Google vlastní ty nejpokročilejší robotické technologie a nejdále je i ve výzkumu aplikovaných neuronových sítí. Kde jsou tedy ti autonomní roboti? Leda v hollywoodských scénářích.
Letos v prosinci to budou už dva roky od chvíle, kdy Google s velkou pompou pohltil osm nadějných robotických startupů v čele s laboratoří Boston Dynamics, která vdechla život pravděpodobně těm nejsledovanějším robotům na YouTube.
Nabízí se tedy otázka, kde jsou plody jejich práce. Žijeme v rychlé době a stejně tak žádáme instantní výsledky. A když nepřicházejí, k technologii se obracíme zády stejně jako třeba k prototypu chytrých brýlí Glass. Jejich jedinou strategickou chybou přitom bylo to, že se s nimi Google vůbec pochlubil na veřejnosti, protože sama koncepce podobného zařízení vůbec nepatřila do tohoto desetiletí – leda na plátna kin.
Doposud nejexotičtější komerční produkt Googlu
Glass toho byly důkazem nejen pro svoji hardwarovou nevyzrálost, ale i přístup laické veřejnosti, která v něčem podobném spíše než potenciální zlepšení kvality života viděla riziko ztráty soukromí, a tak pomalu rostl zástup barů, kin a dalších provozů, kam měli majitelé podivného zařízení vstup zakázán, přestože jich bylo ve společnosti jako šafránu.
Běh na dlouhou trať
Znamená to ale snad, že vize rozšířené reality selhala? Těžko říci. Pomozme si trošku jinou paralelou. První pevný magnetický disk IBM 350 z druhé poloviny 50. let vážil více než tunu, měl rozměry velké šatní skříně a dokázal uložit jen 3,75 MB dat. Dnešní magnetické disky jsou naopak tisíckrát menší, mají milionkrát vyšší kapacitu a pořídíte je za zlomek ceny toho prvního. Počkejme si tedy pár desítek let a uvidíme.
Počítač IBM 305 RAMAC a jeho magnetický disk IBM 350 s padesáti plotnami, na jehož samostatnou skříň ukazuje nadšený zaměstnanec IT
Pokud byl projekt Glass podle mnohých pozorovatelů příliš zbrklý a namísto senzačního komerčního produktu měl mít spíše akademické a výzkumné ambice, pak je naopak sekce robotiky uvnitř Googlu až podezřele tichá.
Google nás nezahrnuje žádnými atraktivními vizemi robotů zítřka a o akvizicích z druhé poloviny roku 2013 vlastně není vůbec slyšet – alespoň v mainstreamu. Před dvěma lety snad jen prosákla informace, že roboty dostal na starost Andy Rubin, který do Googlu přinesl Android. Jenže Andy rok poté Google sám opustil a založil inkubátor pro hardwarové startupy Playground Global.
Samostatně pod Alphabetem
Co se tedy právě teď děje s roboty v Mountain View? Společnost je velmi skoupá na slovo a robotiku nijak nekomentuje, zkazky z nitra se tedy na veřejnost dostávají jen velmi sporadicky a jsou krajně spekulativní. Nyní s některými z nich vyrukoval Bloomberg, který vyzpovídal i další speciality z oboru.
Robotika made by Google je nejspíše mrtvá. Tato věta je však pouhou hříčkou se slovy, podle zdrojů Bloombergu totiž dostane samostatné postavení v rámci holdingu Alphabet, jehož ambicí je mimo jiné jasně oddělit různé nesouvisející byznysy a strategie impéria ze Silicon Valley.
Alphabet – Staronový Google je jen jednou z jeho součástí
Google je prostě klasický byznys, který prodává konkrétní produkt. To dnes ale jeho robotika ještě není a vlastně s jeho podnikáním (zatím) ani nijak přímo nesouvisí. Pokud si tedy bude moci žit v rámci holdingu svým vlastním nerušeným životem, je to pouze a jedině příslib toho, že s její technologií korporace rozhodně počítá – jen ne dnes.
