýr, kterou odkoupil známý poskytovatel připojení Poda.
I v roce 2007 by měl růst bezdrátového připojení pokračovat. Nových sítí ale již přibude opravdu jen velmi málo, budou zejména v lokalitách, kam nepronikne ADSL. Nejspíš již v první polovině roku 2007 budeme svědky masivnějšího slučování bezdrátových sítí. Na trhu je dnes již relativně dost bezdrátových poskytovatelů, kteří mají dostatek volných prostředků, aby si mohli dovolit odkoupit své menší konkurenty. Otázkou zůstává kolik menších sítí dokáže včas rozpoznat, že nastal ten správný čas „sbalit krám“ a kývnout na nabídku, dokud je cena vysoká.
Kdo zná cenu?
Většina menších poskytovatelů však častokrát ani nezná svoji cenu. Buď se značně podhodnotí, nebo naopak očekává mnohem vyšší nabídku, než je kterýkoli větší konkurent schopen nabídnout. Právě proto server Internet pro všechny kontaktoval odborníka, soudního znalce z oboru informačních technologií, Vlastimila Trávníka, aby se s čtenáři podělil o svoje zkušenosti s odhadem ceny bezdrátových sítí.
Vlastimil Trávník pracuje ve společnosti Moravia Data, která se zabývá posudky, odhady a odbornými expertízami v těchto oblastech: oceňování podniků, informační systémy, výpočetní technika, software a databáze, ale také vozidla, stroje a zařízení nebo vybavení kanceláří. Následující řádky jsem pojal formou rozhovoru.
Rozhovor
Známe nepsané pravidlo, že přibližnou cenu sítě získáme tak, že spočítáme tržby získané od všech uživatelů za poslední měsíc a výsledek vynásobíme číslem dvanáct. Z jakého důvodu je ale vlastně nutné ocenění sítě při jejím prodeji? Není to zbytečné, když rozhodující pro prodej bude skutečná cena, kterou je větší konkurent ochotný do nákupu investovat?
Vlastimil Trávník:
Nejběžnějším důvodem ocenění Wi-Fi sítě je její prodej či vklad do společnosti. Konečným cílem je zařazení majetku do účetní evidence nabyvatele v tržních hodnotách. Pro tento účel je ve znaleckém posudku zvlášť oceněn hmotný majetek (součásti sítě, počítače) a majetek nehmotný, který reprezentují především smlouvy s uživateli a smlouvy na umístění mikrovlnných pojítek. K nehmotnému majetku náleží také např. software, avšak tržní hodnota smluv zpravidla představuje převažující hodnotu společnosti. Nemusí to tak ale být ve všech případech.
Existují nějaké zvláštní postupy při ocenění Wi-Fi sítě, například v porovnání s oceněním auta nebo nemovitosti?
Vlastimil Trávník:
Odlišností je více. Určitě bychom mohli jmenovat zvláštnosti při provedení prohlídky předmětů a jejich identifikaci. Je obvyklé, že znalec hodnocený předmět ke dni ocenění zpravidla fyzicky prohlédne. Z pohledu tohoto tzv. fyzického nálezu je oceňování Wi-Fi sítí specifická záležitost. Při ocenění běžného podniku jsou hodnocené předměty většinou znalci dostupné k prohlídce. Ne tak v případě Wi-Fi sítě, kdy datový rozvod bývá umístěn na ploše mnoha čtverečních kilometrů. Možnost prohlídky samozřejmě také stěžuje umístění většiny předmětů na stožárech, komínech a střechách.
Zde je prakticky nemožné splnit požadavek na fyzickou prohlídku všech předmětů. Situace se dá vyřešit sestavením výčtu prvků, ze kterých se síť skládá. I rozlehlé sítě, které mají přes tisíc uživatelů, obsahují typově maximálně několik desítek prvků, ze kterých jsou sestaveny skoky, hnízda a jednotlivé přípojky. Pak je možné fyzický nález omezit pouze na prohlídku jednoho zástupce z každé skupiny předmětů.
Znalecký posudek by měl také obsahovat jednoznačnou identifikaci oceněných položek hmotného či nehmotného majetku. U nehmotného majetku je to u podniků tohoto zaměření především seznam smluv a jejich čísla. Avšak určitá potíž nastane při identifikaci fyzických částí. Jak již bylo uvedeno, část předmětů je obtížně dostupných (umístění na komínech a pod.), někdy jich bývá relativně větší množství a část také nemá výrobní čísla. Navíc evidence výrobních čísel není u zadavatele posudku většinou vedena. V tomto případě může posloužit k identifikaci některých zařízení tzv. MAC adresa, kterou lze zjistit centrálně prostřednictvím sítě. Dále lze využít k identifikaci předmětu mimo standardního typového označení také technologické zařazení v síti a určení lokality, kde je zařízení umístěno. I zde je výhodou, pokud má zadavatel alespoň nějakou evidenci jednotlivých zařízení.
Rozhovor pokračuje v další kapitole
