Apple MacBook Air: Design až na prvním místě

Novému MacBook Air jsme se podívali na zoubek a po videorecenzi přichází i ta textová.

Když 15. ledna 2008 na Macworldu přinesl Steve Jobse dopisní obálku, málokdo z diváků jeho Keynote tušil, co z ní vzápětí vytáhne. Ten den byla představena nová řada laptopů Apple. Po konzumních MacBoocích vyrobených z plastu a s úhlopříčkou displeje 13,3 palců a profi hliníkových noteboocích MacBook Pro s 15" a 17" displeji se očekával nástupce 12" PowerBooku, který de facto jako jediný nenašel svého nástupce při velkém přechodu z procesorů PowerPC na Intel.

Přišel MacBook Air (MBA). Pro mnohé bylo překvapením velikost displeje – 13,3 palce. Tento rozměr u subnotebooků je docela neobvyklý, častěji se setkáme s úhlopříčkami v rozmezí 10 – 12". Avšak tímto bylo možné docílit integrování klávesnice standardních rozměrů, na rozdíl od různých více či méně deformovaných klaviatur těch nejmenších notebooků. Šířka je větší, budiž, ale Air bezkonkurenčně vítězí na poli "tloušťky". Pomineme-li marketingové vychvalování o čtyřech milimetrech na přední straně, v nejtlustším místě má MacBook Air stále výborných 1,94 cm. Tím je docílen minimální objem.

První uchopení MBA vyvolá pocity, které se svého času podařilo vzbudit Motorole se svou legendární žiletkou Razr. Použité materiály tomu u obou amerických firem výrazně pomáhají. Nový laptop od Applu je vyroben z hliníku a kromě již zmíněné úhlopříčky 13,3 palce je dále extravagantní především počtem konektorů, speciálním, na zakázku u Intelu vyrobeným procesorem a možností dovybavení stále raritním SSD diskem namísto klasického HDD pevného disku.

Technické specifikace proberu jen v krátkosti. K testu jsme získali základní model s procesorem 1,6 GHz a 80 GB HDD pevným diskem Toshiba. Již z výroby je základní deska osazena nerozšiřitelnými 2 GB RAM a o grafickou část počítačového systému se stará grafická karta GMA X3100 se sdílenými až 144 MB VRAM. Rozlišení lesklého (glossy) displeje je 1280 × 800 obrazových bodů. Videopohled na MacBook Air jste mohli shlédnout na Živě.cz před pár dny v tomto článku.

Láska na první i další pohledy

Novému MacBooku Air nelze popřít jeho atraktivnost. Kdekoliv jsem laptop vytáhl a prezentoval, vždy se kolem mě vytvořil hlouček obdivujících. Designově se jedná opravdu o skvost. Stříbrný hliník, tenkost přístroje, zaoblené hrany, to vše podtrhuje líbivý vzhled, který nemá chyb. Avšak nic se nemá přehánět a v tomto případě Apple častokrát upřednostnil design nad funkčností nebo praktičností. Viděli-li jste video, pak už víte, že MBA je naprosto kompaktní. Jediný obnažený konektor je ten od napájení.

Jak je u Applu zvykem, jedná se o MagSafe – magneticky přichytitelný konektor, který se v případě vyvinutí většího tlaku (například při zakopnutí o napájecí šňůru) sám odpojí, a tím nestrhne samotný notebook na zem. Výborné řešení. Na víku displeje se nachází logo výrobce – nakousnuté jablíčko, které při běhu laptopu svítí, na spodní straně nalezneme jen čtyři gumové podložky a větrací otvory. Žádné posouvatelné zámky ani odnímatelné kryty. Vše je krásně hladké. To ale znamená, že ani akumulátor si sami nevyjmete. Jedinou možností je odmontování šroubků po obvodu.

Tuhle práci za vás rád udělá servis Apple. Přitom si naúčtuje standardní cenu (jakou byste platili například u baterie pro MacBook Pro) – 129 dolarů, tedy žádné příplatky navíc, jak se spekulovalo hned po představení. Napravo v pevném vyklápěcím šuplíku se nachází trojice konektorů - audio výstup v podobě jack 3,5 mm, USB 2.0 a microDVI. Redukce na D-SUB (VGA) a DVI jsou přiložené, tudíž uživatel nemusí mít strach, že by svůj LCD monitor nebo projektor nepřipojil.

