Život zpoza čísel I. - Má mysl je otevřená

Hynka Hankeho si mnozí z vás pamatují jako autora skvělého seriálu Hacky a hackeři, který na Živě vycházel před více jak jedním rokem. Nyní se vrací s dalším seriálem, který se věnuje životním peripetiím slavných matematiků. Toto není oblast, které bychom se na Živě pravidelně věnovali a tak je na vás, čtenářích, zda se na našich stránkách objeví i pokračování tohoto seriálu.

Paul Erdös byl jedním z nejplodnějších matematiků všech dob. Ve své podstatě byl bezdomovcem. Prostě u vás zazvonil se svými dvěma kufry a prohlásil: ,,My mind is open.``

"Proč jsou čísla nádherná? To je jako ptát se, proč je nádherná Beethovenova Devátá symfonie. Když nevíte proč, nemůže vám to nikdo vysvětlit. Já vím, že čísla jsou nádherná. A jestli nejsou, tak potom už není nic."
-- Paul Erdös

Tento miniseriál, který bude na stránkách Živě nyní několik pátků vycházet, si neklade za cíl vyložit čtenáři historii matematiky ani jej samotné matematice naučit. Ani jedno by se nemohlo sem do tohoto malého prostoru vejít, ba dokonce nejsem si jist, jestli se to dá vejít do jednoho lidského života.

V několika málo příbězích bych se ale chtěl alespoň pokusit zachytit atmosféru, ve které žijí ti, kdo propadli této zvláštní lásce k číslům a vztahům mezi nimi. Promiňte mi proto nepřesnosti, protože následující řádky jsou poskládány z různých zdrojů a výpovědí náhodných lidí. Nemohou, ani nechtějí být formálně přesné.

Zdá se mi, že současné kulturně-sociální klima příliš vědě nepřeje. Když člověk nerozumí nějakému gramatickému jevu a dělá v něm chyby, nepamatuje si průběh nějaké historické události, nebo nezná tu či onu knihu, je považován za ,,nedovzdělaného``. Na druhé straně nerozumět a nechtít rozumět přírodním vědám, a jejich královně matematice, je dnes velmi módní. Známé osobnosti se často chlubí tím, že jim matematika nikdy nešla. Pokud celá třída dostane špatné známky z písemky z dějepisu, je to tím, že se neučili, kdykoliv však dostanou špatné známky z písemky z matematiky, je to vina učitele, protože neumí vysvětlovat. Lidé se dnes často u čaje baví o tom, jaká je momentální politická situace, jak probíhá válka v Iráku, nebo jak se jim líbila nějaká knížka, ale běda tomu, kdo by zmínil, že byl dokázán Velký fermatův teorem. Bude odměněn jen kyselými úsměvy a klasickým: ,,To není nic pro mě.`` Veřejnost vnímá matematiku jako něco velmi nelidského, studeného, čistě technického. Jak moc se mýlí!

Jakýsi švédský vydavatel nějaké encyklopedie jednou požádal Richarda Feynmana, slavného amerického teoretického fyzika a nadšeného hráče na brazilská bonga, zda by mu neposlal svou fotografii, jak hraje na bubny, aby ,,výklad tak složité látky, jakou je teoretická fyzika, dostal lidský rozměr.``

Feynmanova odpověď však nemohla být výstižnější:

"Vážený pane,

skutečnost, že hraji na bubny, nemá s tím, že dělám teoretickou fyziku, vůbec nic společného. Teoretická fyzika je lidské úsilí, jeden z nejvyšších výkonů lidských bytostí. Stálá snaha dokázat, že lidé, kteří to dělají, jsou lidští, tím, že ukážete, že dělají i jiné věci, které dělá málo ostatních lidí (jako například hraní na bonga), mne uráží. Jsem dost lidský na to, abych byl schopen vám říci, ať táhnete k čertu."

A tak je to myslím s každou vědou. Werner Heisenberg, dánský fyzik a tvůrce známého principu neurčitosti, často poukazoval na to, že "věda vzniká převážně z dialogu." Napsal o tom dokonce celou knihu, kde můžeme slyšet mluvit Bohra, Einsteina, Schroedingera i Plancka.

Snad nejotevřenějším vědcem všech dob však byl Paul Erdös, maďarský matematik, vášnivý cestovatel, bezdomovec, genius, a vůbec velmi zvláštní člověk.

"Já si nemyslím, že soukromé vlastnictví by byl zločin na ostatních, já si pouze myslím, že soukromé vlastnictví je přítěž," říkával a putoval po domech svých přátel matematiků po všech kontinentech. Prostě zazvonil a řekl: "Má mysl je otevřená," což v jeho zvláštním slovníku znamenalo, že je připraven mluvit o matematice. Potom vzal svoje dva kufry, všechno co měl, vešel dovnitř a místo slova děkuji začal "Nechť f(n) je funkcí...", čímž zahájil několikadenní vyčerpávající maratón práce na tom či onom matematickém problému. Erdös sepsal velmi málo článků, jestli vůbec nějaký, sám. Většina z jeho 1,475 publikovaných prací byla sepsána spolu s někým dalším. Často s tím, u koho Erdös zrovna pobýval. Jeho heslem bylo: "Another roof, another proof" (Další střecha, další teorém).

"Nebylo lehké říct, kde zrovna je, dokonce ani v jaké zemi se zrovna nachází, nikdo to nevěděl," vzpomínají jeho kolegové, "ale svým způsobem byl také všude, mohli jste si být jisti, že ho brzy zase potkáte."

