Myslím, že se debata točí kolem dvou základních otázek: 1. zda je vhodné slovníky chránit autorským zákonem a 2. zda je možné na free bázi vytvořit profesionální slovník.
ad 1) Je škoda, že se debata hned posunula k penězům. Říká se, že peníze jsou vždy až na prvním místě, nicméně podstatné je, zda je možné slovník považovat za autorské dílo či nikoli. Jistě je pravda, že si nikdo nemůže nárokovat právo na dané slovíčko některého jazyka nebo např. na to, že české slovíčko pondělí odpovídá anglickému Monday. Samozřejmě, jak by mohl? Co dotyčný učinil pro to, aby tomu tak bylo? Jakým právem by si chtěl přivlastnit na něco takového nárok? Kdybychom tohle připustili, pak (chápáno ad absurdum) by každý překladatel musel takovému vlastníku práv zaplatit za každý případ, kdy slovo Monday přeloží slovem pondělí. To by jistě bylo nesmyslné.
Proč tedy autorsky chránit slovníky? Pro jejich vlastnosti, které jsou jedinečné a těch v kvalitním slovníku není málo. Začíná to výběrem hesel – jaké heslo ještě do slovníku daného rozsahu začlenit a jaké už nikoli. Jistě je možno považovat za poněkud amatérský slovník, který by např. obsahoval slovo blackball, ale ne slovíčko blackberry, které je běžnější. Následuje členění hesla na významy: který význam dát jako první, druhý, třetí, zda tyto případy chápat jako jeden význam nebo dva různé významy, zda v případě daného hesla upřednostnit etymologické hledisko před frekvenčním, protože pak je heslo jako celek čitelnější atd. Další je volba vhodných ekvivalentů a případně upřesňujících poznámek. Jistě nikdo nebude považovat za ukradené heslo Monday = pondělí, ale pokud se v nějakém slovníku objeví u prvního významu slova pretty překlady pěkný, hezký, půvabný pohledný, vzhledný (hl. dívka, žena), v tomhle pořadí, s touto upřesňující poznámkou, pak už je docela pravděpodobné, že někdo opisoval z Lexiconu 2002. Pokud takových případů najdu stovky, mění se zdání v jistotu. A co třeba volba příkladů, frází a idiomů? Např. u téhož slovíčka je příklad make yourself pretty = uprav se / hoď se do parády. To už v každém slovníku být nemusí. Právě výběr takových obratů a volba jejich překladů dělá slovník jedinečným a přínosným pro překladatele.
Co z toho plyne? Pokud si někdo dá tu práci, vezme pět všeobecných anglických výkladových slovníků, k tomu slovníky frázových sloves, idiomů, odborné slovníky, dále např. anglicko-německé překladové slovníky, k tomu připojí vlastní praktickou znalost jazyka, pracuje s anglickými korpusy a začne opravdu tvořit hesla, pak je to autor a výsledkem je autorské dílo. Musím ale upozornit na to, že tohle není práce na rok pro jednoho člověka. Např. Josef Fronek je jistě mimořádný autor a velký pracant, který na slovnících tráví většinu svého pracovního i volného času a anglicko-český slovník s asi 35 000 hesly tvořil odhadem 3-5 let.
Pokud ovšem někdo vezme např. slovníky Lingea, Fronek, Poldauf a opíše, oskenuje, resp. vypíše hesla i s jejich překlady, pak je to plagiátor. Vzhledem k tomu, že takový člověk většinou asi není žádný lingvistický odborník, dopustí se spousty chyb, omylů a nepřesností, v důsledku toho vznikne podivný hybrid, o kterém se mylně tvrdí, že pro běžnou práci nebo pro začátečníka dostačuje. Omyl. Právě pro začátečníka je to ještě zhoubnější, protože on na rozdíl od profesionálních překladatelů nepozná ani evidentní nesmysly.
ad 2) V žádném případě nemám nic proti jakémukoliv free slovníku. Tento projekt je mi osobně mnohem sympatičtější než činnost řady komerčních firem, které profitují na neznalosti zákazníků a právě taková plagiátorská díla jim prodávají. A nejsou to jen počítačové firmy, ale i knižní nakladatelé. Je také vidět, že iniciátor free slovníku si je případného úskalí dobře vědom a snaží se mu předejít. Na druhou stranu je patrné, že celý projekt je nadšenecký a amatérský. Nejde o peníze, ale o přístup. Není např. možné rozdělit práci jednoduše tak, že každé písmeno dělá jiný člověk. To je pak na slovníku hrozně vidět, hesla jsou chaoticky uspořádaná, nevyrovnaná, příklady a kolokace nahodilé, mnohé zbytečné a nesmyslné. Tímto postupem nevznikne slovník, ale pouhá databáze jakýchsi slovních dvojic, což zdaleka není totéž. Snad je z předchozího textu jasné proč.
Další věc: do slovníku může přispívat kdokoliv. Fajn. Kdo ale rozhodne o tom, že tento příklad nebo překlad je vůbec správný, vhodný, stylově odpovídající atd. a na základě čeho? Kdo vyčistí ty strašné zbytečnosti a duplicity typu look at = prohlédnout, prohlédnouti, prohlídnout, prohlížet anebo kouknout (se) a kouknout (se) na (acc)? Vy ten rozdíl oproti Lexiconu vážně nevidíte? A jak se dále bude slovník udržovat? Když si někdo řekněme za rok nebude jistý, zda tento překlad je vůbec smysluplný a zeptá se autora (pokud bude uveden), myslíte si, že náhodný přispěvatel vám doloží záznam z výkladového slovníku nebo odstavec v originálním anglickém textu?
Dokud nebude na tyto a spoustu dalších otázek známa odpověď, která se i odrazí v postupech zpracování, pak nezbývá, než takový projekt považovat za sice zajímavý, přínosný (výsledek je zdarma), nicméně amatérský. Je vcelku možné, že autoři sami, jak budou postupně do problematiky pronikat, pochopí, jak velké sousto si ukousli. Potom budou chtě nechtě stát před rozhodnutím, zda slovník ponechat evolučnímu, svobodnému, ale v tomto případě chaotickému vývoji anebo přejít na profesionální základ. A to už nebude levné, čímž jsme zpátky u těch peněz.
Těšilo mne, že jsem mohl přispět do zajímavé diskuse. Pro úplnost a objektivitu musím dodat, že pracuji ve firmě Lingea s.r.o.