Mile mě překvapila odolnost tohoto šuplíčku. Rozhodně bych se nebál, že by časem povolil a samovolně se vyklápěl. Po vysunutí se kryt konektorů dotýká podložky. Přístup k němu není z boku nikterak snadný. Je lepší laptop pro snadnější přístup trošku nahnout a takto zapojit požadované konektory. To stejné platí i pro MagSafe konektor. Další negativum šuplíku je jeho vyčnívající hrana. Pro objemnější flash paměti či různé modemy atp., stejně tak sluchátka se standardním objemným konektorem jack je potřeba nadstavovací kablík. Řešení skrývání konektorů od Applu je zajímavé, v běžném provozu se ovšem může ukázat jako nepraktické.

Video: MacBook Air dorazil do ČR (celý článek)
 

Co se týče tolik diskutovaného počtu konektorů, pak se domnívám, že každý zákazník si tuto záležitost zodpoví před koupí sám. Pokud se jedná o uživatele majícího neustále připojené 3 a více periferií, pak MBA pro něj jistě není a nekoupí si ho. Ovšem je třeba si uvědomit, že se jedná o laptop – přenosný počítač. Jeho primárním určením by měla být jeho přenositelnost. Kolik z nás potřebuje během cest, ale i dočasně v práci, kanceláři, mít naráz připojené více než dvě USB zařízení zaráz? Jistě, i tací jsou. Ale MacBook Air prostě spoléhá na bezdrátovou „vzdušnou“ konektivitu. Však to má i ve jménu – Air.

Na internet se připojíte pomocí WiFi, cílový uživatel také určitě vlastní bluetooth klávesnici i myš, tiskárnu má taktéž připojenou přes WiFi, atd. Pokud nikoliv, tak se obratem vracíme k první větě tohoto odstavce – MacBook Air jednoduše není vhodný pro daného zákazníka.

Pokud potřebuje kabelový ethernet, pak jediný USB port vyplýtváte na adaptér na RJ-45 konektor. Pokud nutně potřebuje optickou mechaniku, lze ji opět dokoupit. Ovšem opět s vědomím, že se použije jediný USB konektor. Osobně patřím mezi lidi z 90 % využívající jen jeden USB port, přesto bych dva USB porty uvítal. Nechci se ale tímto MBA zastávat, jen upozornit, že se nejedná o mainstream notebook a že případný kupující si jistě nejen výše položené úvahy a otázky zodpoví s výsledkem, zdali je MBA pro něj vhodný či nikoliv.

Otevření horního víka je snadné, přitom díky magnetickému uchycení nehrozí jeho samovolné otevření. Toto řešení jste mohli poprvé vidět už u běžných MacBooků. Jedná se o řešení velmi praktické i elegantní, kdy netřeba povolovat zámky a páčky. Rozevřít notebook nelze úplně do 180°, díky konstrukci se horní víko o spodní díl zasekne na cca 120°. Kolem klávesnice, a hlavně kolem displeje, se nacházejí poměrně široké okraje. Pár milimetrů šlo na šířce ušetřit, otázkou ale je, zda-li by se do tak tenkého laptopu pak vešly všechny vnitřnosti. Každopádně práci to nikterak nevadí.

Po otevření mě zaujala druhá polovina spodního dílu. Dostanete pocit plynulého navázání celého notebooku na svoji podložku a výborně se o ni opírají ruce, ať už použitým materiálem, nebo právě tím, že se vám na rozdíl od standardních tlustých přenosných počítačů nelámou zápěstí, ale plynule navazují na stůl. Opravdu výtečnému psaní pomáhá i výborná klávesnice plných rozměrů. Tlačítka, ač nejsou nijak ergonomicky vytvarovaná nebo prohlá, nabízejí výborný zdvih a excelentní odezvu. Pro psaní za šera či naprosté tmy je celá klávesnice podsvícena bílým světlem.

Nejde mi na rozum, proč je Apple jediný výrobce nasazující podsvícení klávesnice. Nejblíže má k této velmi užitečné drobnosti Lenovo, dříve IBM, které do svých ThinkPadů integruje lampičku, ovšem přímo podsvícení kláves je přeci jen lepší řešení.

Horní řada nabízí kromě funkčních kláves také možnost spouštět například Dashboard, Exposé, regulovat hlasitost, jas jak displeje, tak i klávesnice či vysunout optický disk z přídavné nebo „vypůjčené“ mechaniky. Indikace zapnutí Caps Locku se nachází přímo na dané klávese v podobě zelené diodky. Numerický blok spustitelný přes NumLock klávesu chybí, pro čísla lze využít jen horní řadu. Kromě vypínacího tlačítka napravo od klávesnice již žádné nadstandardní (například tlačítka rychlého spuštění aplikací) klávesy nenajdeme.