Rich Mahoney z robotických laboratoří SRI International se dokonce nechal slyšet, že dnes vlastně ani není jisté, kdy a jestli vůbec začne někdy Google vyrábět skutečné roboty jako komerční produkt, který si vy nebo podnik koupí podobně jako telefon a tablet, postupem času se totiž může měnit i definice toho, co dnes vlastně považujeme za robota.
Klíčové technologie jsou stále v plenkách
A času bude opravdu hodně, robotické vize Googlu se totiž nepočítají na roky, ale spíše na desetiletí. Jejich vývoj souvisí s postupným rozvojem softwarové umělé inteligence i nových generací výpočetních systémů. To vše je přitom stále v naprostých plenkách.
Softwarové neuronové sítě uvnitř nejvýkonnějších superpočítačů světa se teprve učí to, co zvládne kdejaký poletující hmyz a situaci na poli slibných kvantových počítačů nejlépe vystihuje skutečnost, že se výzkumníci už nějaký pátek přou, jestli je mašina D-Wave skutečně prvním strojem, který dokáže využít exotických kvantových jevů k ohromnému výpočetnímu zrychlení, protože jej zatím nikdo nedokázal zaznamenat.
Počítač D-Wave nadále zůstává velkou neznámou. Výzkumníci z Googlu, NASA a dalších organizací teprve zjišťují, jak se v něm při výpočtech uplatňují kvantové jevy a jestli má opravdu vhodnou konstrukci, o čemž někteří skeptici pochybují.
Ostatně počítač D-Wave má i Google, a přestože jej už pár let studuje, zatím nevyrukoval s vlastními závěry a ucelenou studií. Opravdový funkční a prakticky použitelný kvantový počítač by přitom mohl být pomyslnou nukleární zbraní informačního věku. Kdyby se totiž dostal do nepovolaných rukou, podle některých předpokladů by dokázal prolomit prakticky všechny současné šifrovací technologie, na kterých stojí a padá důvěra v digitální ekosystém jako celek počínaje elektronickými finančními transakcemi a konče podnikáním třeba právě Googlu.
Klopýtají, padají a nic neumí. Zatím
Pomineme-li absenci výpočetního výkonu, v plenkách je i současná robotická fyziologie. Nedávné velké finále soutěže DRC – DARPA Robotics Challenge v plné nahotě ukázalo, že i štědře sponzorované týmy dokážou během několika let zkonstruovat leda tak podivná dvounohá stvoření, která ztratí rovnováhu na prvním schodu a jejich největší devizou je vyvrtání díry v plechu a uchopení kliky dveří. A to vše bez vlastní autonomie myšlení, jednalo se totiž o pouhé drony – na dálku ovládaná monstra s baterií, která dodala energii jen na provoz uvnitř testovacího hřiště.
Současný stav, který je na míle vzdálený představám hollywoodských scénáristů, tak zároveň napovídá, proč sám Google o své robotice mlčí, technologické startupy totiž nekupoval s vidinou krátkodobých cílů, ale těch nejdelších možných.
Jestli nějaké skutečně autonomní roboty jednou představí ve formě komerčního produktu, aniž by se jednalo pouze o efektní japonskou hračku, stane se tak možná až v dobách, které žádný současník nezažije. Vždyť i o autonomních vozech se mluví od chvíle, kdy se na zaprášených koňských cestách objevil první ford.
Ale to vlastně vůbec nevadí. Jelikož Google ve svém oboru provádí základní i aplikovaný výzkum, ovoce to přináší už dnes. Neuronová síť sice ještě neovládá myšlení jakéhosi hypotetického stroje z konce tohoto století, ale stále lépe vyhledává a řadí obrázky a fotografie třeba ve vyhledávači.
A to je nakonec mnohem důležitější než vše ostatní, poněvadž je to produkt, který prakticky zlepšuje život už dnes.
