Kde se vlastně vzal ten Linux, který v poslední době tak zatápí Microsoftu? Kde se vzalo Open Source a freesoftware? Mluví se právem o jakési digitální renesanci?
„
Za správné považuji pravidlo, které říká, že když se mi nějaký program líbí, musím jej sdílet s ostatními lidmi. Prodejci softwaru se ale snaží rozdělit uživatele a vládnout tak, že každý uživatel musí souhlasit s tím, že program sdílet nebude. Odmítám porušovat solidaritu s ostatními uživateli. Nemohu s čistým svědomím podepsat souhlas s takovou softwarovou licencí. Léta jsem pracoval v laboratoři pro výzkum umělé inteligence, abych se vyhnul těmto snahám. Tyto snahy však nakonec zašly příliš daleko a já nemohl zůstat v instituci, kde se takové věci děly proti mé vůli.
Abych mohl dál používat počítače a nemusel se stydět, rozhodl jsem se sestavit postačující základ free softwaru tak, abych nemusel používat žádné programy, které nejsou free. Opustil jsem laboratoř, abych zamezil všem případným legálním snahám MIT zabránit mi ve vývoji GNU.“
Toto napsal Richard M. Stallman roku 1985, v době, kdy mohl ještě jen těžko tušit, jak velké bude mít takový dokument následky, do GNU Manifestu. Zprvu pouze hrstka nadšenců z MIT kolem Richarda M. Stallmana a GNU projektu, která se později spojila se skupinou kolem Linuse Torvaldse, přerostla brzy v obrovskou skupinu tisíců vývojářů z celého světa pracující zdarma i za peníze na svém snu – na tom, aby všechen potřebný software k používání počítače byl svobodný.
Nechci psát zadarmo, protože ten termín je zavádějící. Slovo free ze spojení freesoftware se často překládá jako zadarmo, tedy software zadarmo, ale ve skutečnosti má free zastupovat svůj druhý význam v angličtině, čili svobodný, resp. svobodný software. Mluví se tu o svobodě distribuce, modifikace a učení se ze zdrojových kódů druhých. Tedy: „free speech, not free beer“!
Tato myšlenka ovšem není původní, je to něco, co zde bylo již dávno předtím a co přišlo s prvními počítači. Dokud se psaly programy ve strojovém kódu, nemělo smysl hovořit o ukrývání zdrojových kódů. Později, s nástupem prvních vyšších programovacích jazyků, se sdílení zdrojových kódů a jejich volné používání či modifikace považovalo za něco úplně běžného, normálního. Není divu, takto fungovalo univerzitní prostředí snad vždy a nejen v oblasti počítačů. Pak ale přišel kolem roku 1980 zvrat, jak to popisuje Stallman v jednom svém rozhovoru:
„Stalo se, že jeden student, Carnegie Mellon, napsal program pro formátování textu a pak všechny překvapil tím, že ho prodal nějaké společnosti místo toho, aby ho dal k dispozici ostatním. Společnost to brala velmi vlastnicky a velmi odporně do něj vložila časové omezení. Někdo, koho znám, strávil hodiny debugováním a zjišťováním, proč naše kopie přestala pracovat. Nakonec časové omezení, které sem umístila společnost čistě pro výdělečné účely, obešel. Byl strašně naštvaný, že zabil tolik času na chybě, která byla schválně vytvořena. Z úhlu pohledu lidí sdílejících software cokoliv uměle vytvořeného za účelem omezení používání software je úmyslný bug.“
...další a další lidé tohoto studenta následovali. A potom se přihodilo ještě něco:
„Další krok byl, když počítače, které jsme používali – od 60. let jsme používali PDP-10 a příbuzné tipy – byly vyřazeny. Náhle všechna naše starší práce byla zastaralá – nepoužitelná. Nedalo se to použít na novějších počítačích. Najednou na začátku 80. let, když jsme chtěli používat moderní a rychlé počítače, bylo jediným východiskem pořídit proprietární software. Byla to černá skříňka. Uživatelé neměli žádnou svobodu. Většina lidí to prostě akceptovala, ale já ne, protože jsem byl víc soustředěn na kvalitu života, na kvalitu společnosti, než na čistě technické důvody. Ano, mám rád technologii počítačů, miluji programování, ale to nebylo vše, na čem mi záleželo, a já jsem nechtěl přijmout vše.“
V roce 1983 se proto rozhodl vytvořit vlastní operační systém. Brzy se k němu začali přidávat další a další spolupracovníci. Nový operační systém pojmenoval GNU, což je rekurzivní zkratka slov GNU`s Not Unix. Jak je patrné, GNU je unixový operační systém, přesto ale z jeho jména plyne, že neměl ambice stát se dalším Unixem na poli OS. Mířil daleko výše, tedy dát uživatelům volný (svobodný) Unix.
