Zavináč, opičí ocas nebo štrůdl. Historie nejdůležitějšího počítačového symbolu sahá daleko před první e-mail

Představovat zavináč, tj. @, by bylo podobné, jako vysvětlovat funkci chleba. Zavináč platí za synonymum e-mailu a za symbol elektronické komunikace. Jeho historie ale není tak přímočará, jak by se mohlo zdát. Nevznikl totiž pro potřeby e-mailu.

Je mnohem starší, než si myslíte, v minulosti plnil jiné účely a různé jazyky ho označují často velice rozdílně. Nebavíme se přitom o jednotkách ani desítkách let, vrátit se musíme o stovky let. Začněme ale připomenutí toho, jak se symbol proslavil. Nebýt toho, tak se o něm dnes nejspíš nebavíme.

Největší sláva až po stovkách let existence

Zřejmě nejvíce zavináč proslavila elektronická pošta. Ray Tomlinson na začátku 70. let řešil, jak jednoznačně identifikovat adresáta nebo adresátku v počítačové síti, aby pouze vybraná osoba obdržela konkrétní zprávu. Zasáhla náhoda. Tomlinson stál u tiskárny Teletype Model 33 a jeho oči sklouzly na klávesu, na níž se nacházelo a s typickou protaženou koncovkou, která písmeno obkrouží.

Ray Tomlinson: Muž, díky kterému vznikl e-mail a začali jsme používat zavináč

Počítačový vědec hledal symbol, který nebyl příliš využívaný, přičemž neměl příliš na výběr. Zavináč se v moderní angličtině rovněž používá ve významu u, v nebo na (at sign, běžně se zkracuje na at).

Tomlinson si nepamatuje, kdo nakonec odeslal úplně první e‑mail, v roce 1971 byl nicméně zavináč někým z jeho okruhu použit pro oddělení jména adresáta a názvu počítače – až později šlo o název domény. Použití zavináče bylo smysluplné významově, přitom šlo o málo používaný znak.

V dnešním počítačovém světě zavináč obecně používáme, když chceme někoho identifikovat. Twitter a některé další sociální sítě jej přikládají přes vámi zvolené uživatelské jméno. Když napíšete zavináč, můžete konkrétní osobu označit, obvykle se jí pak ukáže upozornění. S trochou nadsázky se zavináč během pár desetiletí stal nejdůležitějším symbolem v mezilidské komunikaci.

Nebylo přitom samozřejmé, že na klávesnici symbol zavináče najdete. První prototypy ani komerční psací stroje symbol nenabízely, v roce 1889 jej ale představil Ham­mond 1. Patřil k prvním psacím strojům, které zavináč zavedly.

Ve světě počítačů v době před e‑mailem nicméně zavináč neměl své místo jisté. První děrné štítky s ním nepracovaly a pro tehdejší počítače šlo o neexistující znak. Měnit se to začalo v 50. letech. V roce 1961 se zavináč stal součástí tabulky ASCII, tj. tehdy už šlo mezinárodně uznávaný znak pro komunikaci. O několik desetiletí později let ovšem „zamotané áčko“ prorazilo v úplně jiném stylu.

Kde se ale vzalo? Před počítači a psacími stroji již existovalo stovky let, to víme bezpečně.

Zavináč sahá až do středověku, jak si můžete přečíst na dalším listu…

Zpátky do středověku

Povědomý symbol se poprvé objevil v bulharském překladu kroniky byzantského kronikáře a básníka Konstantina Manassése. Tahle varianta pochází z roku 1345, tj. více než století po životě původního autora, tehdejší doba ovšem nebyla tak rychlá a dynamická, jako je ta dnešní.

Zavináč byl v díle použit místo prvního písmena ve výrazu amen. Proč překladatel nepoužil klasicky velké písmeno A, není jasné. Symbol připomínající zavináč se nachází v rejstříku označujícím zásilku pšenice z Kastilie do Aragonského království z roku 1448. Použití zavináče je na místě, protože se jím dlouhodobě označovala arroba.

Stará jednotka váhy odpovídala 25 librám (něco přes jedenáct kilogramů) v řadě částí světa, kde se hovořilo španělsky, portugalsky nebo katalánsky. Název jednotky je odvozený z arabského výrazu pro čtvrtinu.

Zavináč byl dále jednoznačně identifikován v obchodním dopise odeslaném 4. května 1536 ze Sevilly do Říma. Alespoň to tvrdí vědec Giorgio Stabile. Dopis údajně napsal italský obchodník Francesco Lapi a symbolem označil amforu vína. Amfora byla keramická nádoba o určitém objemu, tudíž se z ní stala jednotka.

Lapi svého obchodního partnera zpravil o tom, že amfora vína, tj. třináctina barelu, měla hodnotu 70–80 dukátů. Stabile tvrdí, že mezi italskými obchodníky bylo používání symbolu, z něhož byl odvozen dnešní zavináč, běžné. Myslí si, že by se jedno dne mohl objevit i starší doklad. Amfora se jako jednotka používala minimálně od 6. století.

Obchodní dokumenty v Itálii mezi středověkem a renesancí nebyly pro zavináč poslední zastávkou. Propracoval se na sever Evropy, kde se symbolem začala označovat cena. Tenhle význam se zachoval dodnes, byť šíře použití zavináče je značná. Někdy jím např. i vyjadřujeme rychlosti nebo míry, v našem oboru jde třeba o procesorové takty.

Na posledním listu najdete vtipná mezinárodní pojmenování symbolu zavináče…

Zavináč, štěně, štrůdl

Na zavináči není zajímavý jen původ, ale také pojmenování. Řada jazyků našla svou cestou, jak se s tímto umělým tělesem vypořádat, což je ostatně vidět i na češtině, která využívá vlastnosti symbolu.

Jak se před 46 lety zrodil e-mail a 21 zajímavých čísel o tom největším v Česku

Pod pojmem zavináč jsme v Česku znali zavinutého naloženého sledě ve sklenici či v konzervě. Ze sledě je zavinuté písmeno a. V mnoha jiných jazycích vymysleli vlastní originální pojmenování. Ty nejzajímavější shrnujeme v tabulce:

Zdroje: The Guardian | Shady Characters | Smithsonian Magazine | PSJŠ | SSJČ