Pár „superprofesionálů“ znám, mají Linux velice v oblibě a považují ho za podstatně jednodušší na obsluhu než Unix. Ostatně na mainframech se IBM ani neobtěžovala a rovnou tam prdla Linux. Jestli se Unix používá, tak kvůli proprietárnímu hardwaru, ne kvůli nějakým extra kvalitám jednotlivých komerčních verzí, jejichž vývoj poněkud stagnoval. Snad Sun se snaží se Solarisem, ale titíž mí známí říkají, že to prostě mimo SPARC není ono. A sám přiznávám, že na SPARCu se mi Solaris taky zamlouvá.
Pokud jde o úpravu vzhledu, stále ještě tu zůstává fakt, že je to nepodporovaný a v podstatě ilegální hack, pokud si modifikaci uživatel neprovede sám. Na jednu stranu věřím, že popsaný postup je celkem životaschopné řešení a že se nad tímhle malým hříškem dá v podstatě mávnout rukou, protože příjemce tu knihovnu stejně už má a jenom ji nahradí pozměněnou verzí. Na stranu druhou to taky vzbuzuje jisté pochyby, jestli Linux je jediný systém, kde se musí „furt něco tweakovat, aby to fungovalo“. Moje zkušenost je, že člověk si v tomhle směru moc nepolepší ani s jedním z nich. Akorát tučňák je levnější, ty změny konfigurace jsou konzistentnější i s tím, že konfigurace je zcela vydělena do vlastních složek a dá se snadno zálohovat a v neposlední řadě ho taky můžu nainstalovat kolikrát chci (a nebuzeruje mě nějaká aktivace) a třeba i kamarádům, aniž by mě zavřeli.
Pro hlavní obor mé práce je paradoxně Linux taky nevhodný, přestože ho tu hájím. Důvodem je jistá proprietární aplikace, která je poněkud klíčová. Nicméně na odporně podlé svobodné reimplementaci se pracuje.