Vladimír Kovář, Unicorn: hlavní je být v pohodě

Když si před očima vybavím různé reklamy vaší společnosti, neodpustím si následující otázku: Jak se dělá software?

My děláme software s láskou... Ale teď vážně, myslím, že asi nejdůležitější je systémový přístup. Vytváření informačních systémů je podobné stavebnictví. Potřebujete architekty, dělníky, vedoucí staveb nebo územní rozhodnutí. Při této analogii Unicorn staví rozsáhlé komplexy budov. Snažíme se dělat software maximálně sériově, abychom dosáhli efektivity při výrobě, vysoké kvality, krátké výrobní lhůty a také příznivé ceny. Vyrábíme a od jiných firem kupujeme stavebnicové komponenty, které pak skládáme do výsledného řešení.
Pro úspěšný vývoj softwaru (teď mluvím o tom, co děláme - o zakázkovém vývoji pro velké společnosti) je třeba ovládat pět znalostí:

• znalost procesu – ovládání základů softwarového inženýrství a znalost aplikované metodiky (my používáme pro vlastní potřeby uzpůsobený Rational Unified Process, který je dnes podle našeho názoru nejkomplexnější a nejlepší metodikou),
• znalost technologie, tedy co nejúplnější přehled o dostupných zařízeních, širokou znalost programovacích jazyků a jejich možností,
• znalost byznysu v odvětví klienta - bez ní i technologicky sebezdatnější firma nemá šanci obstát,
• znalost prostředí klienta, protože bez toho je úspěšné individuální nasazení jakéhokoliv produktu do ostrého provozu v podstatě nemyslitelné,
• znalost a schopnost týmové práce

Všechno to, co jsem vyjmenoval, Vám ale nebude k ničemu, pokud nebudete mít schopné spolupracovníky, nebudete umět je zorganizovat a pokud nebudete mít informační systém, který Vám umožní celý tento proces řídit.

Od svého založení před více jak patnácti lety prošel Unicorn celkem zajímavým vývojem. Co vás vedlo k jeho založení? Bylo jedním z motivů vědomí, že byste se třeba ničím jiným nedovedl uživit?

To rozhodně ne. Dovedu si představit, že bych se uživil i jinak, ale práce s počítači a výroba softwaru mne bavila a živila už v době před založením Unicornu. V roce 1990 se navíc najednou otevřela řada možností a nových příležitostí (nejenom v našem oboru) a já jsem zjistil, že mohu začít dělat věci jinak a s daleko větší přidanou hodnotou (jak pro mne, tak pro zákazníky) a vznikl Unicorn.

Během dvou let od založení dosáhl Unicorn obratu jeden milion amerických dolarů. S jakou částkou jste začínal?

Dá se říci že s nulou, i když šlo v podstatě o drobné úspory. Zisk z prvních zakázek jsem investoval zpět do Unicornu, který se tak mohl trochu zvětšit a tak to v podstatě dělám dodnes...

Považujete se za bohatého člověka?

Nepovažuji se za člověka chudého... Spíše než o bohatství přemýšlím o tom, zda „mám“ na to, abych mohl realizovat svá přání, sny a vize a to je často otázka celé řady faktorů, ne jenom nějaké konkrétní finanční částky.

Kdy jste dospěli k názoru, že je třeba expandovat do zahraničí a co bylo hlavním důvodem k tomu rozhodnutí?

Samozřejmě musíme růst! Naše pozice je taková, že ve své kategorii jsme na českém trhu největší tým a naši konkurenti z hlediska obratu dosahují třetinových výkonů. Máme asi 20% podíl na trhu zakázkového vývoje softwaru a také zaměstnáváme asi 20 % lidí, kteří ho dělají.

Potenciál dalšího růstu je pro nás už na tomto trhu relativně malý. Můžeme buď více diverzifikovat portfolio našich služeb a nebo expandovat do zahraničí. My se stále chceme profilovat jako výrobce softwaru, chceme vytvářet hodnoty a ne jen „přesunovat krabice“. Nezbývá nám proto, než se dívat za hranice... abyste mne ale špatně nepochopil, naši pozici na českém trhu se přesto snažíme stále zlepšovat.

Pokud jde o naší strategii pro zahraničí, soustředíme se zejména na evropský region. Normálně informační technologie proudily ze západu na východ. Já bych chtěl naopak prosadit třeba ruského programátora v anglické bance a to tím, že budujeme zdrojové pobočky (vývojová centra) směrem na východ a prodejní naopak na západě. Říkám tomu evropské softwarové proudění – European Software Current – ESC čili Unicorn Escape.

