Mno jo, ale vždyť won má pravdu... Ořez je prostě tak triviální operace, že ji zvládne jakýkoli procesor, 386ku nevyjímaje, to samé i otočení. V RAWu či bitmapě (resp. TIFFu apod.) to bude trochu náročnější na paměť, ale bez debaty se to vejde všechno do RAM bez swapu i při pouhých 512 MB, a s trochou snahy i na 256 MB (stále s vypnutým swapem). No a u JPEGu jde dokonce otáčet bezeztrátově (bez dekomprese!), a při troše snahy (=na hranici každých osmi bodů) lze bezeztrátově (a opět bez dekomprese) i ořezávat. Jinými slovy u dnes převažujícího JPEGu už je to vyloženě trivka, fotka dokonce nezabere při použití vhodného programu ani tolik paměti, co by teoreticky zabrat měla (např. při 24bitové hloubce by 10 megapixelová fotka měla při načtení do paměti zabrat teoreticky 30 MB, jenže s trochou snahy je možné pracovat jen s JPEGem, takže nejvíc paměti zabere aktuálně zobrazovaný výsek, a protože displej má rozlišení cca 1 Mpix, bude zábor paměti jen 3 MB)...
Že to jde, mi ukázala stařičká Amiga již někdy před cca 15 lety... Na jediném MB paměti, do které se musel vejít OS, prohlížecí program i spoustu dalšího se vešla i fotka v rozlišení cca 2 Mpix nascanovaná do JPEGu. Na té Motorole 68k s frekvencí 7.14 MHz se to sice dekomprimovalo zhruba minutu, což je docela šílené, ale fotka šla skutečně prohlédnout i když měla teoreticky zabírat nějakýh 6 MB, a k dispozici nebylo více než desetina... Ale to už jsou opravdové extrémy, na dnešních boocích není nejmenší potíž nacpat vše do paměti i v dekomprimované podobě...