Stejně jako žádnému jinému složitějšímu oboru se ani oblasti informační techniky nevyhnulo šíření řady mýtů, legend i sprostých lží. Tento týden si posvítíme na řadu z nich. V diskusi potom můžete upozornit na další nebo se pokusit obhájit své oblíbené mýty.
Vzhledem k rozsahu problematiky informačních technologií a množství mýtů s ní spojených se s jednotlivými pověrami probereme v celé sérii článků, které budou pokrývat tři základní témata. Běžné použití osobního počítače, bezpečnost práce s počítačem a potom obecně oblíbené omyly týkající se "věčného" boje Microsoftu a Linuxu, který je sám o sobě už legendární.
Zrození mýtu
Jak vlastně mýty o počítačích vznikají? Mnoha způsoby, základem je ale propast mezi lidmi, kteří o počítačích, sítích a dalších informačních technologiích skutečně vědí první poslední a mezi těmi ostatními. Mezi těmito dvěma skupinami potom funguje určitý přenos informací, který je ovšem, jako každá jiná komunikace, rušen různými šumy. Ty se mohou projevit "na trase" nebo už v místě "vysílání" (při formulaci sdělení) a naopak při jeho přijetí, kdy příjemce plně sdělení nepochopí, ale v upravené podobě jej šíří dál. Jak funguje tichá pošta, ostatně většina z vás ví z dob dětských her, vědecky potom tuto problematiku zpracovali Claude Shannon a Warren Weaver ve svém klasickém modelu komunikace, který je obecně uznáván dodnes.
Vznik počítačových mýtů je pak zapříčiněn zejména špatným pochopením informace na straně příjemce neznalého IT problematiky, který doručená data přeformuluje a šíří dál. V mnoha případech může jít i o původně správnou informaci, která ale zastarala a kvůli absenci zpětné vazby nedošlo k jejímu "vyřazení z oběhu". Takovými mýty jsou například informace o důležitosti defragmentace pevného disku nebo o tom, že na operační systém Linux neexistují viry.
Než se ale pustíme do objasňování mýtů v jednotlivých oblastech, podíváme se na tři velice obecné mýty. Všechny tři jsou rozšířené a dva z nich nesou svou vinu na tom, že penetrace osobními počítači v naší zemi nesahá rozšíření počítačů v Západní Evropě ani po kotníky.
Počítače jsou drahé
Tuto větu slýcháme poměrně často. Její důvěryhodnost posilují i snahy Ministerstva informatiky zajistit "levnější" počítače pro domácnosti a podobně. Přitom počítače jsou dnes na stejné cenové úrovni jako střední třída audio přístrojů nebo televizorů. Pokud jde o cenu samotného hardware, tak není vlastně co řešit. Jediným problémem jsou nejrůznější supernabídky levných počítačů od různých výrobců, které výslednou cenu snižují na špatných místech. To, že je dnes možné koupit sestavu vybavenou 128 MB RAM jako výborný kancelářský počítač, je až trestuhodné. Stejně jako označení počítače s 256 MB RAM a integrovanou grafickou kartou jako počítač herní. Přitom i za 10 000 Kč je možné získat rozumný počítač pro multimediální využití vybavený 512 MB RAM.
Druhou stranou mince je software. Sice je pravda, že existují varianty software zdarma nebo s minimálními náklady jako je Linux a OpenOffice.org, ale pro běžného uživatele znamená PC Windows a MS Office. OEM verze Windows a například studentská verze MS Office sice stojí jednotky tisíc korun, ale v poměru k ceně hardware je software stále dražší. Možná, že za pár let budeme dostávat počítač zdarma k nové verzi Windows. Taková budoucnost ale moc lákavě nevypadá.
Uživatel musí rozumět tomu, jak počítače fungují
Další mýtus, jehož platnost spadá snad do doby prvních osobních počítačů IBM kompatibilních, které byly dodávány bez aplikačního software, a uživatel si musel naprogramovat to, co chtěl a potřeboval. V Česku je navíc velice rozšířené domácí sestavování počítačů, které vyžaduje určité technické znalosti. Na západě jde o takřka mizející způsob získání PC, ale u nás se stále ještě těší velké popularitě. Nejspíše i kvůli přístupu jednotlivých prodejců, kteří málo propagují výhody již sestaveného a vyladěného počítače. Nemluvě o již zmíněných podezřelých konfiguracích šetřících na nesprávných místech, kde domácí stavitel počítačů, dokáže novému majiteli vysvětlit, proč se tu či onde nevyplatí šetřit.
Pro běžné používání počítač ale nepotřebujete vědět, jak funguje princip ukládání dat na CD nebo pevný disk či jak funguje binární soustava a jak v ní násobit, což se učí studenti mnoha humanitních oborů při svém letmém seznámení s počítači. Jediné, co uživatel potřebuje znát, je způsob, jaký z počítače dostat žádané výstupy, tedy jak odesílat emaily, psát texty a prohlížet webové stránky, nejlépe nezávisle na jedné aplikaci.
S počítačem vyřešíte každý problém
... i díky způsobu, jakým jsou počítače používány ve filmech, získávají uživatele někdy pocit, že stačí něco naťukat a hned se všechno dozvíte, všechno vyřešíte, případně se dostanete alespoň do databáze všech obyvatel naší planety. Tak to zdaleka není. Počítače samy o sobě umějí jen rychle počítat. To ostatní od prohlížení webu až po skutečné matematické výpočty umožňuje software vytvořený lidmi. Stejně tak výsledky, které počítače poskytují, jsou v podstatě výsledkem lidské práce.
Ať už jde o informace o dopravním spojení, které musel nejprve někdo vložit do databáze, nebo o hudbu, kterou posloucháte, protože tu musel nejprve někdo nahrát a přenést ji do počítače, zatímco někdo jiný musel naprogramovat aplikaci, která hudební soubor dokáže přehrát. A vy jako uživatel musíte vědět jen, jakou aplikaci a postup použít pro plnění svých úkolů. Odpovědi na obchodní dopisy za vás počítač sám od sebe zatím nenapíše.
Mýtem je zatím i inteligence počítačů a elektronických zařízení. Pokusy o vytvoření skutečné umělé inteligence jsou pořád v počátcích, i když některé systémy samostatného učení a další projekty přinášejí velice dobré výsledky. Zatím se ale nemusíme bát, že se osobnost našeho počítače rozhodne, že se mu nelíbí naše mlácení do klávesnice, a odcestuje po síti do azylového datového skladu.
