Názor: Jakub Čížek a David Polesný jsou velice šťastní lidé v této republice, když jejich práce je zároveň i jejich koníčkem a je svobodná a kreativní ! Bohužel milióny jiných Čechů včetně mě tohle štěstí nemají (přestože mám odbornou střední školu) a jsem odkázaný na nezáživnou robotickou buzerační a nesvobodnou práci na montážním pásu, abych si vydělal na chleba 
Nesvobodná je v tom, že nemůžu na pisoár, kdy já potřebuji, ale musím čekat třeba hodinu, až mě nadřízený ráči vystřídat, a to jenom na 5 min, přičemž WC je vzdálen 250 m, tam a zpět to je půl km a tam a zpět musím stihnout za 5 min, včetně vykonáni potřeby, takže jako dělník musím běžet přes tovární halu. Pokud to nestihnu a vrátít se až za 6 min, už je to braný jako prohřešek a dostanu pokárání, pokud mám průjem a vrátím se ze záchodu až za 7 min - už je to vážné porušení pracovní kázně a mohu dostat zkrácení osobního ohodnocení až o 1.000,- Kč (což jsou moje 2 denní výdělky). Ale zažil jsem v minulosti i drsnější pracovní podmínky, kdy jsem měl osobní přestávku 5 min až po 11-ti hodinách práce v hypermarketu nonstop ! Chtěl bych mít práci, kde bych se mohl zasmát jako Jakub a David, protože u nás v továrně šéf zakázal se smát při práci, bavit se, dále nesmíme jíst, telefonovat mobilem, ani s ním manipulovat, když se linka zastaví třeba na 2 min, nesmíme z pracoviště ani na vteřinu, nesmíme se opírat o palety, musíme stát vzpřímeně celou pracovní dobu - je to prostě lágr. ale to jsem odbočil od tématu....Můj názor k GTD:
******************
Musím přiznat, že tentokráte ty témata byly zajímavé, zvláště to plánování úkolů, řeč kolem GTD ap. Sebekriticky musím přiznat, že s tímhle mám věčný problém 
Na jednu stranu sice mám rád pořádek a přehled ve věcech a úkolech, ovšem na druhou stranu mi vyhovuje právě ten chaos. V minulosti jsem se pokoušel své osobní (soukromé) úkoly plnit podle předem stanoveného harmonogramu, vytvářel jsem různé graficky velmi pěkné listy, kde byl můj jakýsi osobní kalendář po hodinách většinou na měsíc dopředu. A stanovoval jsem si jednotlivé úkoly na každý den, na každý týden jsem měl nějaké hl. cíle, co musím splnit a takovou rekapitulaci jsem obvykle dělal na konci měsíce. Graficky jsem si zaznamenával procentuelní úspěšnost v jednotlivých dnech i za měsíc jako celek. V různých obměnách jsem to takhle praktikoval delší dobu, řádově měsíce, až jsem došel k názoru, že tento model plánování mi vůbec nevyhovuje ! V momentě, kdy jsem byl ve skluzu, ať z důvodu že mi do toho něco vlezlo jiného, nebo jednoduše jsem už na to neměl ten den energií a chuť, tak v momentě, kdy můj plán úkolů nabral zpoždění, tak to začalo být pro mě demotivující jako celek.Zkoušel jsem jiný postup, stanovit si priority, co opravdu musím udělat a potom méně důležité úkoly, které lze udělat kdykoliv - těch bylo více a pořadí plnění bylo libovolné, podle nálady a časových možností, přičemž jsem dbal, abych pokud možno všechny priority ten měsíc splnil. Zjistil jsem, že úspěšnost plnění je mnohem vyšší, když člověk může danou věc vykonat svobodně, kdy chce, kdy má na nějakou činnost zrovna chuť a motivaci jí udělat. Stále se bavím jen o soukromých úkolech mimo pracovní dobu. Ale stále to nebylo ono, ačkoliv v práci musím jet na 100% jinak by přišla ihned sankce nebo vyhazov, v osobním životě si užívám právě toho, že jsem na chvíli svobodný člověk a můžu si dělat ve svém volnu, co chci. Jenže to může znamenat, že v práci sice jede jako šroub, ale v soukromí člověk zlenivý (zvláště, když je sám a nemá ženskou) a potom se nikdy pořádně neodpíchne z místa, aby se mu v životě vedlo lépe, což je můj případ. Motivace, proč něco chci udělat je to hlavní - třeba naučit se kvalitně na kytaru, natočit kvalitní amatérský klip, který osloví třeba nějakou potencionální fanynku - to je můj sen Motivace ale nestačí, abych u nějakého úkolu vydržel - musí mě to bavit ! Jistě mě nebude bavit např. drhnutí a natíraní plotu, nebo vymalování pokoje, který už roky odkládám, ale když to dám do kontextu s tím, že nechci být zas bordelář a až jednou si nějakou slečnu najdu - je nutné, aby to u mě vypadalo trošku slušně, aby ode mě za 2 dny zase neutekla - tak ten úkol splním právě s vidinou, že každá maličkost, každý detail může pozitivně ovlivnit můj život k lepšímu a ten moment, žádné GTD ani nepotřebuji Stačí někdy jediný den, kdy můžeme pohnout se svým, mnohdy neutěšeným životem k lepšímu, když uděláme to správné rozhodnutí a ve svém rozhodnutí pochopitelně vytrváme. Malý splněný úkol nás motivuje splnit další úkol, série splněných drobných úkolů přináší a posiluje víru v sebe samé, že máme na to realizovat postupně i náročnější úkoly a projekty. Myslím si, že hl. hnací motor našeho odhodlání své úkoly opravdu plnit, pokud se bavím o soukromém životě, by neměl být motivovaný jen penězmi a materiálními statky, ale tím slastným pocitem - že nejsme úplný nuly v životě, že jiným lidem dokážeme, že v nás něco je. Získat respekt a uznání považuji za větší pocit štěstí než peníze, které s úspěchem jedince nakonec příjdou taky, ale neměla by to být priorita č. 1 v životě.
Názor byl 1× upraven, naposled 05. 05. 2013 22:47
