IFPI: za nelegální stahování odpojení od internetu

Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) si našla novou cílovou skupinu: internetové providery. Začala je vinit z toho, že ve svých sítích dopustili masové porušování autorských práv a požaduje po nich, aby monitorovali aktivity svých uživatelů a po neuposlechnutí dvou varování je odpojovali od Internetu.

Pokuď jste si minulé úterý ráno pustili televizi, konkrétně program ČT1 a pořad Dobré ráno, mohli jste si místo přání dobré chuti ke snídani vyslechnout, z úst představitelky organizace jménem IFPI, jak by ráda odpojovala uživatele od Internetu:

Otázka: …mělo by to tedy být nařízení a jak by mělo fungovat? Tedy vy byste si přála, aby to bylo nařízení...

Odpověď: ...tak, že pokud uživatel dejme tomu dvakrát, opakovaně, si bude stahovat nelegální hudbu, bude na to jednou upozorněn, podruhé upozorněn, a potřetí mu prostě bude zastaven přístup.

Otázka: Absolutně k Internetu...?

Odpověď: No, ne třeba na doživotí, já bych byla pro nějaké diversifikované postihy, dejme tomu třeba na měsíc, poprvé...

Jistě, s nelegální hudbou – tedy s hudbou, která sama o sobě odporuje zákonu, třeba kvůli podněcování k rasové či jiné nesnášenlivosti ve svých textech apod. – netřeba mít žádné slitování. Jenže paní Petra Žikovská, šéfka české pobočky Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI), nejspíše neměla na mysli nelegální hudbu jako takovou, ale nelegální nakládání s takovou hudbou, která sama o sobě žádný problém se zákony nemá. A abychom si hned ujasnili, co tím může být a naopak nemůže být míněno, ocitujme si následující úryvek z webových stránek samotné organizace IFPI:

Podle policie neporušuje zákon ten, kdo si filmy, hudbu a programy z internetu pouze stahuje. Trestné je, když někdo soubory chráněné autorským právem někomu posílá.

Pravda, jde o úryvek z článku z MF Dnes. Ale když už si jej strážci zájmů velkých vydavatelských společností vyvěsili na svůj web, jako svou vlastní referenci (bez případného komentáře, který by konstatoval něco jiného), pak s jeho obsahem musí souhlasit. Takže, abychom v tom měli jasno: v ČR – i podle policie i podle IFPI – není pouhé stahování z Internetu trestné.

V rozporu se zákonem je až „přenechávání“ autorsky chráněného obsahu někomu jinému. V případě Internetu jeho vystavení či jiná forma zpřístupnění, umožňující jinému stáhnout si dané dílo (ať již z WWW stránky, z FTP archivu, v rámci nějaké P2P sítě apod.). Opět ale jen v tom případě, kdy ten, kdo tak činí, k danému dílu nemá příslušná autorská práva, resp. souhlas vlastníka těchto práv. Vystavovat a nabízet ke stažení například vlastní produkci je naprosto v pořádku.

Hovořit o „stahování nelegální hudby“ tak sice má logiku, byť jen v kontextu boje proti šíření takové hudby, která je svým obsahem v rozporu se zákonem. Ten, kdo chce bojovat proti porušování autorských práv, by se ale měl soustředit na nedovolené zpřístupňování autorsky chráněné hudby (vystavování, nabízení ke stažení, posílání, či přímo prodej atd.). A ne strašit před tím, co v rozporu se zákonem není.

K tomu si ještě připomeňme jednu důležitou skutečnost: právní úprava v jiných zemí může být jiná, a může stavět mimo zákon i samotné stahování (a nikoli jen zpřístupňování). Naše právní úprava na oplátku pamatuje na (některé) autory požadavkem na placení autorských poplatků. A jejich výše opravdu není zanedbatelná. Třeba na flash pamětích dnes dosahuje i 20% jejich koncové ceny, a vzhledem ke své konstrukci má šanci procentuelně nadále růst a představovat stále větší a větší část ceny samotného produktu (podrobněji).