Významnou součást vaší nabídky tvoří poradenství...

Poradenství je skutečně významnou součástí naší nabídky. Nejde ani tak o objem, jako spíše o jeho postavení v portfoliu našich služeb. V oblasti poradenství vznikají zárodky budoucích projektů, a proto je tato oblast důležitá. Nicméně my se opět soustředíme zejména na úzkou oblast aplikace a implementace softwarových řešení (nebo obecněji informačních a komunikačních technologií) k podpoře podnikání klienta a k zajištění konkurenční výhody prostřednictvím zmíněných technologií. Neposkytujeme tedy zatím obecné nebo byznys konzultační služby, i když právě o expanzi do této oblasti jsme se v souvislosti s již zmíněnou diverzifikací rozhodli.

Co je podle vás nejdůležitější při výběru poradenské firmy?

Myslím, že je důležité si uvědomit, že konzultační firma problém nikdy zcela za klienta nevyřeší, obzvláště pokud si sám neuvědomuje, co je jeho příčinou. Konečné rozhodnutí a odpovědnost je vždy na bedrech klienta. Klient by se především měl umět ptát, umět posoudit a v praxi zhodnotit získané odpovědi a rady. Důležité jsou podle mého názoru reference a samozřejmě další parametry, které mohou být pro konkrétní projekt různé.

V praxi se bohužel setkávám často se situací, že je najmuta velká a drahá (čím dražší, tím lepší) mezinárodní firma, která sice neodvádí moc dobrou práci (někdy dokonce i velmi špatnou), ale v případě neúspěchu projektu výborně poslouží při obhajobě managementu stylem: „Vybrali jsme ty největší, nejlepší, nemohli jsme tušit...“. Na trhu již dokonce pro tyto situace existují i různé slangové názvy – například „insurance company“.

Na druhou stranu dobrá konzultační firma by měla mít především svůj názor, plně v souladu s jednou z našich klíčových zásad: „Nedělejme to, co zákazník chce, ale to, co má smysl.“ Spolupráce s takovouto firmou je pro zákazníka motivující a má zcela určitě velkou přidanou hodnotu.

Společnost Unicorn si vybavuji především ve spojení s produkty pro platformy od Microsoftu. Jaký je vztah Unicornu k open source technologiím?

Tak teď jste mne překvapil. Unicorn ve skutečnosti vyvíjí software na všech významných platformách (to je mimo jiné dáno nejenom naší volbou, ale také tím, jaké technologie používají a vlastní naši zákazníci). Obecně bych řekl, že náš vztah k technologiím je neutrální a jsme schopni pracovat           v podstatě s libovolnou kombinací nástrojů a komponent. Na konkrétních projektech respektujeme přání zákazníka, tedy pokud neodporuje dobré odvětvové praxi (zdravému rozumu). Testujeme i všechny technologie, které považujeme za nadějné.

V současné době je cca 40 % našeho vývoje realizováno na technologiích Microsoft, zejména .Net. Zhruba 50 % vývoje je v Javě na různých platformách a zbylých 10 % jsou další vývojová prostředí. V této části se specializujeme na podporu méně používaných vývojových prostředí a jazyků. Troufám si říct, že například mladý tým vývojářů v Cobolu pro mainframové systémy v České republice nikdo jiný nepostaví a naši klienti to velmi oceňují.

Open source technologie a nástroje samozřejmě používáme – zejména pro interní vývoj – jak jsem uvedl, vzhledem k tomu, že děláme zakázkový vývoj, musíme respektovat požadavky našich klientů – i zde pro vývoj v Javě používáme po schválení, nebo dle zadání klienta řadu open source komponent.
V poslední době posilujeme vývoj v Ruby a Pythonu.

Jaké výhody může podle vás přinést softwarové firmě zveřejňování jejich produktů jako open source? Nemyslím teď kompletní předání zdrojových kódů aplikace klientovi.

Dovedu si představit řadu možností, ale ty jsou asi známé všem, kteří se o open source alespoň trochu zajímají. V zakázkovém vývoji je to ovšem dost problematické. Zákazníci se stávají majiteli řešení, investují do nich nemalé prostředky a realizují je proto, aby jim přinesly konkurenční výhodu, pomohly jim se odlišit od konkurence – jejich motivace „otevřít“ takováto řešení je tedy logicky minimální.

Představte si to tak, že například kuchaři používají stejné základní suroviny, ale právě postup, jakým je zpracují, rozhoduje o výsledné chuti jídla. Tento postup a jeho detaily si každý dobrý kuchař nechává pro sebe. Podobně je to i s našimi klienty a našimi řešeními, snad jen s tím rozdílem, že ještě možná více než jak to děláme, se tají i to, co děláme. My nejsme ani pěstitelé brambor, nebo dodavatelé mrkve, ale právě ti, co vaří a servírují výsledné menu na prostřené stoly našich zákazníků a jejich klientů.

