Zrození internetu 13: Jak vznikaly sítě „pro všechny“

ARPANET byl ve svém počátku sítí jen pro hrstku vyvolených. A tak vznikly USENET, BBS, FidoNet a další projekty, které se podepsaly na vzniku internetu, jak ho známe dnes.

Pokud jste koncem sedmdesátých let chtěli používat mail a účastnit se nekonečných půtek v diskusních skupinách, potřebovali jste mít přístup k ARPANETu. Ten však v té době byl jen pro nějaké ty čtyři tisícovky vyvolených. Ostatním nezbylo, než se bez takových vymožeností obejít, anebo se pokusit na koleně postavit to, co stálo mnoho milionů. ARPANET pro chudé.

Všechny předcházející díly seriálu Zrození internetu najdete zde

Připojení k ARPANETu bylo k mání buď za bratru nějakých sto tisíc babek, anebo vám to mohl zajistit nějaký vlivný vysoce postavený politik. Pokud jste ani jedno ani druhé neměli, nastal problém. Za humny existovala a fungovala první velká počítačová síť a vy jste to mohli jen zpovzdálí pozorovat. Na podzim roku 1979 se Tom Truscott a Jim Ellis, studenti na Duke university, která jako méně významná nebyla k ARPANETu připojena, rozhodli v pravou chvíli do věci vložit. Založili skupinku nadšenců, která sestavila na koleně modemy a pomocí nich dokázala závratnou rychlostí 300 baudů propojit další a další uzly zcela nové sítě.

Jim Ellis při práci se serverem USENETu.jpg
Jim Ellis při práci se serverem USENETu (zdroj: today.duke.edu)

Kde se zrodil USENET

Cesta k síti USENET, které se později začalo přezdívat ARPANET pro chudé, začala už počátkem sedmdesátých let, kdy se AT&T (vlastník Bellových laboratoří) rozhodlo ukončit svou účast na projektu operačního systému Multics a Ken Thompson s Dennisem Ritchiem se na málo užívaném PDP-7 pustili do vývoje „operačního systému pro chudé“, který později nazvali UNIX.

Je ovšem třeba si uvědomit, že ačkoliv jim samým připadal PDP-7 jako „počítač na úrovní Commodore 64“, byli zvyklí pracovat s mnohem výkonnějšími bumbrlíčky. Z hlediska tehdejších amatérů se i ten budoucí UNIX jevil jako velmi náročná záležitost, kterou jste spustili jen na opravdu dobře vybaveném mikropočítači. O tom, jak byl UNIX zrozen si povíme někdy příště, důležitý je fakt, že se tak stalo v polovině sedmdesátých let a bez posvěcení managementem laboratoří. Když se to příslušní šéfové dozvěděli, nevybuchli vztekem, co že se to děje za jejich zády. Právě naopak. UNIX byl nadále vyvíjen a AT&T bohatla z prodeje jeho licencí.

Tom Truscott, hlavní inspirátor budoucího USENETu, byl už od svého mládí velký nadšenec pro hraní stolních her, především šachů. V roce 1970 se v létě zúčastnil kurzu programování v BASICu a poprvé se tak seznámil s počítači, což se mu mělo stát osudným. Od té chvíle se zamiloval do tvorby herních programů. Chápal je jako jakési autonomní roboty, kteří si sami volí další postup, řídí se aktuálními daty.

Osudové šachové setkání

Jeho první větší program po ukončení kurzu dokázal hrát dámu, nicméně nebyl v tom zrovna dokonalý. Truscott se tím ovšem hodně naučil a spolu se svým kamarádem ze školy Bruce Wrightem se pustili do šachového programu. Inspirovala jej k tomu aktuální sláva Bobbyho Fishera a doufali, že se jim podaří napsat tak skvělý výtvor, který by tohoto velmistra byl schopen porazit. Netušili, jak obrovský a ve své době nerealizovatelný koláč si ukousli.

Průkopníci šachových programů v roce 1980 .jpg
Průkopníci šachových programů v roce 1980 (Zdroj: wikispaces.com)

Svůj program tvořili na mainfraimu IBM System 370, který se svými 4 MB paměti představoval skutečnou špičku. Zdrojový kód si počítač načítal z děrných štítků a kompilovaný jej ukládal na disk. Z tohoto je asi každému jasné, jak rychle probíhalo ladění a hledání chyb.

V roce 1974 se konal první turnaj počítačových programů v San Diegu. Oba se jej se svým dítkem zúčastnili, a i když nezvítězili, přesto znamenalo třetí turnajové kolo pro Truscotta velké životní setkání. Měli hrát proti programu z Bellových laboratoří, přičemž na druhé straně stolu s terminálem seděl Ken Thompson a Brian Kernighan (spoluautor nejslavnější učebnice jazyka C a autor pojmenování Unixu). Truscottův program málem zvítězil, jejich soupeř byl už už na lopatkách. Jenže poté se zhroutil operační systém jejich mainframu a oni tudíž prohráli kontumačně. Superiorita Unixu, na kterém běžel program Thompsonův, se ukázala jako evidentní.

Takto probíhaly šachové turnaje mezi počítači v roce 1979 - Tom Truscott vpravo.jpg
Takto probíhaly šachové turnaje mezi počítači v roce 1979 - Tom Truscott vpravo (zdroj wikispaces.com)

S Thompsonem se Truscott setkal i na dalších šachových turnajích, kterých se každoročně zúčastnil. I onen původně mýtický UNIX se stal jeho chlebem, neboť jej Duke Univerzity zakoupila a nainstalovala. Postupně se spřátelili, až jej v roce 1979 Thompson pozval na letní praxi do Bellových laboratoří, kde si Truscott připadal jako v UNIXovém nebi. Právě v tom létě vyšla sedmá verze UNIXu, jejíž součástí byla utilitka „uucp“ a Bourne Shell, což oboje umožnilo realizaci počítačové sítě pomocí modemů.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,