Multifunkčních zařízení je mnoho druhů, většinou se ale jedná o inkoustové, nebo laserové tiskárny s dalšími podpůrnými funkcemi, zejména skenerem. Předmětem tohoto testu jsou inkoustové multifunkční tiskárny, které kromě kopírování a skenování zvládají reprodukovat i fotografie.
Přestože jsou všechna multifunkční zařízení z tohoto testu určena pro širokou paletu použití, zaměřili jsme se na jejich práci s fotografiemi, u níž se ostatně lépe rozlišují různé kvality tisků než při práci s textem nebo s jednoduchými obrázky.
Není skener jako skener
| Technologie snímačů plochých skenerů |
|
CIS (Contact Image Sensor) – používá se v levných nebo ultratenkých plochých skenerech. Snímač o šířce stránky předlohy spojuje osvětlení (LED diody) a snímací body a vzhledem ke svým rozměrům umožňuje významně redukovat optickou soustavu. Kvalita skenování těmito skenery je nízká, ke skenování filmů nebo diapozitivů je nelze použít vůbec.
CCD (Charge Coupled Device) – Na rozdíl od mnoha digitálních fotoaparátů a videokamer, které používají také CCD snímače, je snímač skeneru vždy řádkový. Snímač má tři řádky a každá řádka snímá jednu ze základních složek světla (červenou, modrou a zelenou barvu). Snímač se krokově pohybuje pod předlohou. CCD snímač vyžaduje optickou soustavu, která na něj světlo odražené od předlohy zaostří. |
U testování skenerů jsou velmi důležité dva parametry: kvalita snímání a rychlost. Kromě toho jsme si ještě všímali i přehlednosti a možností softwarového ovladače, který může práci výrazně zpříjemnit, nebo naopak znechutit, pokud si například nepamatuje předchozí nastavení parametrů a po každém snímání se zavře.
Pro test kvality jsme použili fotografii obsahující velmi světlé i velmi tmavé partie, v nichž bylo lépe či hůře možné rozeznat detaily jednotlivých tvarů. Problémové byly zejména tmavé stíny, u nichž docházelo ke slévání jednotlivých odstínů, (např. horní konstrukce pódia) a naopak stíny velmi světlé (např. obrazce na květináči). V horších případech docházelo i k úplnému splynutí podobných odstínů a tím také ke ztrátě detailů fotografie.
Rychlost snímání jsme měřili na nejběžnější velikosti předloh, tedy formátu A4. V praxi je nejpoužívanější rozlišení 300 nebo 600 dpi, 1 200 dpi se používá spíše výjimečně.
Mimo to jsme u skeneru ocenili i další doplňková zařízení – například podavač dokumentů (volné listy) nebo dianástavec pro snímání negativů i diapozitivů, které k zařízením pracujícím s fotkami bezpochyby patří.
Tento snímek dokonale odhalil jakékoli barevné odchylky testovaných skenerů
U testování skenerů potrápila zařízení především kůra stromů
a jemné přechody oblak, kde se strácely detaily a barvy se začínaly slévat
Tisk je prioritou
Základní funkcí každého multifunkčního zařízení je výstup na papír, v případě tohoto testu tisk inkoustu na fotopapír. Většina z testovaných zařízení se honosí názvem fototiskárna a používá tedy pro tisk pět nebo šest přímých barev, s nimiž by měla tisknout na kvalitní papír velmi věrné a ostré fotografie. Vybrali jsme tedy několik reprezentativních fotografií s různými barvami a s odlišnými objekty z různého prostředí (postavy, stavby, příroda). Na těchto snímcích jsme potom posoudili míru ostrosti (tj. jak hrubý se vytvoří rastr) a také věrnost barev vůči originálnímu snímku. Některé tiskárny měly tendenci přidávat nádech jedné barvy – nejčastěji fialové. To se projevovalo například fialovými okraji bílých mraků. Zvláštní pozornost si zasloužily také pleťové odstíny.
| Tiskové technologie inkoustových tiskáren |
|
Termální tisk – Jedná se o nejčastěji používanou technologii u inkoustových tiskáren. Princip činnosti spočívá v zahřívání topných tělísek, které se nachází v tryskách. Ohřevem dojde ke zvětšování objemu inkoustu a poté k „vystřelení“ kapičky na tiskové médium (teplota ohřátého inkoustu je přes 300 °C, tlak vzroste na hodnoty přes 12 MPa a kapka dopadá na papír rychlostí přes 10 m/s). V dnešní době se velikost kapičky pohybuje v rozmezí 1–5 pl (10-12 litru). Náklady na výrobu termálních tiskových hlav jsou nízké a hlavy samotné mají krátkou životnost. U levnějších tiskáren jsou tak přímo součástí samotné inkoustové kazety a po vypotřebování inkoustu se jednoduše vyhodí. Prvenství v objevu této technologie je přisuzováno firmě Hewlett-Packard. Mimo té využívají termálního tisku i další výrobci – například Canon, Lexmark, aj.
