Krize, která před lety propukla v západním světě, dala život nové vlně internetových startupů – P2P byznysu, který využívá schopností a majetku zapojené internetové komunity.
Ačkoliv si leckdo pod pojmem internet představí jen Facebook, YouTube, Skype a několik dalších webů a služeb, počítačová síť toho za těch několik desítek let přinesla mnohem více a výrazně pozměnila svět okolo nás. Pozměnila celou společnost.
Fenomén demokratizace
Nejprve došlo k demokratizaci šíření informací. Ještě v osmdesátých letech ovládaly informace obří mediální domy skrze televizi, rozhlas a tištěná média. Jenže pak se na scéně objevil WWW a svůj vlivný blog i větší web si najednou mohl spustit naprosto každý za zlomek ceny.
Díky Moorově zákonu postupně došlo i k demokratizaci počítačového výkonu. To, co před třiceti lety počítaly obří sálové mašiny za miliony dolarů, které si mohly zpravidla dovolit jen státem financované instituce, podniky a bohaté americké univerzity, dnes levou zadní zvládne každý domácí počítač.
Nakonec přišla řada i na byznys. Internet přinesl novou éru webových startupů, poněvadž jejich spuštění je díky laciným technologiím velmi snadné. Máte nápad na unikátní web? V tom případě nepotřebujete (alespoň zpočátku) miliony dolarů na výstavbu fabrik a nákup strojů. Vždyť stačí jen nějaký ten hosting a o zbytek se postará bezplatný open-source. To samé v počátcích vyhovovalo i Marku Zuckerbergovi a jeho Facebooku, Googlu a dalším současným velkým hráčům. Bez open-source by to měla první generace internetových startupů velmi složité.
Kvůli tomu, že si svůj malý startup může spustit naprosto každý, drtivá většina z nich dříve či později skončí, poněvadž dobrý kodér ještě nemusí být schopný projektant a stratég. Často je to spíše nenapravitelný a velmi naivní snílek. Suma sumárum, většina webových startupů dříve či později upadne do klinické smrti a některé se nedočkají ani ročního prodloužení domény. Je to daň za demokratizaci internetového byznysu.
Peer-to-peer byznys, tedy komunita sobě
Celý proces nakonec vedl k ještě jedné demokratizaci a to demokratizaci lidských zdrojů – tedy ke crowd-sourcingu a využití potenciálu vcelku běžných smrtelníků, kteří se potulují po internetu a mohou mít docela zajímavou hodnotu. Krásným příkladem moci kyberdavu je třeba investorský systém Kickstarter. Běžní lidé z celého světa tak s pomocí relativně drobných částek vdechli život třeba projektu brýlí pro virtuální realitu Oculus Rift.
Význam internetového davu ještě vzrostl s příchodem krizových let, kdy se na webu začaly objevovat nové startupy, kterým dnes někteří říkají sharing economy a druzí zase peer-to-peer economy. Jedná se o zprostředkovatelské služby, které se snaží využít toho, že někdo něco umí, nebo vlastní a může to nabídnout druhému – zpravidla levněji než tradiční podnikatel svázaný všemožnými regulacemi. Kvůli tomu se peer-to-peer ekonomika často pohybuje na hraně (i za hranou) zákona, poněvadž demokratizace v tomto případě předběhla legislativu.
Sousedovo auto místo taxíku
Krásným příkladem peer-to-peer byznysu je třeba služba Uber, která se před několika týdny kvůli protestům taxikářů dostala na přední stránky světových zpravodajství. Jedná se vlastně o obří komunitní taxi službu. Majitelé aut nabídnou svůj řidičský um a vůz a ostatní se s nimi za poplatek svezou jako v běžném taxíku. No, a Uber si vezme drobnou provizi. Elegantní a bez námahy! Tedy teoreticky. V praxi má Uber problémy v mnoha amerických i světových městech, která jej považují za komerční dopravní službu bez patřičné licence.
Uber své služby nabízí ve 41 zemích. Česko ale zatím na seznamu chybí, což jistě potěší zdejší taxi služby.
V našich končinách by se dal Uberu připodobnit třeba o něco jednodušší Jízdomat, ve kterém mohou řidiči nabídnout cestovatelům zpoplatněnou trasu z bodu A do bodu B. I Jízdomat se však předem zbavuje veškeré zodpovědnosti a službu pouze zprostředkovává. Uber je v tomto směru důkladnější a u registrovaných řidičů kontroluje třeba to, jestli jsou adekvátně pojištění, poněvadž jsou to oni, kdo je zodpovědný za převoz spolucestujícího.
Z Brna do Prahy přes Jízdomat
Zuzanina postel namísto Hiltonu
Na hraně se pohybuje i další a stále populárnější peer-to-peer služba Airbnb, která je jako jedna z mála lokalizovaná i do češtiny. Pokud Uber funguje jako komunitní taxislužba, Airbnb je jeden velký komunitní hotel. Postel zde však namísto běžných hotelů nabízejí sami uživatelé. Tradičním hoteliérům se to pochopitelně nelíbí, poněvadž pokud Zuzana z Prahy nabídne skrze Airbnb pokoj na Letné americkému turistovi, příjmy nejspíše nezdaní, neodvede další turistické poplatky městu a nebude muset vlastně splnit ani žádné standardy ubytovací živnosti.
