Vybrat sluchátka není jednoduché. Hezký vzhled nic neznamená. Poradíme vám, která sluchátka jsou dobrá a kterým se vyhnout.
Sluchátkové názvosloví
| Parametry sluchátek |
|---|
Frekvenční rozsah – je udáván v hertzích (Hz) a značí interval při určité toleranci – útlumu (v dB), který obvykle určuje pokles hlasitosti na okrajích kmitočtového pásma. Zdravý člověk slyší tóny v pásmu od 20 Hz do zhruba 20 kHz. Ideálu se tedy blíží sluchátka, která reprodukují celý tento rozsah (případně ještě o něco vyšší) s co nejnižším útlumem a všechny slyšitelné tóny stejně hlasitě. Mnoho výrobců obvykle méně kvalitních sluchátek udává rozsah, který slyšitelné pásmo s přehledem překračuje, ale už se zapomenou zmínit, při jakém útlumu. Ve výsledku to pak znamená, že například třetina kmitočtů je reprodukována s takovým poklesem hlasitosti, kdy už je překryta jinými kmitočty a nelze je prakticky slyšet. Impedance – zjednodušeně řečeno odpor sluchátek. Obvykle je udáván pro kmitočet 1 kHz a jednotkou je Ohm (Ω). Impedance sluchátek by měla být podobná impedanci zesilovače, jinak může hrozit poškození obou zařízení. Také platí, že čím vyšší je impedance sluchátek, tím nižší bude výsledná hlasitost. V praxi to ale nebývá až takový problém a například sluchátka Koss UR/29 s nejvyšší impedancí 100 Ω hrály dostatečně hlasitě na několika zvukových zařízeních, které jsme měli k dispozici. Citlivost – je obvykle a ne zcela správně udávána pouze v decibelech a obecně platí, že více znamená lépe. Prakticky vyjadřuje akustický tlak zvuku v ose reproduktoru ve vzdálenosti 1 metr při vybuzení reproduktoru elektrickým výkonem 1 W. Podstatně tak ovlivňuje celkovou hlasitost. Skutečná hlasitost ale závisí na budícím napětí a také na vzdálenosti reproduktoru od ucha. Hodnoty udávané nad 100 dB jsou považovány za velmi dobré. |
Dynamická sluchátka (někdy se uvádí také elektrodynamická) dostala název podle tzv. dynamických měničů. Ty jsou složeny ze tří hlavních částí a to sice membrány, magnetu a cívky. Pokud je do měniče přiváděn elektrický proud v podobě signálu ze zesilovacího zařízení, cívka vyrobena z velmi lehkých kovů, např. hliníku, na kterou je připojena membrána, vykonává pohyb za pomoci kruhovitého permanentního magnetu (nejčastěji z neodymu), jenž vytváří magnetické pole. Pohyb cívky způsobuje chvění membrány a ta vyvolává akustické vlnění, které je vnímáno jako zvuk. Tento princip je nejrozšířenější, a tak většina dostupných sluchátek nese označení dynamická.
Elektrostatická využívají úplně jiného principu. Pokud je chceme probudit k životu, je zapotřebí speciálního budícího prvku, který dodává vysoké stejnosměrné polarizační napětí. Toto napětí je přiváděno na ultra tenkou membránu (z vodivého polymeru) plochého tvaru uloženou mezi dvěma elektrodami. Na elektrody je přiveden zvukový signál, vytvoří se elektrostatické pole a membrána se dostává do pohybu, výsledkem je opět zvuk. Membrána reaguje na změny v napětí velmi citlivě, a tak je možno dosáhnout rychlé odezvy a z toho plynoucího nezkresleného zvuku s dobrou frekvenční charakteristikou. Elektrostatická sluchátka jsou méně dostupným artiklem, cena je vyšší, ale za to nabízí křišťálově čistý zvuk. Nejznámějším výrobcem je bezpochyby japonská firma Stax, „elektrostaty“ mají nebo měly ve svém sortimentu také firmy Koss, Sennheiser a další.