A Vy sám. Zkoušel jste někdy Linux nebo OpenOffice.org?

I přesto, že jsem generální ředitel a náplní mojí práce již není zkoumat technologie a hledat technologická řešení, snažím se s mými kolegy, kteří to mají na starost, držet krok. Unicorn již téměř dva roky pracuje s OpenOffice. Na našem vánočním večírku v prosinci 2004 jsem oznámil přechod a od 1.1.2005 OpenOffice používají všichni zaměstnanci. Existuje samozřejmě pár výjimek, ty jsou opět dány zejména specifickými potřebami projektů (třeba státem organizovaná výběrová řízení – dokumentaci musíte předkládat ve formátech MS Office).

Na počítačích, které používám já, v současnosti jiné office řešení než OpenOffice nenajdete. Musím říct, že zejména od uvolnění verze 2.0 jsem s OpenOffice relativně spokojen.

Pokud jde o Linux, tak ten v současnosti instalujeme zejména na servery, i když nyní intenzivně zvažujeme i širší nasazení na desktopová pracoviště.

Řešení Unicornu pokrývají nejrůznější oblasti, od bankovnictví, přes energetiku, státní správu až k telekomunikacím. V které oblasti měla vaše společnost největší šanci zazářit?

Jednoznačně asi nejúspěšnější jsme v oblasti bankovnictví a finančních služeb. Obecně se dá říci, že našimi klienty jsou ty firmy, které umí ocenit naši přidanou hodnotu. Mezi ně pak patří právě banky, ale také mobilní operátoři, společnosti z oblasti utilit (distributoři paliv a energií) a nadnárodní společnosti.

Jaké nástroje používáte k vývoji aplikací? Předpokládám, že především Visual Studio. Co používáte pro javovské aplikace a další?

Pro .Net vývoj je to samozřejmě Visual Studio. Obdobné postavení pro vývoj v Javě má Eclipse. Již jsem uvedl, že zhruba 10 % objemu naší práce je tvořeno v dalších prostředích – jejich výčet je velmi pestrý, takže jen namátkově: je to například stále PowerBuilder (pro který jsme svého času měli největší tým v ČR), FoxPro a další.

Dříve jsem zmínil Python a Ruby. Ptal jste se na mé osobní zkušenosti – právě Ruby spolu s databází Postgress mám teď na svém notebooku, na kterém zkouším výukové úlohy – rozhodli jsme se totiž, že tyto nástroje budou (spolu s dalšími) používány na naší vysoké škole pro potřebu výuky. Programování v Ruby je príma.

Jaký je váš postoj k aplikacím přístupným výhradně skrze webový prohlížeč? Považujete tento směr vývoje za perspektivní? Dříve bylo například nemyslitelné, že bychom používali v prohlížeči textový procesor nebo tabulkový kalkulátor. A nyní se již rýsují konkrétní funkční projekty.

Opět se řídíme zejména požadavky klientů, nicméně zhruba 80 % námi v současnosti vyvíjených aplikací je určeno pro běh v prohlížeči. Já osobně mám k tomuto způsobu určité výhrady (zejména k vlastnostem http protokolu, nekompatibilitě jednotlivých prohlížečů, nedodržování standardů a několika dalším nešvarům), ale obecně tento trend považuji za velmi perspektivní.

Náš vlastní informační systém – UIS, který ze softwarových produktů používají zaměstnanci Unicornu bezkonkurenčně nejčastěji (na systém je denně od 900 zaměstnanců více než 250 000 requestů), je navržen přesně v této architektuře.

Kromě poradenství a vývoje softwaru nabízíte také různá školení. Jak tato nabídka vznikla a pro koho jsou kurzy určeny především?

Školení nabízíme od založení Unicornu a považujeme je za důležitou součást naší práce. Unicorn také od svého vzniku intenzivně investuje do rozvoje vlastních zaměstnanců a kromě počátečního školení v rozsahu asi tří měsíců školíme vlastní zaměstnance asi 10 % jejich pracovní doby. Pod značkou Unicorn Education školíme zásadně to, co sami používáme. Naše školení jsou tím pádem specificky zaměřená na pracovníky, kteří jsou zapojeni do procesu výroby softwaru, tedy vývojáře, analytiky, architekty, administrátory, testery a další. Velmi výjimečně školíme koncové uživatele. Samozřejmostí je ale poskytování školení pro námi vyvinuté systémy a to i formou CBT (computer based training).

