Tak vida, sem se taky dostanu. A to je dobře. Já budu hned nepříjemná. Já budu, chuapci, nepříjemná. Poněvadž, já vám vůbec nerozumím. Tuším, že David. Prostě ten blond. Příšerně intonuje, lítá mu to nahoru dolů, od ticha po výkřik. Nedívá se vůbec na mě, ale na kolegu vedle a do sešitku, až si člověk říká, že tu stoupá teplota, taky je slušnost toho kolegu někdy pustit ke slovu. Kolega, asi Jakub, znám z Mobilmánie, se podřizuje, jen dokrývá. Proč? Neumíte se prosadit? I když o tom to tu není, to já vím. A vztahy v zákulisích jsou všelijaké.
Dál, prosím vás, tímto infantilním tónem, se bavíte i tam uvnitř v redakci, jakože bez nás, mezi sebou? Vy totiž hovoříte tak, že mě už nezajímá obsah. Přemýšlím o tom, zda to, co říkáte, (resp. pro to, jak to říkáte), myslíte vůbec vážně. Pokud takto rozmlouváte i uvnitř firmy, pak to musí působit těžce na palici a ne moc pozitivně, pokud tam teda nejste všichni takto postižení. Tak to je všechno, co jsem měla na srdci. Nepotěšila jsem vás chlapci, jsem tu vesměs náhodou a dojem jste neudělali. Co je Kvark si asi raději někde přečtu. Tohle přece nemůžete myslet vážně.
A taky...proč tam sedíte tak naprázdno? Prezentovali vy jste vůbec kdy v životě něco? Na prezentaci jsou třeba příklady, ukázky přístrojů, ukázky práce s nimi, klidně i grafy, máte za sebou nějaké video, proč to nevyužít právě k rozboru technologie, o níž hovoříte? Místo toho je tam nějaký mamlas, kterýho ani neznám, ani mu nerozumím, ani mě nezajímá. Přečtěte si něco o prezentacích, chlapci. Máte hrubé nedostatky. A nedívejte se na sebe, ale do kamery. Bóžíííčku...
