Podle společnosti Toshiba a dalších se v blízké budoucnosti dočkáme palivových článků použitelných v mobilních zařízeních jako mobilní telefony, notebooky a další.
Princip palivových článků spočívá v uvolňování elektrické energie na polymerové membráně. Pro průběh katalytické reakce je zapotřebí vodík, kyslík a dále potřebujeme dvě elektrody. Anodu a katodu mezi nimiž je umístěna ona polymerová membrána. Na anodu přivádíme palivo (vodík), kde dochází k oxidaci a odtržení elektronů. Ionty projdou membránou a na straně katody probíhá opět redukce a vznikají reakční zplodiny, což jsou voda nebo vodní páry. Dnes se experimentuje i s methanolem (kromě vody bude na výstupu i kysličník uhličitý).
Palivové články jsou používány již od šedesátých let při kosmických letech jako zdroj energie a vody. Vynález palivových článků je ovšem ještě starší. Datuje se rokem 1839, kdy britský vědec Sir Robert Grove sestavil první laboratorní vzorek. Ovšem ten ještě nevyráběl elektrický proud. V současné době se pracuje na miniaturizaci těchto palivových článků pro využití v mobilních telefonech, noteboocích, osobních počítačích a dalších mobilních zařízeních náročnějších na odběr elektrické energie.
Výhodou palivových článků oproti bateriím je delší životnost a minimální opotřebovávání. Jednou za čas místo dobíjení baterie stačí pouze vyměnit zásobník vodíku nebo methanolu a článek bez ztráty výkonu funguje dál. Další výhodou je, že zásobník paliva může mít libovolný tvar a tak se může lépe přizpůsobit designu daného výrobku. Pokud máme výhody, musíme mít i nějaké nevýhody. Samotný vodík je při styku s kyslíkem silně výbušný. Potřeba „dýchat“, kyslík musí být kontinuálně převáděn k elektrodě, jinak se reakce zastaví. Článek delší dobu „startuje“, je těžší než normální baterie a produkuje zmíněné zplodiny v podobě vody či vodních par (koncentrace je tak malá, že ji ani nezaznamenáte).
Vývojem se intenzivně zabývají společnosti Motorola (palivový článek nezásobuje přímo telefon, ale nabíjí baterii telefonu), SONY, Toshiba, NEC a další, které doufají v možné komerční využití již v roce 2005. V Japonsku, kde byla spuštěna vysokorychlostní mobilní síť třetí generace v říjnu loňského roku by potřebovali palivové články již dnes. V současnosti mohou hovořit v kuse "pouze" 100 minut nebo provozovat 70 minut videokonferenci.
Samozřejmě, že palivové články nejsou doménou pouze mobilních zařízení, další se využívají v domech (5 kW) a obytných celcích a nesmíme zapomenout ani na automobilový průmysl. Využitím palivových článků v automobilech se zabývají všechny přední automobilky světa.
Celkem zajímavá situace, v obchodě s elektronikou budeme kupovat palivo pro svůj notebook nebo telefon. S cenou to také nemusí být tak špatné, podle odhadů by sériová výroba článku po určité době měla být ještě levnější než dnešní akumulátory. Celkem se těším, ale bůhví kdy to bude.