Nebojíte se, že si na kurzech vychováte konkurenci, resp. že vzděláváte zaměstnance některých svých konkurentů?

Toho se rozhodně nebojíme. Beru to jako náš příspěvek k celkovému zlepšení úrovně vzdělání v oblasti ICT v České republice. Ať chceme nebo nechceme, jsme s ní stále spjatí, takže i pro nás je to pozitivní.

V souvislosti s konkurencí máme jednoduchou strategii – musíme být lepší a rychlejší – a to v zásadě stačí.

Ruku v ruce s nárůstem obratu společnosti šlo také zvyšování počtu jejích zaměstnanců. Do Unicornu se asi nedostane každý zájemce, jaké jsou nejdůležitější předpoklady uchazečů – absolventů?

V zásadě požaduji tři plus jednu věc, které by moji lidé měli umět. Zaprvé bych chtěl, aby byli fajn a za druhé by měli umět dělat software (jde zejména o základní znalosti a přístup, vše potřebné konkrétní je naučíme). Třetí věc je, že musí umět anglicky. Plus jedna znamená, že by měli mít čas také na sebe, aby si užili svůj život.

Máte nějaké „síto“, na kterém prověřujete kvality zaměstnanců?

Do Unicornu se za minulých 12 měsíců hlásilo cca 2500 lidí, z nichž jsme na základě pohovorů a vstupních testů vybrali 300. Jsou to lidé, kteří vesměs studují ve třetím nebo čtvrtém ročníku vysoké školy. Těch je nejvíce a pak se to týká dívek, které skončily obchodní akademii. To je taková naše symbióza.

Tito lidé tedy nastoupí na základní pozice a dělají takové, jak já tomu říkám „základní výkopové práce“. Postupně se z nich stávají zkušenější pracovníci. Naše firma je velmi specifická ve své struktuře a nevyplatí se nám masově kupovat lidi z trhu s praxí. Mají sice zkušenosti s tím, jak se podle jejich měřítek dělá software, ale „převychovat“ je pro naše účely trvá často velmi dlouho.

U nás se tedy pro naše zaměstnance otevírá kariéra zhruba čtyřmi způsoby. Tři z nich preferuji jako pozitivní a ten čtvrtý je, že se s nimi rozloučíme. Kariéra probíhá následovně: potenciální kandidát sleduje různá interní výběrová řízení. Takto se dnes otevře zhruba 100 pozic ročně. Když kandidáti interní výběrové řízení třeba třikrát za sebou nevyhrají, neznamená to, že jsou neschopní, ale pouze to, že tu máme zrovna někoho lepšího. Takové kandidáty se snažíme prodat přes naši personální agenturu přímo klientům nebo konkurenci. U nás má tedy člověk kariéru takovou, že se z něj buď stane řídící pracovník, specialista, nebo ho umístíme na trhu tam, kde to má nějakou synergii. Případů, kdy se s našimi spolupracovníky rozloučíme v neshodě, je jen velmi malá část. V loňském roce to bylo asi jen 20 lidí.

Jaký je v Unicornu poměr běžných zaměstnanců k řídicím pracovníkům? (myslím číselný…)

Snažíme se, aby byla řídící struktura relativně tenká. My do řídící struktury řadíme i asistentky a další podpůrné činnosti (finance, marketing a tak dále). Poměr počtu těchto pracovníků k ostatním organizovaným v pracovním poolu je 1:7.

Je známo, že svým zaměstnancům nabízíte různé možnosti vyžití a služby. Od příspěvků na oblečení, přes vlastní hotel v Chorvatsku až třeba k lodím. Dokonce jste koupil stavební firmu, která poskytuje zvýhodněné služby zaměstnancům Unicornu. Proč to všechno? V Česku je to velmi neobvyklé…

Mojí filozofií je pobízet mé zaměstnance vpřed k nějakému výkonu a připravovat jim vhodné prostředí. Nejsem zastáncem vysávání zaměstnanců výměnou za velký plat. Měli by být spokojeni a mít firmu rádi. Je jedno, zda dělají v hotelu nebo programují. Spoustu věcí bychom pro ně skutečně dělat nemuseli, stojí nás to velké peníze, ale firma z jejich pohody profituje. Snažím se jí předávat své vlastnosti. Netvrdím, že jsou výjimečně dobré, ale mám prostě rád lidi.

Kdybyste měl možnost vrátit se v čase do roku 1990. Co byste poradil tehdejšímu Vladimíru Kovářovi?

Myslím, že tehdy žádnou radu nepotřeboval...