Nová cílová skupina: ISP

Organizace IFPI, alias Mezinárodní federace hudebního průmyslu (International Federation of Phonographic Industry), sdružuje „velká jména“ v hudebním průmyslu. Hlavní náplň činnosti před časem popsala sama Petra Žikovská takto:

Především ochrana práv výrobců zvukových a hudebních zvukově obrazových záznamů našich členů (v současné době je to 25 vydavatelských firem). V praxi to znamená protipirátskou činnost – spolupracujeme s policií, celníky a Českou obchodní inspekcí a vyhledáváme padělky a pirátské kopie hudebních děl v České republice.

Původně to obnášelo zejména boj proti padělkům na fyzických nosičích. Dovolím si předpokládat, že skuteční piráti, tak jak je chápe právo (ve smyslu Ženevské úmluvy o volném moři a jejího článku č. 15), v našich „audiovizuálních vodách“ nepůsobí.

S postupem času se činnost IFPI rozšířila o boj proti porušování autorských práv v prostředí Internetu. Nechme nyní stranou to, zda to byl pouze boj proti neoprávněnému zpřístupňování(poskytování), nebo boj proti stahování jako takovému, které odrazuje uživatele a „kazí byznys“ i těm službám, které při zpřístupnění svého obsahu žádná práva neporušují.

Povšimněme si naopak jiného aspektu: cílovou skupinou zde tradičně byli uživatelé Internetu. I česká IFPI se snažila vyhledávat a předávat policii ty jeho koncové uživatele, kteří na Internetu porušovali autorská práva. Šéfka české IFPI Petra Žikovská se k tomu svého času vyjádřila takto:

Otázka: Jak v podobných případech konkrétní uživatele odhalíte?

Odpověď: Máme pro ten účel speciální program od naší mezinárodní centrály, s jehož pomocí sledujeme tok dat na různých výměnných sítí P2P. Následně jednoznačně identifikujeme uživatele, kteří nabízejí značná množství dat, celý případ zdokumentujeme a předáme specializovanému oddělení policie. V případech, kdy jsou přímo nabízeny hudební soubory na webových stránkách, kontaktujeme přímo majitele těchto stránek, nebo poskytovatele webového prostoru, se kterým se snažíme dohodnout na odstranění nelegálního obsahu. V naprosté většině případů s námi spolupracují.

Proti tomuto modelu (zdokumentování skutečného porušování zákonů a předání policii) nelze nic namítat. Jenže sama IFPI nyní avizuje, že by tento model ráda změnila: ráda by „vtáhla do hry“ i poskytovatele přístupu k Internetu (internetové providery, ISP). A dokonce po nich chce, aby oni proaktivně monitorovali chování svých uživatelů, posílali jim varování, a v případě neuposlechnutí je dokonce od Internetu odpojovali. Viz v úvodu citovaná slova paní Žikovské.

Jedním z argumentů, kterým IFPI podporuje tento svůj požadavek, jsou nedávné události z Francie. Poslechněme si nejprve paní Žikovskou, co k tomu v České televizi řekla:

Odpověď: Ve Francii je takový dobrý příklad, že se u jednoho stolu sešli poskytovatelé připojení, majitelé práv a spotřebitelé, to zdůrazňuji, a udělali dohodu: dohodli se tak, aby se ke spotřebitelům dostala co nejširší nabídka legální hudby a poskytovatelé připojení pochopili, že se do toho budou muset zapojit.

Otázka: A jde taková dohoda udělat i v České republice?

Odpověď: My v to doufáme, v současné době se to vyvíjí, vlastně první takové kontakty, kdy my za IFPI komunikujeme už dlouhodoběji s poskytovateli připojení a chtěli bychom připravit takovouto generální dohodu.

Otázka: Kdy by mohla být, alespoň odhadem?

Odpoveď: Odhadem je to asi záležitost měsíců. Je možné se dohodnout třeba v rámci roku. Ale říkám: ta Francie je první vlašťovka, je to na velmi dobré cestě ve Švédsku a ve Velké Británii, takže my se budeme snažit opět dohnat tyto vyspělejší země.