„Ano, odešel jsem z AI lab, ale to pro mne bylo jedině dobře. Viděl jsem, že sociální systém, který povzbuzoval lidi ke spolupráci, byl nahrazen jiným, ve kterém spolupráce byla nazývána zločinem, a já jsem viděl, že vše, co bych získat svou účastí v tomto systému, byly peníze. A pouze peníze nebyly dost k tomu, abych pro to mohl žít. Musel jsem se zaměřit na něco důležitějšího.“
O šest let později byla sepsána první verze GNU General Public License. V GNU GPL jsou právní formou zaneseny výše zmíněné ideály a je to licence takřka veškerého freesoftware. Dává vám možnost volně distribuovat, modifikovat či užívat program. Podrobněji se o této licenci zmíním později, pouze poukážu na fakt, že GNU GPL vám dává skoro všechny svobody, které vám klasické licence odebírají.
Licencí GPL je kryto i jádro GNU, které nese název Linux. Původní jméno GNU postupně zastínil název převzatý z jeho jádra – Linux. Správné by bylo říkat GNU/Linux a také budu toto pojmenování používat, ale při běžné komunikaci mu již nikdo neřekne jinak než prostě Linux. Historie Linuxu jako jádra GNU však šla vlastní cestou a o tomto příběhu se zmíním někdy jindy.
Lidé v poslední době často z různých stran slyší pojmy jako Linux, Open Source, freesoftware a mnoho z nich již něco takového používá; podle průzkumů je jich dokonce daleko více, než se na první pohled zdá (nedávno se objevily výsledky průzkumu, které říkají, že 26 % německých občanů zvažuje přechod na Linux; já bych byl poněkud střízlivější, ale přece jen to vypovídá něco o obrovské popularitě tohoto systému), ale většina z nich neví, kde se tu tak zčistajasna GNU/Linux vzal.
Většina lidí má matný pojem, co znamená Open Source, ale nezná již jeho příčiny, výhody a nevýhody. Skoro bych řekl, že Linux je něco, co se tu najednou objevilo a téměř nikdo neví odkud. Přirozeně se kolem něho i kolem Open Source jako takového vyrojilo spoustu mýtů, nejasností a desinformačních mediálních blábolů.
Tento článek je cosi jako úvodní díl k právě začínajícímu seriálu o freesoftware zde na Živě, který si klade za cíl přiblížit široké veřejnosti freesoftware a Open Source iniciativu a ten ... ehm... jak se to řekne... jó, Linux!
Se seriálem se na stránkách Živě.cz budete setkávat pravidelně každý pátek. Z témat jednotlivých dílů namátkově vybírám:
Freesoftware pro chudé? – je freesoftware opravdu jen alternativou chudých? ; Freesoftware? – ono to funguje! ; Freesoftware v praxi ; Deset důvodů, proč freesoftware do firmy ; Microsoft vs. Free Software Movement ; GNU/Linux a multimédia ; Kde se vzala Mozilla? ; Mýty kolem freesoftware ; TeX vs. MS Word ; Přechod z Windows na Linux? a mnoho dalších.
Závěrem bych chtěl také poprosit vážené čtenáře, aby se pokud možno zdrželi nenávistných flamewars Win x Lin. Myslím, že takové hádky nic rozumného nepřinášejí, a proto budu mluvit o Linuxu a jiném freesoftware vždy jako o alternativě, možná lepší, možná horší, ale nechtěl bych sklouznout do postoje zarytého Linuxáka, který by nejraději ukamenoval všechny Window$áky:) Snažte se tedy prosím v komentářích držet tématu toho kterého článku, protože jak jsem vypozoroval, vždy, když se začne s něčím, co byť jen vzdáleně souvisí s Linuxem, zvedne se vlna nepokojů, což já osobně moc dobře nechápu. Chtěl bych, aby diskuse zůstala pokud možno na úrovni a nebyla zahlcena stále a všude omílanými argumenty, proč je Linux/Windows shit.