Do 10.6 se startovalo z instalačního DVD, od 10.7 se nabootuje z recovery a jednoduše dáš obnovu přes Time Machine. Zvolíš disk se zálohou, buď externí (připojíš) nebo síťový s podporou AFP (či time capsule), vybereš, ze kterého data chceš zálohu obnovit a počkáš pár minut. Znovu už nabootuješ do obnoveného systému a pokračuješ kde jsi skončil.Jediné co to pak chce jsou znovu zadat hesla ke službám apod. (typicky Dropbox aj.). Obnovu jsem dělal zatím jednou (ještě na 10.6), jak mi odešel SSD. Vyměnil jsem disk a asi do 15 min. než se nakopírvaly data bylo hotovo. Tam se mi hodil tehdy ještě boot z DVD, protože dnešní recovery na kiksnutém disku by mi byl stejně k ničemu a nový disk byl samozřejmě prázdný - tohle dnes řeší možnost instalace po internetu, pokud chybí i recovery a skutečně máš před sebou úplně prázdný mac. Někomu se možná i dnes, kdy se systém nedistibuuje ve fyzické podobě, vyplatí udělat si také startovací DVD nebo tedy už spíše flashku pro případ absence rozumného připojení k netu třeba někde na cestách. Připadá mi totiž stále pravděpodobnější, že odejde celý disk jako součástka, než že se sesype jen systém.Jinak se přidávám k Lukášovi, že do té doby než jsem pořídil mac pro mně něco jako záloha neexistovalo. Jen opravdu důležité pracovní a osobní věci jsem zpravidla vyřešil ručním rozkopírováním na více míst a u zbytku to pro mne nebylo tak nutné, abych se tím zabýval. Tehdy ještě bylo dávno před boomem dnešních NASů a i to si myslím, že je spíše řešení pro trochu pokročilejšího uživatele. Běžný blbec centrální datové úložiště a nějaké zrcadlení řešit totiž prostě nebude (tady je stejně ještě riziko, že jsou data v jednom zařízení, byť zrcadlená). OS X chce ale po uživateli jediné, vybrat disk, na který se bude zálohovat. Jednodušší to být nemůže. Chtít cokoli víc po BFU se mine účinkem. V mém případě je to pak spíše o vlastní pohodlnosti.
