Balada o braqelovi – sloky druhá a třetí („Jak jsem potkal braqelu” a „braqelův nový monitor”)
II. Sobota. Jedu šalinou. Všude kvítí, ptáček pěje,
vlídné sluníčko na každého se směje.
Veselo je, radost jen,
dneska bude pěkný den.
Náhle však smích utichá, šalina se zastavuje,
vždyť já chci jet na zábavu – co se to tu, sakra, děje?
Mračna tmí se nad šalinou,
panika kol dokola,
hrůzou záhy všichni strnou,
neb kráčí k nám braqela! Ďábel stojí na zastávce,
Zprávy Živě v mobilu,
jede ke své vlastní matce,
kdož čeká svého braqelu. Řvouce: „Já Moravák su!
Boží plémě –
Lucko má, jen zřím tvou krásu
a patří mi celá Země.“ Všichni nohy na ramena,
v dál každý jen utíká,
za hranice města Brna,
jak panic braqela haleká. Tož v šalině sám braqela je,
nikde nikdo – to je sen!
Sám se tedy oblažuje,
neb sobota je jeho den. Padesát mu dnes je let,
přesto je to panic stále,
přinesl by Lucce květ,
ale vždyť je to úchyl – pro pána krále! Dost teď ovšem bylo snění,
deviant nám valí dom,
do dalšího kuropění,
u Zpráv bude slintat on.
III.
Zvonek drnčí, na dveře buchot,
hlas úchyla podoba,
„Chci za mojí HDTV,“
hřmí tajemná osoba. Jak jen dveře rozletí se,
valí se jak potopa,
„Ahoj mami, zapni telku
dnes je přeci sobota.“ Máma zapne HTPC,
na Živě.cz zabrowsí,
„Tady máš ty svoje Zprávy,“
k synáčkovi hartusí. Oči z důlků, mocný slintot,
náš braqela je v sedmém nebi,
vypadá jak pěkný exot,
neb strnule se u Zpráv šklebí.
Recitativ:
U HD projekce Zpráv se braqela opět oblažuje
a hloupý příspěvek do diskuze už ve své hlavě pilně kuje.
Ráno, večer, celý den,
braqela se blaží jen.
Padla noc, vše rázem ztichlo,
braqela je ukojen,
avšak jeho HDTV,
celá bílá je už jen. Tichou nocí zazní skřek:
„Mámo, kup mi telku novou,
neb tu starou mám zas celou,
něčím bílým potřísněnou!“
Kdo by to byl řek! Máma rychle přikvačí,
snaží se vše seškrábat,
nic na to však nestačí,
i začla na syna nadávat. To je zloby, to je zlosti:
„Bylo toho zkrátka dosti!
Nebudeš se mi v domácnosti,
sebeuspokojovat do sytosti!“ Matka zcela zoufalá,
hřmotným hlasem dodala:
„Koupím ti monitor nový,
ale zajdeš si dnes k doktorovi!“ Planá rada, to my víme,
matka však řve do noci;
jak jí jenom vysvětlíme,
že žádné není pomoci?
V sobotu tak náš svět vždy uzří,
devianta braqelu,
sletí se s ním všichni lůzři
na diskuzním panelu.