Zapomeňte na myš

Jednou z hlavních prezentovaných předností nového MacBook Air je jeho multidotekový touchpad. Minulý týden byl uveden i v nových revizích řady MacBook Pro. Hned na začátku vám sdělím, že se jedná o vlastnost (multidotekovost) nanejvýš návykovou. Touchpad zaujímá velkou plochu, což přispívá k ovládání a k co nejmenším přehmatům například při delším skrolování. Touchpad rozeznává doteky více úrovní.

Klasické poklepání jedním prstem simuluje levý klik, jedním prstem pohybujete kurzorem atp. Nic co bychom již pěkných pár let neznali. Dobře, zapojíme druhý prst. Nyní poklepání oběma prsty nahrazuje pravé kliknutí. Dvěma prsty skroluji nahoru a dolů, ale i horizontálně doleva a doprava. Nakonec třemi prsty docílím funkcionality vpřed či vzad. A to není vše. Rotací dvou prstů otáčím například fotografiemi, rozevíráním dvou prstů, nebo naopak jejich přibližováním obrázky či písmo zvětšuji a zmenšuji.

Tip: S ovládáním multidotekového touchpadu se můžete seznámit na videu v druhé kapitole tohoto článku. 

Možnosti multidotekového touchpadu přitom fungují všude, kde to je jen možné, nejedná se jen o výsostnou funkcionalitu jedné aplikace. Použít tyto vlastnosti můžete v prohlížeči webu Safari, ve správě fotografií iPhoto, v jakémkoliv textovém editoru.

Pozitivní vlastností multidoteků spatřuji ve zvýšení užitnosti a efektivnosti touchpadu. Nyní již nemáte takovou potřebu použít externí myš. Vlastností všech touchpadů Applu je přítomnost jen jednoho tlačítka, ovšem s multitouch trackpadem získáte jak pravé, tak i prostřední tlačítko. Navíc se tím zvýší taktéž ergonomie práce. Ruka nebude muset stále přecházet mezi klávesnicí a myší opodál, jen se natočí zápěstí, přičemž ruka jako taková zůstane na místě. Toto se Applu vskutku podařilo a právem ho za to chválím.

Displej laptopu je lesklý, ale se zobrazením nemusíte mít obavy. LED podsvícení i podařená úprava povrchu odlesky minimalizuje. Ač se jedná o TN panel, podobně jako u všech současných notebooků, jsou pozorovací úhly velmi dobré. Taktéž zobrazení barev mi přišlo navýsost uspokojivé. Nad displejem se pak nachází webkamera iSight spolu s mikrofonem a čidlem okolního světla. To za vás reguluje podsvícení kláves, a pokud budete chtít, i jas displeje (lze nastavit v systému).

Po zapnutí webkamery vás překvapí schovaná a v nečinném stavu nepozorovatelná zelená diodka. Podobnou, ale bílou, protáhlou, najdeme i v přední hraně. Napravo od ní se nachází okénko infraportu použitelného jen pro (v balení nedodávaném) dálkový ovladač. Bílá dioda o sobě dá vědět, pokud počítač uspíte.

Trochu jako nezvyk může působit použití jen jednoho reproduktoru. Druhý se už jednoduše nevešel. Ač je poměrně kvalitní a i hlučné prostředí dokáže překonat, je znát, že zvuky se linou z pravé strany. Pro filmy bych upřednostnil sluchátka.

Mnoho bylo také napsáno a řečeno o disku. V naší testovací konfiguraci byl standardní pevný disk o velikosti 1,8 palce a kapacitě 80 GB. Disk má jen jednu plotnu. Vyšší kapacity s více plotnami by se už do laptopu nevešly. Pokud máte zbytečných tisíc dolarů, můžete si objednat SSD disk bez mechanických částí s kapacitou 64 GB. Pevný HDD disk má jen 4200 otáček za minutu, což bylo občas během provozu znát, například na pomalejším náběhu aplikací. Ovšem dostatek paměti minimalizuje swapování a tudíž je systém poměrně svižný. Při větší diskové aktivitě je ale 4200 otáček znát. Tento neduh eliminuje SSD disk.