Měřit spotřebu RAM prohlížeče je nepochopení práce programů obecně a také toho, jak funguje operační systém. Z hlediska uživatele by měl prohlížeč obsadit co nejvíce NEvyužité paměti RAM, protože když se uživatel bude chtít vrátit, případně přepnout mezi panely, bude vše připraveno a nic se nebude muset tahat znovu (a uživatel nebude muset čekat). Na stroji se 4GB RAM je nesmysl řešit obsazení paměti, zejména pokud je prohlížeč jedinou spuštěnou aplikací (s velkými nároky). Prohlížeče načítají také stránky, na které by uživatel "mohl kliknout", čímž dále zpříjemňují práci, avšak je k tomu potřeba hodně RAM. Problém je, že současné operační systémy neumějí aplikaci říct, kolik paměti může obsadit bez toho, aby omezovala jiné aplikace (trochu to umí řešit virtuální stroje, např. pro Javu na Androidu), takže prohlížeč se musí "sám kontrolovat". Jenže kvůli takovýmhle "recenzím", které podstatu problému nechápou, má i Chrome implementovánu funkci, díky které zahazuje dále využitelné objekty z RAM, jen aby nebyl "tzv. nenažraný", což však vede k tomu, že se pak musí ty věci dodatečně dotahovat (např. při návratu na předchozí stránku nebo překliku mezi taby). Pikantní na celé té šaškárně okolo měření RAM je, že ve Windows se velmi efektivně dá spotřeba RAM skrývat do knihoven, což se také v případě MS Exploreru (a dalších aplikací Microsoftu) děje. Jinými slovy - vidíte, že aplikace "žere málo", ovšem ve skutečnosti žere mnohem více, což je pak silně nefér a taková "měření" postrádají ještě více smysl...