Aby bylo vaše domácí kino opravdu na úrovni, musíte mít kvalitní a velký obraz. Zatím nejlevnějším řešením je televizor. Ačkoliv by se zdálo, že vybrat ten správný není problém, není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
Tento článek je určen zejména těm, co si doma staví nebo teprve hodlají postavit domácí kino. Najdete v něm základní kritéria výběru televizoru, stejně jako některé důležité parametry, které by televizoru neměly chybět.
16:9 nebo 4:3?
Asi nejdůležitějším aspektem výběru je volba poměru stran. Kromě běžného poměru 4:3 se v oblasti domácího kina prosazuje stále více poměr stran 16:9, který je stejný jako u filmů na DVD. Pokud na televizoru hodláte často sledovat film na DVD a na televizi se díváte jen občas, měli byste volit právě poměr stran 16:9. Na televizoru s poměrem stran 4:3 je totiž film zobrazen jen v malém pruhu, nad a pod ním je pak prázdné černé místo. To je markantní zejména u poměru stran filmu 1:2,35, kdy na obrazovce je jen malinký proužek. Máte-li úhlopříčku okolo 55 cm, je obraz vysoký jen 18 cm! U televizorů s většími úhlopříčkami (okolo 70 cm) je to samozřejmě podstatně lepší.
Některé televizory umí obraz buďto ořezat ze stran a zvětšit, takže zabere celou plochu obrazovky, nicméně zde už přicházíte o značnou část obrazové informace, nebo roztáhnout obraz ve svislém směru, takže na obrazovce uvidíte „protáhlé obličeje“. V tomto případě nepřijdete o obrazovou informaci, ale sami uznáte, že to jaksi není ono. Další možností je částečný zoom, kdy nad a pod obrazem sice zůstanou černé pruhy, ale už ne tak velké jako v původním rozlišení. Toto řešení je asi nejvíce přijatelné; při maximálním zoomu totiž může být problém se zobrazování titulků, které se na 4:3 televizorech zobrazují pod obrazem. Navíc se se zvětšením obrazu zvětší také, takže může chybět jejich začátek a konec. Rozumným kompromisem je tedy částečný zoom, ten je však zatím vzácností.
Dva formáty filmů DVD: 4:3 a 1:2,35. Zatímco v tom prvním jsou nahrány
jen staré filmy, ten druhý je podstatně častější.
Televizor 4:3, zleva: DVD ve formátu 4:3 vyplňuje obraz zcela; DVD ve formátu 1:1,85
a DVD ve formátu 1:2,35. Zejména u posledního formátu je patrné, že z více než
polovina obrazovky je nevyužita. Obraz je navíc hodně malý.
Pokud to s přehráváním DVD filmů a domácím kinem myslíte vážně, popřemýšlejte o televizoru s formátem stran 16:9. Na něm totiž uvidíte film bez horního a spodního černého pruhu; oproti filmu na televizoru 4:3 se stejnou úhlopříčkou bude film větší, ostatně nejlépe to vidíte na obrázcích. Pokud bude obraz ve formátu 1:2,35, budete mít i v tomto případě nahoře a dole černé proužky, už ale nebudou tak velké jako na televizoru 4:3. 16:9 přístroje navíc umí obraz roztáhnout ve svislém směru, nicméně výsledkem je deformovaný obraz; záleží na vás, zda vám to vadí, či nikoliv. U televizorů 16:9 jsou titulky vkládány přímo do obrazu; zde pozor, aby váš přehrávač neměl nastaven jako výstupní formát 4:3, protože jinak by byly titulky zobrazovány mimo obraz (alespoň jejich druhý řádek) televizoru.
Titulky se u DVD filmu formátu 1:1,85 a 1:2,35 na televizoru 16:9 vkládají
přímo do obrazu, u televizoru 4:3 jsou pak pod obrazem v místě černých pruhů.
Jako je televizor 4:3 nepříliš vhodný pro sledování DVD, nehodí se 16:9 televizor pro sledování na běžné televizní pořady. Ty jsou totiž až na výjimky ve formátu 4:3, takže při zachování poměrů stran jsou po stranách černé pruhy. Léky jsou na to dva: zoom, kdy se obraz roztáhne od kraje do kraje a nahoře a dole se ořízne, nebo deformace ve vodorovném směru, kdy budou postavy tlusté. Menším zlem je zoom, nicméně já si už na deformaci ve vodorovném směru natolik zvykl, že ji leckdy ani nevnímám.
Obraz 4:3 na televizoru 16:9. Na první obrázku
je obraz se zachováním proporcí, tedy s černými okraji. Vpravo je pak roztáhnut a zdeformován,
aby byla vyplněna celá obrazovka a dole je pak obraz zvětšen (zoom) a nahoře a dole oříznut.
Ideálním kompromisem je dle mého názoru právě poslední nastavení.
Obraz 1:1,85 na televizoru 16:9. Obraz přesně vyplňuje plochu obrazovky.
Obraz 1:2,35 na televizoru 16:9. Nahoře
a dole jsou sice černé pruhy, nijak to ale neruší. Na druhém obrázku je obraz svisle
zdeformován, aby byla vyplněna celá plocha obrazovky. Dole je pak obraz zvětšen
a oříznut na bocích. Ve většině scén to nevadí. Osobně dávám přednost první volbě
s černými pruhy nahoře a dole, kde je obraz celý a není zdeformován.
Dobré televizory mají rovněž funkci pro automatické nastavení formátu obrazu, takže se nemusíte starat o to, zda zapnout zoom nebo deformaci apod. Stačí předdefinovat, jak se má při různých typech obrazu televizor chovat. Pokud je např. v televizi vysílán širokoúhlý film, televizor přepne obraz do 16:9 a odstraní tím černé pruhy. Zkrátka se vždy snaží přizpůsobit obraz tak, aby byla maximálně využita plocha obrazu. Někdy je to ale kontraproduktivní, např. když u DVD filmu s poměrem 1:2,35 roztáhne obraz ve svislém směru a tím obraz deformuje. V tomto případě je nutné nastavit manuálně poměr stran 16:9.
Pokud se hodláte na televizoru dívat především na filmy z DVD, volte poměr stran 16:9. Nemáte-li zatím DVD přehrávač nebo se na filmy z DVD díváte jen příležitostně, klidně si kupte klasický televizor s poměrem stran 4:3, protože televize zatím vysílá převážně v tomto formátu.