Paul nebyl ten typ matematika, který by budoval nové teorie. Fascinovalo ho ale řešení stávajících problémů. Buď takových, které ještě vyřešeny nebyly, nebo takových, jejichž současné řešení nepovažoval za dostatečně jednoduché a elegantní. Do jisté míry si vybudoval vlastní slovník výrazů, jakousi Erdoštinu; například dětem říkal Epsilony a zemřít znamenalo přestat dělat matematiku. Mezi jeho výrazy patřila i jakási hypotetická "The Book", kde měl Bůh zaznamenány všechny teorémy a jejich důkazy ve své nejelegantnější formě. Když se potom setkal s nějakým velmi dobrým důkazem, říkal, že "Tenhle je určitě z Knihy." Přesně takové on hledal.

Většinu peněz, které dostal jako stipendium, v souvislosti s nějakým oceněním, nebo za svou přednášku, Erdös rozdal. Bezdomovcům, tak jako byl on, nadějným studentům, nebo jako ceny za vyřešení problémů, které on považoval za pěkné. Erdös miloval matematiku, vše ostatní bylo podřadné.

Cecil Rousseau si vzpomíná, jak se mu jednou při jeho návštěvě v Memphisu udělalo špatně a museli ho odvézt do nemocnice: "Když jsme dorazili na jednotku intenzivní péče, vzali Paula do takové malé místnosti a zapojili mu přístroje na monitorování tepu. Srdce mu tlouklo jako o závod, slyšeli jsme to rychlé elektronické pípání. ,Řekni mi nějakou úlohu,` požádal mě. ,Bude stačit něco z olympiády?` zeptala jsem se. ,To bude ok.` Vyložila jsem mu jeden příklad s permutacemi, který se objevil na německé olympiádě, a pomalu jsem prošla celé řešení. ,To je velmi hezký problém,` řekl. Jen na moment jsem přestala sledovat elektronický záznam jeho abnormálního pulzu. Ve dveřích se objevil Ralph Faudree.

Dál jsme se snažili mluvit o matematice a vyhnout se tomu, abychom veškerou naši pozornost soustřeďovali na ten rychlý nepravidelný zvuk. Najednou se signál prudce zpomalil. Oba jsme se na sebe s Ralphem podívali. Na okamžik, který nám připadal jako věčnost, jsme nevěděli, jestli se jeho srdce teď stabilizuje nebo zastaví. Stabilizovalo se. Paul byl poté hospitalizován, ale netrvalo to dlouho a myslel si, že by ho už měli propustit. Jelikož to ale ještě nešlo, znamenalo to, že se tehdy jedno z největších nervových center matematiky na světě přesunulo do jeho nemocničního pokoje; alespoň na tu krátkou dobu. Jeho postel byla brzy pokrytá matematickými rukopisy a když ho navštívila ta či ona skupinka matematiků, tak jim vždycky zeširoka vykládal. Jedné sestřičce prý tehdy pověděl důkaz, že existuje nekonečně mnoho prvočísel. ,Jsem si jist, že tomu porozuměla,` povídal nám zapáleně.

Erdös spal nanejvýš čtyři až pět hodin denně, přičemž spoléhal na velké dávky kávy a amfetaminů. "Matematik," říkával často, "je stroj na přetváření kafe v teorémy." A když se ho přátelé snažili přimět, aby trošku zpomalil, vždycky odpovídal stejně: "V hrobě bude času na odpočinek dost." S tím pak v pět hodin ráno šel do kuchyně, ne snad proto, aby si udělal snídani, ale proto, aby začal rámusit hrnci a vzbudil svého hostitele, se kterým se hned ponořil do tajemných hlubin rozpracovaného problému.

Později mezi matematiky na jeho počest vznikla hra nazvaná "Erdösova čísla", která má úzkou souvislost s teorií známou jako "Six degrees of separation". Tato experimentálně víceméně potvrzená teorie tvrdí, že mezi jakýmikoliv dvěma lidmi na této planetě je nanejvýš šest mezičlánků, pokud bychom je chtěli propojit sítí lidí, kteří se navzájem znají. Erdösova čísla pak fungují tak, že ten, kdo publikoval článek jako spoluautor přímo s Erdösem, má číslo 1. Ti, kdo publikovali s někým, kdo publikoval s Erdösem mají číslo 2, atd. A každý se samozřejmě snaží najít cestu, jak se spojit s Erdösem co nejkratší cestou, aby měl nejnižší možné číslo. Pro matematiky je to součástí vzájemné přátelské rivality. A pro nás další důkaz, jak moc je veřejnost, ve svém přesvědčení, že se jedná o chladné nudné "vědce" nepochopila.

Paul s matematikou nikdy v tom pravém smyslu nepřestal. Když mu bylo 83 let, zůčastnil se konference ve Varšavě (1996) a přednesl na ní dvě přednášky (!). Druhou z nich ve čtvrtek, když se již dvoutýdenní konference chýlila ke konci.

V pátek odpoledne zemřel.

Bibliografie

The man who loved only numbers, výborné stránky o výborném matematikovi od člověka, který o něm napsal knihu
Článek na Wikipedii, svobodné encyklopedii bližší podrobnosti o Paulu Erdösovi, jeho životě a jeho matematice
What is science, velmi inspirativní přednáška Richarda Feynmana o přístupu ke studiu vědy a o její výuce

O smyslu bytí, Richard Feynman, Aurora, 1998 (titul chybně přeložen z ,,The meaning of it all``, neděste se)
Část a celek, rozhovory o atomové fyzice, Werner Heisenberg, Votobia, 1996, ISBN:80-7198-216-4

Líbil se vám tento článek? Chcete na stránkách Živě pokračování? Diskuzní fórum pod článkem čeká na vaše příspěvky...

Diskuze (87) Další článek: Znáte diskuze na Živě?

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,