Pokud po 20 letech dokážeš změnit každodenní způsob života, tak tedy gratuluji, je to vítězství sám nad sebou, což je to nejtěží :) Pro mě je naštěstí pohyb od mala něco, bez čeho nedokážu víc jak dva dny vydržet (prostě hned začnu cítit, že tělo "vadne" a potřebuje pohyb / vzduch / změnu...). Být v práci a pak jet autem domů a jít spát je něco, co si absolutně nedokážu představit, snad bych ani neusnul...
Offtopic: O těch stařících mi vykládej, na beach volejbale mám spoluhráče 68 let, jehož důchod vypadá tak, že jezdí na kole sám po Evropě (posledně jel ze Zlína do Francie) a pokud je doma, tak jezdí ze své chaty (dům po rozvodu přenechal manželce) asi 20km do města na záskok do školy jakožto bývalý učitel, pak se jde protáhnout na bazén, kde si dá oběd, odpoledne má tenis a pak s námi chodí na ten beach volejbal... a pak samozřejmě šlape zase 20km do kopce - zpátky na tu svoji chatu, v brašnách na tom kole veze často navíc nákup... Je to, pravda, trochu extrém, ale dle jeho slov to právě vychází z toho, co si navykl v mládí (jeho rodiče nejsou žádní sportovci...).
Když člověk pozná takové lidi, sám si pak nemá problém obhájit to, že jezdí každý den na kole do práce, přestože jej mají ostatní za exota - bohužel kolo jako dopravní prostředek u nás stále zdaleka není něco běžného.
Každopádně držím palce, aby ti vůle vydržela, nic jiného ti nakonec nezbývá :) A z vlastní zkušenosti můžu doporučit power yogu (chce to dobrou instruktorku, která z toho nedělá aerobik), ale ne každý má na tohle povahu, řekl bych, že většině chlapů vadí, že z toho nerostou svaly a není to ani nijak akční :)