Umíte psát ještě tužkou? A je vám to k něčemu?

Mnozí z nás denně napíší tisíce písmen na klávesnici a stovky na mobilu. Psací písmo, které nás učili psát ve škole, už nepotřebujeme. Má smysl ho učit naše děti? Ukázka: redaktoři píší „krasopisem“
Kapitoly článku

Zeptali jsme se několika pedagogů středních škol, jak se staví k výuce psaní na klávesnici. Hned první zpověď kantorky, která si nepřeje být jmenována, je poněkud pesimistická: „Výuku psaní na klávesnici jsem prosadila před několika lety v rámci prvního ročníku cvičení. Dva měsíce studenti psali ve výuce, pak trénovali sami. Bohužel kolegové nechápou význam a přínos této dovednosti, a jelikož byli líní se s programem naučit dělat a vysvětlovat základy studentům, obíhala jsem několik let všechny skupiny prváků, ač je neučím, a cca během 20 minut je seznámila s držením rukou a zásadami a odkud co stáhnout a jak s programy pracovat. Dva roky psali studenti cca po měsíci až dvou testy na známky. Vzdala jsem to.“

Z ostatních středních škol a gymnázií přichází nejčastěji informace, že je výuka psaní všemi deseti do vyučování zařazena, a to nejčastěji v rámci několika vyučovacích hodin předmětu výpočetní techniky, případně jako volitelný předmět. Běžně je psaní na klávesnici povinným předmětem u škol obchodního charakteru.

Z řad učitelských sborů převládá názor, že by se psaní na klávesnici mělo ve školách učit, najdou se ale i výjimky: „Psaní všemi deseti považuji na gymnasiu za ztrátu času, je to osobní věc každého uživatele počítače,“ uvedl Evžen Markalous z pražského gymnázia Botičská.

Jak jsme na tom my?

Naše redakce je typickým pracovištěm, kde tužky na stolech ani nenajdete. Prakticky vše píšeme na klávesnicích. Oslovil jsem proto ještě několik kolegů z dalších redakcí a pustil jsem se do malého experimentu, který by měl ukázat, kdo z nás ještě umí psát psacím písmem, které nás učili ve škole.

Kolegům jsem rozdal jednoduchý formulář, do kterého měli doplnit dva krátké odstavce textu. První přepsaný podle normovaného psacího písma, druhý svým běžným psacím písmem. Po čtvrthodině se začali přicházet první redaktoři s vyplněnými formuláři. Pro většinu to byl nejdelší ručně psaný souvislý text za posledních několik let a snad každý potřepával rukou, aby uvolnil namožené zápěstí. Obzvlášť přepis podle normovaného psaného písma dával zabrat.

Kromě namožené ruky znamenal pro každého z nás ruční přepis odstavce několikanásobně větší časovou ztrátu oproti psaní na klávesnici.

Naše výtvory si můžete prohlédnout níže a také si náš experiment můžete sami zkusit – formulář s předlohou stahujte zde.

Redakce Živě a Computeru:

Experimentu se nezúčastnili úplně všichni. Nejvíce s úkolem bojoval Jakub Čížek, který se v návalu stresu a zuřivosti dopouštěl i gramatických chyb, na druhou stranu Tomáš Holčík si poradil celkem hravě, protože má trénink se svými školou povinnými syny.

David Polesný.png Jakub Čížek.png Honza Sedlák.png Tomáš Holčík.png 
David Polesný • Jakub Čížek • Honza Sedlák • Tomáš Holčík
Antonín Trčálek.png Dušan Kos.png Radek Kejduš.png Jana.png
Antonín Trčálek • Dušan Kos • Radek Kejduš • Jana

Ředitelé tištěných a internetových médií:

Také naši šéfové píší výhradně na klávesnici a psaní rukou pro ně bylo netradičním zpestřením. Marek Lutonský přistoupil k úkolu natolik svědomitě, že si pro zápis normovaným písmem předkreslil tužkou pomocné linky.

Marek Lutonský.png Michal Politzer.png
Marek Lutonský • Michal Politzer

Redaktoři dalších časopisů:

Ivo Kocera.png Tomáš Doseděl.png Pavel Tomek.png Karel Kališ.png Michal Kašpárek.png Petr Kolář.png 
Mobility (Ivo Kocera, Pavel Tomek, Tomáš Doseděl) • Aktivně (Michal Kašpárek) • Doupě.cz (Karel Kališ, Petr Kolář)

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,