Možná jste zaznamenali zaručené zprávy, jak si co nevidět budeme tisknout jídla nebo náhradní orgány – a váš soused bezpochyby zbraně. Proč to ještě neděláme a proč doma každý nemáme vlastní 3D tiskárnu? Ale můžete se zeptat i naopak: Máme si snad 3D tiskárnu už pořídit?
V různých oblastech nasazení 3D tisku se sice situace výrazně liší – v některých teprve splaskává bublina nenaplněných očekávání, jinde, zejména v průmyslu, už nová výrobní technologie efektivně doplňuje ty stávající.
Analytici společnosti Gartner odhadují, že dodávky 3D tiskáren vzrostou tento rok na více než dvojnásobek oproti loňsku a v dalších letech bude růst pokračovat podobným tempem. Ve spotřebitelském i podnikovém prostředí má jít v roce 2019 celosvětově už o 5,6 milionů nově dodaných tiskáren. U těch stolních nicméně nebudou nejčilejšími nakupujícími domácnosti, ale především školy.
Velká očekávání i splasklé bubliny
3D tisk nachází stále větší uplatnění v oblastech, jakou jsou věda, výzkum nebo lékařství. Právě zde jsou dnes posunovány hranice možností mediálně atraktivními směry. Pracuje se na umělé výrobě tkání a (jednou možná) celých orgánů, ve spolupráci s NASA se rozvíjí projekt aditivní výroby ve stavu beztíže a ve vakuu (představte si možnosti tisku potřebných součástek až na oběžné dráze) a podobně.
S pomocí 3D tisku vyrobil návrhář Jake Evill na míru vzdušnou a lehkou dlahu pro fixaci poraněné ruky
Je však dobré zůstat nohama na zemi a uvědomit si, jak extrémně složité cíle a mnohaletou práci před sebou výzkumníci mají – zejména v lékařství. Zatímco kostní náhrady, zubní protézy, operatérské přípravky nebo lehké a vzdušné dlahy na míru už se z oblasti sci-fi přesunuly do špičkových zdravotnických zařízení, představa složitého orgánu, včetně funkčního napojení na krevní oběh, je zatím stále z oblasti snů.
To v oblasti průmyslu je s námi 3D tisk (zde pod spojením aditivní výroba) už déle než čtvrtstoletí a velmi úspěšně doplňuje tradiční výrobní metody. Zdaleka neslouží jen k výrobě plastových prototypů součástek, na kterých si konstruktéři nanečisto vyzkoušejí, zda vše pasuje, jak má. S vytištěnými díly z kovů se dnes setkáte v automobilech, dopravních letadlech i složitých raketových motorech.
V oblasti praktických zkoušek se nacházejí také přerostlé 3D tiskárny stavebních konstrukcí. A právě pro průmyslová odvětví vzniklo množství technologických patentů, které jsou v posledních letech (po vypršení ochranné lhůty) přejímány i v oblasti levnějších, stolních 3D tiskáren.
Vyměníte-li termoplast za betonovou směs jako Andrey Rudenko, můžete se pustit třeba do tisku stěn
K rozvoji stolního 3D tisku velmi přispěl otevřený projekt RepRap, který chce přijít s výrobním zařízením, na kterém si budete moci vytisknout všechny potřebné díly pro sestavení identického zařízení (replikace). Ač se to může zdát jako utopie, protože dodnes dokážeme vytisknout jen část potřebných součástek – bez elektroniky, vysoce přesných mechanických dílů apod. – díky nadšeným průkopníkům vzniklo velké množství stavebnic umožňujících vstoupit do světa 3D tisku takřka komukoli.
Pikantní je, že na půdorysu těchto levných stavebnic postupně opět vznikají ryze komerční tiskárny, která přinášejí vyšší komfort obsluhy, přístupnost i spolehlivost – výměnou za vyšší pořizovací a provozní náklady. Kruh se tak zčásti uzavírá.
3D tisk do každé domácnosti nepatří
Stále nižší pořizovací cena stolních tiskáren svádí k myšlence, že takovéto zařízení brzy budeme mít doma všichni a budeme si na něm vyrábět – no vlastně skoro vše, co nás napadne. Pokud se ale ze světa mediálních zkratek vrátíme nohama zpět na zem, zjistíme, že je zde hned několik „ale“.
I ty uživatelsky nejpřívětivější komerční 3D tiskárny mají stále daleko k jednoduchosti ovládání dnešních televizí nebo mikrovlnek. Jako uživatel musíte načerpat zkušenosti o materiálech, ze kterých tisknete, stejně tak alespoň základní parametry nastavení tisku. I když si stáhnete již hotový trojrozměrný model pečlivě upravený pro 3D tisk z portálů jako Thingiverse.com, Youmagine.com a podobně, musíte jej připravit ve speciální aplikaci pro následný tisk.
3D tiskárna nepatří do dětských pokojíčků, rodinných obýváků ani tichých kanceláří
Vzhledem k použitým technologiím je dobré nezapomenout, že běžná stolní 3D tiskárna by měla být umístěna ve výborně větrané místnosti, kde vám nebude vadit ani hluk. Například při tisku z tavených termoplastů vzniká množství potenciálně nebezpečných mikročástic. Běžná tiskárna tak nepatří do dětských pokojíčků, rodinných obýváků ani tichých kanceláří, ač je tam v reklamách často umísťována.
Asi nejvýraznější překážkou masivnímu rozšíření tiskáren do domácností je omezené využití z pohledu běžného uživatele. Už oblíbená představa, že vám praskne třeba plastový držáček a obratem si vytisknete stejný, je zavádějící. Pro 3D tisk potřebujete přesný trojrozměrný model, respektující omezení dané technologie. Jenže pokud ho už někdo nepřipravil a nesdílel k volnému využití, musí nejprve vzniknout.
Přesný 3D skener, který dokáže vytvořit model ze skutečné předlohy, rozhodně není běžným domácím příslušenstvím. Modelovat v CAD aplikacích zase zvládne jen omezené množství uživatelů. I těm to zabere drahocenný čas. Ač tedy samotná tiskárna ani termoplastový materiál do ní nemusejí vypadat nákladně, ve výsledku bude pro většinu lidí mnohem jednodušší koupit si podobný držáček v obchodě.