Každý disk se jednou naplní a nastane čas dovybavit počítač novým diskem. V tomto článku najdete návod na zapojení Serial ATA disku s fotografiemi, podrobně si rozebereme i oživení disku, tedy vytváření diskových oddílů přes Správu disků ve Windows XP. Krátce se podíváme i na to, jak bude vypadat a v čem se bude lišit Správa disků ve Windows Vista.
Občas se stane, že se pevný disk, jehož kapacita se zpočátku zdála nevyčerpatelná, zaplní a není na něm k hnutí. Velikost adresářů u nových her i aplikací roste závratným tempem, a člověk se tak musí zamyslet nad rozšířením diskové kapacity. U starších počítačů, které nedisponují řadičem Serial ATA se budete muset poohlédnout po discích pro IDE. O instalaci disků a mechanik pro IDE a konfiguraci a nastavení master a slave zařízení pojednává starší článek Servis: Harddisky a CD efektivně - montáž a tipy.
U Serial ATA disků je situace o něco jednodušší, ale i přesto se pár záludností, které vás mohou při montáži nového disku potkat, najde. První z nich je nový napájecí konektor disků. Pokud máte starší zdroj, najdete na něm pravděpodobně jen obyčejné bílé čtyřpinové napájecí molexy. Některé SATA disky mají oba dva konektory, disk tedy můžete napájet i starším molexem. Některé však mají jen nový napájecí konektor a napájení je třeba řešit s pomocí podobné redukce:
V tomto případě platí, že každý spoj v cestě napájení k disku (ať už je to rozdvojka či redukce) znamená riziko špatného kontaktu u nepříliš povedeného napájecího konektoru, a v lepším případě možnost poškození dat na disku, v horším závadu na elektronice. Pevné disky je tedy nejjistější napájet přímo ze zdroje.
Další pastičkou je dvojí rychlost rozhraní Serial ATA a její značení. Disky i řadiče pro toto rozhraní totiž výrobci, obchodníci, redaktoři i uživatelé značí po svém. Narazíte tak na označení SATA 150 MB/s, SATA 300 MB/s, SATA 1,5 Gbps, SATA 3,0 Gbps, či na nesprávné SATA I a SATA II a jejich variace. Mezi lidmi je nesprávně zažito, že „SATA II“ znamená hot swap a NCQ a dvojnásobnou rychlost. Ve skutečnosti můžete mít SATA 1,5 Gb/s disk s NCQ a 3,0 Gb/s disk bez ní i bez hot swap.
Jednotlivá rozhraní by měla být vzájemně kompatibilní. Bohužel se objevily problémy například u základních desek s čipovou sadou nForce4 v režimu SATA 3,0 Gb/s v kombinaci s disky Maxtor, Hitachi či Seagate. Někdy se u starších desek může stát, že řadič disk nedetekuje. Proto je v některých případech třeba přepnout disk na pomalejší SATA 1,5 Gb/s režim. U některých disků se to řeší softwarově utilitou od výrobce (webové adresy najdete třeba na našem fóru), u některých (například u disků Seagate jako je ten dole na obrázku) s pomocí propojky.
S propojkou (jumperem, uprostřed obrázku pod logem Živě) běží disk Seagate Barracuda 7200.10 v režimu 1,5 Gb/s, bez ní se jeví jako disk s rychlejším SATA 3,0 Gb/s.
Zapojení konektorů je ve srovnání se starším IDE konektorem a molexem jednodušší a příjemnější. Ozývají se však hlasy, že nové konektory špatně drží a při přenášení či manipulaci s počítačem může dojít k povytažení konektorou a na malér a podivné chování disku je zaděláno.
Nemusím snad připomínat, že když se přehrabujete ve vnitřnostech vašeho počítače, nesmí být pod proudem – znamená to nejen vypnout jej „vypínačem“ na čele, ale také vypínačem na zdroji (pokud jej tento má), nebo odpojením elektrické sítě. Podporu pro výměnu disků za chodu počítače, tedy hot swap, či hot plug v SATA standardech najdete. Může se však stát, že se na ni výrobce základní desky, řadiče či disku vykašlal. Nemáte-li možnost ověřit, zda ji podporují obě komponenty, je lépe tuto operaci pod proudem neprovádět.
SATA konektory mají klíče, nemůže se tedy stát, že je připojíte obráceně (tedy, v případě, že máte rozum. Když nemáte rozum, ale máte dost síly, nacpete cokoliv kamkoliv). Širší konektor je napájecí – na obrázku je redukce, pokud jej budete mít na větvi ze zdroje, bude mít pravděpodobně ještě jeden oranžový drát. Úzký žlutý kabel je datový.
Některé datové kabely mají z horní strany ještě kovový plíšek, tedy zámek, který konektor drží na místě a brání vypadnutí. Pokud chcete konektor odpojit, je třeba jej zmáčknout.
Jak si můžete všimnout, zobáčky, které se zaklesnou do plastu nad konektorem disku, jsou docela malé, takže zde opět platí pravidlo o použití síly. Když zaberete, jde konektor vytrhnout, ale v tomto případě to většinou odnese plast nad konektorem disku a po možnosti „zamknout“ konektor je veta.
To bychom měli zapojení disku a teď se můžeme podívat na to, jak jej pod Windows oživit.
