Už to možná nebude taková legrace jako dřív, ale velké byznysy jsou na dohled.
Na rozdíl od svých českých jmenovců dokáží americké „něco-Worldy“ opravdu dostát svému jménu: na jedno místo se sjedou všichni, kdo v daném světě nebo mikrosvětě něco znamenají a to, co se zde řekne a ukáže, mívá značný význam pro vývoj oboru na měsíce dopředu – přinejmenším do dalšího „Worldu“. Stejný je i americký
LinuxWorld, který se tentokrát konal v první polovině srpna v San Franciscu. Výstava byla letos mírně menší co do počtu zúčastněných firem (250) i počtu stánků (160), ale počet technických seancí a přednášek se zvýšil; stejně tak přišlo pravděpodobně stejně návštěvníků jako v minulých letech. Co odlišovalo tento LinuxWorld od ostatních na první pohled, byl příklon k větším firmám a tradičním byznysům; jak podotkl jeden z účastníků, letos bylo na rozdíl od minulosti přítomných daleko víc kravat než sandálů. Klíčové projevy (keynotes) pak měli například L. Ellison z Oracle, McNealy ze Sunu nebo D. Elix, viceprezident IBM. A ještě, dosud nikdy nevídáno, neslýcháno: na jednom ze stánků se skvělo jméno – Microsoft. A v tradiční kvízové soutěži mezi
geeky a
nerdy o Mísu zlatého tučňáka s otázkami jako „Jaké je nejvyšší skóre všech dob v Asteroidech?“ (správná odpověď: 41 336 440) zvítězili první jmenovaní.
Ale vážně: co přinesl, naznačil a ukázal LinuxWorld? To, že nepříznivá ekonomika a zátěž z nesplněného příliš velkého očekávání linuxový tábor oslabila jen nepatrně. Leccos je jasnější než před, řekněme, čtyřmi lety: Linux asi neudělá v nejbližších měsících frontální útok na stoly domácích uživatelů, ale o to bude silnější na serverech a možná také ve státní správě. Linux se slovy Charlese Coopera z News.com stal pro Microsoft nebezpečnější hrozbou než celé americké ministerstvo spravedlnosti; Microsoft, ale i ostatní softwarové firmy vědí, že Linux se nedá silou zničit, a že jeho samotná existence bude vyžadovat nový přístup v produktové a licenční politice ostatních výrobců operačních systémů. Ten se pomalu rodí a dá se charakterizovat jako neplatíte za software, ale za služby s jeho užíváním spojené; je také už dnes jasné, že kódy i dnes proprietárního software se budou otevírat, není ale zřejmé, jak moc (komu budou přístupné, jak budou povoleny změny atd.).
Nejviditelnějším jevem je rostoucí záštita velkých firem. IBM, Sun, Oracle, HP, Dell a desítky dalších přislibovaly tomuto operačnímu systému podporu především svými softwarovými produkty. Pravdu má ovšem IBM, že tato firma byla ve výslovné a silné finanční podpoře Linuxu mezi komerčními giganty první, že jí to nikdo nevezme a že ostatní dnes spíše napodobují svého konkurenta („když to udělala IBM, tak na tom něco musí být a my proto půjdeme touto cestou také“). Jinými slovy – my víme, proč to děláme a myslíme to vážně, ostatní to zatím dělají proto, aby se vyrovnali s námi, s konkurentem. To ale dnes nerozsoudí nikdo. Produkty od velkých firem s oznámenou podporou Linuxu tvoří dlouhou řadu a podrobnější jednotlivé zprávy jsou například zde. Z plejády zajímavých nových produktů ale jistě vyčnívá jeden: Sun Linux 5.0, distribuce založená především na Red Hatu.
Významem ale možná ještě tento trend přesahující je stoupající tlak na vlády, aby přijaly Linux za povolený standard ve státní sféře. V USA je povinností takovéhoto systému postoupit certifikaci, která stojí až milióny dolarů a proces trvá až pět let (!); teprve teď se bude uzavírat certifikace Windows 2000. S Linuxem to bude složitější v jedné věci – která verze, od jakého výrobce bude certifikována? Stát nechce preferovat jednoho konkrétního producenta, ale zase nemůže certifikovat „kernel“; navíc z linuxových výrobců je schopen dnes málokterý částku za certifikaci zaplatit, snad jenom Red Hat. Stoupající pronikání Linuxu do státních správ různých zemí ale je, zdá se, hotovou věcí – není to samozřejmě vítězství nad jinými systémy, ale na požadavek otevřeného kódu začínají státní správy slyšet. Dá se ovšem očekávat, že konkurenční Microsoft rovněž těmto velkým zákazníkům bude kód software poskytovat, první kroky už učinil. (Mimochodem, častým mýtem, kterým příznivci otevřeného kódu často krmí svět je to, že Microsoft nezveřejňuje své souborové formáty, což už nějakou dobu není pravda, avšak mýtus přežívá).
Dalším významným trendem, který byl na veletrhu často diskutován, je standardizace systému, zabránění jeho rozdrobení do několika verzí s nekompatibilitami – dnes každý ví, že komerčním Unixům neuškodilo nic jako právě toto rozdrobení, jev nazývaný „balkanizace Unixu“. Kdyby se po celá léta uchovala jedna standardní báze Unixu, podporovaná napříč všemi výrobci, vypadalo by možná soupeření s Microsoftem i na desktopech úplně jinak. U Linuxu proto vzniká tzv. Linux Standard Base, nezisková organizace, která má nad standardizací Linuxu dozírat. S tímto postupem ale mírně koliduje další podobný pokus o tzv. United Linux. Historie má tendenci se opakovat – sice všichni říkají, že je potřeba zachovat Linux jednotný, ale v zájmu vlastního podnikání jej fragmentují. Ale výstraha osudu Unixu by měla snad být dostatečně odstrašující.
Polínko do diskuse přiložil i šéf Oracle Lawrence Ellison, když řekl, že hlavním problémem na desktopu je neexistence produktu podobné vyspělosti jako Microsoft Office, a vyzval ke sjednocenému úsilí k vytvoření linuxového Office. Oracle prý Linux silně podporuje, ale dokud nebude na trhu vyrovnaná alternativa k Office, můžeme si o úspěchu na desktopu nechat jenom zdát. Tzv. komercializaci přikývl i Linus Torvalds, autor Linuxu, když prohlásil, že vůbec nevadí, že jedni vydělávají na tom, co druzí vytvořili a dali volně k dispozici, a dodal, že množství komerčních zájmů vhodně vyvažuje vývoj Linuxu.
To všechno jsou jistě zprávy, ze kterých se příznivec tohoto operačního systému (a free software obecně) může radovat. Ekonomové se ale raději dívají na bottom line, na číslo pod čarou v pravém dolním rohu a to zatím neohromuje. Trh linuxových databází má zatím hodnotu dvou mil. dolarů ročně, což je humorná částka, a i s prognózovaným stonásobným zvýšením během příštích pěti let je to stále málo, zlomeček celkových investic. Prodej celých linuxových systémů má podle IDC vzrůst z letošních 80 mil. dolarů vzrůst na 280 mil. v roce 2006 – hezká čísla, dokud je ovšem nepostavíte vedle komerčních Unixů a Windows. Cesta je dlouhá a daleká – a kdo se odváží v informačních technologiích předpovídat na deset let dopředu?