Intraauralní sluchátka - jak již název napovídá, se nasazují, resp. vsazují do ucha. Rozlišujeme dva typy, prvním jsou tzv. pecky a druhým špunty Pecky spočívají na vyústění zvukovodu, jsou nejčastěji kulovitého tvar, aby co nejlépe držela v uchu a nevypadávala. Zvukově nejsou většinou příliš vydařená, frekvenční charakteristika je nevyrovnaná a trpí nedostatkem basů. Často jsou zdarma přidávána k přenosným přehrávačům hudby a jsou určena pro nenáročného posluchače. Špunty jsou podobného tvaru, mají však navíc ještě dutý výstupek, na kterém je nasazen většinou molitanový nebo gumový nástavec sloužící k utěsnění zvukovodu. Velmi dobře izolují okolí. Zvukově mohou být jak podprůměrná, průměrná, tak i excelentní. Existují totiž i dvoupásmové, dokonce i třípásmové modely nabízející zvuk na vysoké úrovni. Tyto modely jsou však určeny náročným posluchačům, kteří nemají hluboko do kapsy, cena se totiž může vyšplhat až k dvacetitisícové hranici!
Špunty Sennheiser MX 350 a pecky Sennheiser CX 300.
Supraaurální, nebo-li shora ležící, spočívají přímo na ušním boltci. Rozměr náušníků nepřesahuje velikost ucha, je pokryt molitanem, či jiným měkkým materiálem. Nejčastěji můžeme tento princip spatřit u přenosných typů, není to však pravidlem, protože jsou takto pojaty i některé typy domácí. Tento systém umožňuje dosáhnout překvapivých zvukových kvalit, vzhledem k tomu, že měnič může mít dostatečné velké rozměry. Není samozřejmě pravidlem, že každá supraaurální sluchátka jsou vydařená, existují velmi povedené výrobky, ale také podprůměrné. Obr.1 v podání Sennheiser PX 200
Circumaurální, ucho obklopující, volně obepínají celý ušní boltec. Tento systém umožňuje přirozené šíření zvuku a vytváří velmi dobrou mikroakustiku. Nejhojněji se používá u domácích audiofilských a profesionálních produktů. Velikost měniče není ničím limitována, a tak není problém vyrobit měnič s precizní reprodukcí.
Circumaurální sluchátka Sennheiser HD 650 a supraaurální Sennheiser PX 200
Uzavřená sluchátka mají vnější strany mušlí tvořeny neprůchodným materiálem, většinou plastem, může to ale být i dřevo, kov, atd. Tato konstrukce nabízí vynikající izolační schopnosti. Posluchač není do určité míry rušen okolními ruchy a okolí je na oplátku izolované od něj. Uzavřená konstrukce má dvě podstatná negativa. Měnič nereprodukuje zvuk jen směrem k uchu, ale i na opačnou stranu, směrem ven a v tomto případě nemá možnost volného šíření do prostoru, narazí na neprůchodnou překážku a odrazí se zpět. U levných uzavřených sluchátek se to ve finále projeví na celkové reprodukci v podobě jakéhosi „kelímkového zabarvení“. Výrobci dražších modelů se tento neduh snaží odstranit, je to však poměrně nákladné. Druhým negativem je úbytek basů, který je způsoben neschopností dostatečného vychýlení membrány. Toto může být kompenzováno alespoň malým otvorem, který zajistí možnost „dýchání“. S uzavřenými sluchátky se setkáme především ve studiích a u DJ´s.
Uzavřená sluchátka Beyrdynamic DT770
Otevřená jsou z vnější strany mušlí zvukově průchodná, tvořená nejčastěji kovovou, či plastovou mřížkou. Tato konstrukce umožňuje dosáhnout přirozeného zvuku ve všech frekvenčních pásmech, a tak je používána i u audiofilských modelů. Zvuk totiž nenaráží na žádné překážky a může se volně šířit směrem do prostoru. Čím otevřenější mušle jsou, tím jednodušeji je možno dosáhnout přirozenosti reprodukce. Na rozdíl od uzavřených modelů, má otevřený špatné izolační vlastnosti, a tak mohou sluchátka „ven“ hrát pomalu jako malé reproduktory. V porovnání dostaneme za stejnou finanční částku zpravidla kvalitnější reprodukci. Na obrázku č. 2 v podání Beyrdynamic DT990
Otevřená sluchátka Beyerdynamic DT990
Polootevřená (polouzavřená) je něco mezi výše popisovanými. Mušle je z vnější strany „poloprůchodná“, je tedy vyrobena buď z materiálu, který umožňuje průchodu zvuku a nebo z neprůchodného perforovaného (jakési mřížky) podobného konstrukci otevřené, avšak s menšími otvory. Tato konstrukce je spíše výjimečná a nabízí podobné výhody a nevýhody jako modely otevřené a uzavřené dohromady.
Polouzavřená sluchátka Beyrdynamic DT880
