Popravdě pod 250 litrů mi připadá všechno až příliš malé a omezené. Racionálně už 250 litrů poskytuje větší setrvačnost a konstantní prostředí. V malém objemu je každá změna extrémně rychlá a udržet parametry vody i konstantní prostředí v 10 litrech není žádná legrace, ovšem jde to. Jednu takovou 10 litrovou „zelenou lampičku“ mám na stole. Při 1° dKH udržet pH 6.3 s 16-17 mg/l CO2 není hračka, k tomu ještě 18-19 mg/l dusičnanů a dalších prvků, ve správném poměru. Největší problém mám s vápníkem a manganem (RO). Protože se specializuji na rostlinný biotop Asie, tak ještě napodobuji tropickou asijskou vodu, tedy i obsah tříslovin, humidových kyselin, … zkrátka přirozenou vodu v dané oblasti. Mangrove s lávovými kameny a dole mám PS + Malaya od ADA. I v malém prostoru lze udržet biologicky i chemicky vhodnou vodu ve správném poměru živin a intenzivním růstem náročných citlivek i mechů. Pár levatek, několik okružáku a pěstírna krevet, kterým se ďábelsky daří. Jde to tedy i v malém, ovšem chce to zkušenosti, cit a hlavně trpělivost. Dobré je, že mi zbyde vždy pár litrů osmotické vody (650 litrů týdně) na dolití, respektive mám jí už připravenou a doplněnou o vápník, hořčík a také výluhu s listů, lusků, šišek a rašeliny.
Pár razborek by to možná sneslo, ale preferuji spíš rostlinné, zarostlé a pár krevet.