To je zajímavá, fyzikálně-filozofická otázka 
Umíme-li chápat dualitu částice versus vlnění (viz např. objasnění fotoelektrického jevu Albertem Einsteinem v roce 1905), lze chápat veškerou "hmotu" jako vlnění o určité frekvenci (když si zafantazíruji, tak jeden extrém může být kámen a na druhém konci extrém zase myšlenka). Z toho plyne, že to, co vnímáme jako pevnou hmotu (resp. to co nám kombinace zraku a citu+tlaku dává zpětnou vazbou jako tuhý předmět) je ve skutečnosti jen vlnění o frekvenci, která "namlouvá" našim smyslům, že je něco např. tvrdé. Byť to může znít bláznivě, otírá se o tuto myšlenkovou mapu další fenomén - princip neurčitosti. Ten nám 22 let po objevu fotoelektrického jevu, tedy v roce 1927, přinesl a zafixoval Werner Karl Heisenberg.
Vítejte tedy v kvantovém světě, který se snažíme více, než 100 let pochopit, ale zatím se nám stěží daří jej alespoň částečně popisovat.
Výsledkem může být to, že kvantování probíhá neustále - na všech úrovních vlnění (kdo si pamatuje chemii, určitě si vzpomene na spiny u elektronů a valenční vrstvu, což jsou berličky k tomu, abychom si na chvilku mohli myslet, že umíme zachytit dráhu nebo výskyt elektronu v čase a místě). A to že kvantování probíhá neustále může znamenat nejenom to, že Vesmír je hologram, ale že "umělá inteligence" je jen účinnější katalyzátor jinak přirozených jevů všeobjímající inteligence. Jako když se snažíte svést Amazonku nebo Nil do úzkých trubek.
Tímto zavírám čtvrteční intelektuální okénko a přeji vám, milí diváci, krásný den.
Názor byl 1× upraven, naposled 09. 02. 2017 11:29
