Windows 7 nejsou jen zbrusu novým systémem, který se patrně stane dominantním na trhu. Jsou také potvrzením toho, což už možná chvíli sledujete – vývoj v IT už nebude tak rychlý, jak jsme byli zvyklí. Tento článek najdete také v časopisu Computer 21/09.
Tentokrát vůbec nejde o vývojáře Microsoftu, podstatné je to, co Windows 7 nabízejí – poprvé v historii IT totiž nový systém Microsoftu nevyžaduje silnější hardware než jeho předchůdci. Platí to o doporučených konfiguracích, ale především o těch reálných. Aspoň částečně můžeme tento efekt házet na neobyčejně rozežrané požadavky Windows Vista, které v době svého uvedení nešlapaly bez zadrhávání ani na většině nového hardwaru. Protože se ale Windows 7 ve skutečnosti spokojí s o něco slabší konfigurací než Vista, vyjde to nakonec nastejno.
Dilema tvůrcovo
Výrobci hardwaru mají prostě své tučné časy za sebou. Nový systém, tradiční důvod pro výměnu počítače, skvěle běží i na pár let staré hardwaru a to pro ně určitě není dobrá zpráva. Klasický životní cyklus počítače, který byl morálně zastaralý po dvou či třech letech, mizí v nenávratnu. Kancelářské počítače se stávají téměř nesmrtelnými a ani domácí stroje se přitom nemusí nijak obávat: pokud jejich výkon stačí na HD video, není téměř žádný důvod je zahazovat.
Výkon tak bude chybět jen hráčům – a ti zase masově utíkají s hrami směrem ke konzolím. Nepočetnou množinu profesionálů (designérů, tvůrců efektů, střihačů a podobně), kterým se hodí každý kousek výkonu navíc, není možné nechat stranou, ale málo platné – velké peníze se točí v masové spotřebě, ne na jejím okraji. Bát o budoucnost se musí výrobci pamětí (ostatně primárních výrobců paměťových čipů neustále ubývá), ale i oba procesoroví giganti. Problémem bude i financování vývoje nových čipsetů – není určitě náhodou, že právě nyní opouští tento segment nVidia.
Tradiční životní cyklus počítače, který byl morálně zastaralý po dvou či třech letech, mizí v nenávratnu.
Kdo to vytrhne
To, čeho se někteří analytici obávali už s příchodem prvních vícejádrových procesorů, prostě jen přišlo: vývoj hardwaru předehnal vývoj softwaru. Zatímco kdysi bylo stoprocentní vytížení systému při většině činnosti běžné (stačila i online kontrola pravopisu), dnes je naopak problém najít situaci, kdy by při práci (hraní her opět nechme stranou) došla paměť nebo nestíhala všechna procesorová jádra.Nedá se přitom říct, že by nebylo jasné, k čemu se silnější hardware může hodit; třeba umělá inteligence už dlouho čeká ve frontě; jen se pořád nechce objevit v oblasti mimo zábavní průmysl.
Přitom není nesnadné vymyslet pro ni každodenní využití: máte snad pocit, že kontrola gramatiky najde opravdu všechny nesmysly, že programy nabízejí vždy přesně to, co zrovna chcete dělat, nebo že byste nevyužili dokonalé rozpoznávaní obličejů? Otázka spíš zní, zda je to v reálných schopnostech programátorů a reálných možnostech financování. Než se dozvíme odpověď, nejspíš budeme sledovat znatelné zpomalení celého IT – a doba, kdy jsme netrpělivě čekali na každou novinku, už se možná nikdy nevrátí.