Potřebujete přespat v Brně? Tak třeba u Ruddyho za necelé dvě stovky.
Za hranou
Uber a Airbnb tedy zůstávají na hraně, nicméně z mladých peer-to-peer startupů jsou pravděpodobně nejdále. Jiní se naopak do posledního puntíku pohybují v šedé zóně. Platí to třeba o další kalifornské službě jménem Monkey Parking.
Působí v ulicích San Franciska a jedná se vlastně o dokonalý a zároveň naprosto šílený nápad. Monkey Parking zprostředkovává nákup a prodej parkovacích míst. Pokud máte v San Francisku automobil, můžete jej ve tři ráno zaparkovat na nějakém velmi frekventovaném a lukrativním veřejném místě a při ranní špičce jej pak skrze aplikaci nabídnete ostatním řidičům za 5 až 20 dolarů. Vy si vyděláte a druhý ke své spokojenosti zaparkuje.
Když zaplatíte, budeme vám držet místo na ulici. To je Opičí parkování.
Má to ale háček. Vlastně dva. Místo, za které vám někdo zaplatí, totiž nepatří vám, ale městu San Francisco a to obchodování s veřejným prostorem pochopitelně zakazuje. Druhý háček je snad ještě podstatnější. Je zřejmé, že by se jistě našla hromada ziskuchtivých řidičů, kteří by od rána do noci blokovali ta nejrušnější místa ve městě, dokud si je někdo nekoupí, což by způsobilo dopravní kolaps. I proto se na Monkey Parking snesla vlna kritiky a pro tuto šedou zónu startupů se vžil nový termín JerkTech (jerk – pitomec).
Pokud je Monkey Parking přinejmenším drzým způsobem, jak zneužít veřejný prostor, i když by jistě našel stovky fanoušků i v českých městech, ReservationHop rovnou škodí. Provozovatelé služby objednávají stoly v těch nejfrekventovanějších restauracích ve městě, načež je prodávají na internetu za 5 až 10 dolarů. Pokud do restaurace zavolá běžný host, má smůlu, stoly jsou už totiž obsazené, jenže když je ReservationHop nedokáže sám udat, má smůlu i restaurace, protože ji navštíví o to méně zájemců, píše Josh Constine z TechCrunche.
Desítky startupů
Tímto naštěstí výčet P2P startupů nekončí. Právě naopak – jen v USA jsou jich desítky a mnohé z nich by mohly najít své alternativy i v Česku. Naprosto legální odpovědí na Monkey Parking tak má být třeba JustPark, který nenabízí k zaparkování veřejná místa, ale soukromé parcely a garáže ostatních uživatelů.
Chcete zaparkovat v srdci San Franciska, ale placené parkoviště je pro vás příliš drahé? Pomůže JustPark a něčí soukromá parcela.
Dalším krásným příkladem je třeba služba Instacart. Na webu napíšete, co potřebujete koupit v supermarketu a on vám to někdo z ostatních uživatelů za malou úplatu vyřídí. Příště si zase přivyděláte třeba vy. I tato služba by mohla najít uplatnění v českých městech, kde se mnozí ženou kvůli drobné slevě z letáku přes půl města. Proč toho tedy nevyužít a nekoupit kýžené zboží i pro další zájemce?
Zmínku si zaslouží i Vayable. Tato služba nabízí zase všemožné zážitky v nejrůznějších městech. V San Francisku vás John za pár dolarů proveze ve své rybářské loďce okolo Alcatrazu a středoškolská učitelka historie Mary vás zase provede po pamětihodnostech Washingtonu.
Petra provede turisty po zajímavých nočních místech Prahy s fotoaparátem
Americký Fiverr zprostředkuje různé drobné internetové služby od nakreslení obrázku po úpravu videa z dovolené, no a na české službě Fler zase nakoupíte všemožné domácí rukodělné výrobky, upletené svetry a batikovaná trička. Komunita sobě.
A jak praví jedna z televizních reklam, na vše ostatní tu je… TaskRabbit – pracovní zajíc, který udělá prostě cokoli. Jeden vám vyčistí okna, jiný opraví vodovod, třetí uvaří, čtvrtý nakoupí a tak dále. Jedná se prostě o americkou variaci na univerzálního hodinového manžela (a manželku) v podání peer-to-peer startupu.
Doba komunitní
V demokratizaci všech možných procesů jsme tedy díky internetu dospěli až do bodu, kdy je internetová komunita natolik silná, že v mnoha oblastech dokáže celkem efektivně zastoupit klasický byznys, který poskytuje pouze nutnou základní infrastrukturu. Dokáže to ale vlastně jen z jednoho důvodu – poněvadž zpravidla nesplňuje všechna ta přísná pravidla a regulace, které svazují tradiční podnikatele. Otázkou tedy zůstává, jak dlouho tento stav bude opravdu udržitelný a kdy dojde i k regulaci P2P podnikání.