Piezoelektrický tisk je patentován firmou Epson a využívá k vystřikování kapek z tiskové hlavy obráceného piezoelektrického jevu. Ten spočívá v tom, že po přivedení napětí mění piezokrystal rozměry a tím vytlačuje inkoust z trysky. Po odpojení napětí se krystal vrátí do původního tvaru. Důležité je, že tato deformace může probíhat s frekvencí až desítek MHz. Piezoelektrická tisková hlava je náročnější na výrobu a je určena k trvalému využívání – tiskárny mají oddělené zásobníky inkoustu a tiskové hlavy, což se projevuje na nižší ceně spotřebního materiálu. Mechanické vypuzování kapiček inkoustu funguje do značné míry nezávisle na jeho chemickém složení, což je jedna z hlavních výhod této technologie. |
Tiskli jsme samozřejmě na nejvyšší možnou kvalitu na nejlepší značkový papír příslušných výrobců. Tento papír je však velmi drahý, proto byl součástí testu i tisk na levnější fotopapír Rayfilm s gramáží 260 g/m2, kde byly výsledky většinou o poznání horší. Stále je však třeba mít na paměti, že s obyčejným bílým kancelářským papírem s nízkou gramáží byly i tyto výsledky kvalitativně nesrovnatelné.
Podobně proběhly testy i u černobílých fotografií, kde kromě ostrosti bylo nutné sledovat zejména tmavé stíny – například černý klobouk na černém pozadí činil většině tiskáren velké potíže. Podobně jako u barevných fotografií, i zde jsme provedli a následně zhodnotili tisk na značkový i neznačkový fotopapír.
Na černobílém snímku jsme se často setkávali s fialovým nádechem oblak a ztrátou jejich detailů
Rychlost tisku zajímá uživatele nejvíc u standardního formátu A4, ale vzhledem k zaměření na fotografie jsme otestovali i rychlost obrázku velikosti 10 × 15 cm – vždy v nejlepší a ve střední kvalitě. Více než na kvalitě původní předlohy závisí rychlost zejména na nastavení ovladače tiskárny.
Důležitým měřítkem kvality tisku je také rovnoměrnost a bezchybnost barevného či černobílého přechodu. To jsme ověřili na testovacím obrazci obsahujícím čtyři barevné a jeden černo-bílý přechod. Některé tiskárny měly tendence zesvětlovat či ztmavovat barevné odstíny nebo se ve výtiscích objevovaly značné chyby – např. pruhování, šum.
Nezapomněli jsme ani na tiskové náklady. Ty jsme testovali na tisku různých fotografií velikosti 10 × 15 cm. Tiskli jsme tak dlouho, dokud nedošel v jedné kazetě inkoust. U ostatních jsme zjistili poměrnou spotřebu inkoustu (např. polovina kazety) a spočítali podle jejich ceny náklady na tisk jedné fotografie.
Při tisku testchartu se projevily u některých tiskáren nedostatky v podobě ztráty ostrosti
nebo barevných odchylek, zejména v pleťových odstínech
Kopírování a další funkce
Spojením skeneru a tiskárny vzniklo další zařízení – kopírka. Funkci kopírování je navíc možné provádět i bez připojení k počítači. V této části testu jsme se zaměřili na nejčastější operaci a to kopírování textových dokumentů. Aby se projevily kvality a nedostatky kopírky udělali jsme vždy pátou kopii a to tak, že následující kopie byla vždy kopií z kopie předchozí. Rychlost kopírování byla opět zkoušena ve dvou různých kvalitách – v té maximální barevně a ve střední kvalitě černobíle.
Důležitou součástí většiny fototiskáren jsou také čtečky všech druhů paměťových karet a tisk přímo z nich opět bez počítače. S tím souvisí také položka rozmístění ovládacích prvků a kvalita displeje, protože v zařízeních s barevným LCD displejem se dá promítnout náhled fotografií z těchto paměťových karet a podle něj zvolit, které se budou tisknout. U textových displejů je nutné řídit se názvem souboru, což bývá pouhé číslo fotografie, nebo vytištěným indexem.
Všechny ostatní funkce se dají brát spíše jako doplňkové. Například fax se v kanceláři může hodit, ale u výrobků zaměřených na fotografie není až tak důležitý.
