Je pravda, že protože se moje hi-fi souprava narodila v dobách, kdy digitální média ještě neexistovala, potřebovala menší výpomoc, dodatečné zařízení, které se dokáže napojit na prastaré proprietální výstupy a nahrávat. Mám zařízení, které toto dokáže, je to právě přístroj, nahrávající na MiniDiscy ale má zároveň i výstup USB, tudíž lze nahrávky nahrát přes USB a pak s nimi pracovat, zvládá ATRAC, FLAC, WAV, MP3 plus další formáty, které se ale moc nepoužívají. Jedno zařízení nahrálo všechny formáty a pak jsem je přes další krabičku napojil na zesilovač a přehrál. Nic se nekomprimovalo, vše v nejvyšší kvalitě, jinak to ani ten nahrávač MiniDisc neumí, je už asi deset let starý. FLAC se choval podle mě přiměřeně, na horší sestavě a nemít hudební sluch (mám ho, hraji na housle a docházel jsem na konzervatoř) by možná ani nebyl znát rozdíl, WAV byl lepší ale pořád nedosahoval kvalit originálu, ATRAC měl zase trochu jinak výšky a MP3 ořízla dynamický rozsah, každý měl nějakou chybu a LP deska převálcovala všechny, mám několik testovacích skladeb (vážnou hudbu, Johna Lennona, Led Zeppelin, Pink Floyd), které jsem testoval a deska vždy zvítězila, už třeba jenom protože na originálních nahrávkách je slyšet i každé nadechnutí zpěváka nebo zavibrování strun, zvuk je plnější, barevnější, živější. Ale uznávám, deska ze 70. let neprošla remastrem, který mohl něco podobného zahladit ale stejně, pokud někdo měl nejprve walkmana, pak discmana a pak MP3 přehrávač, nárůst kvality mezi MC a MP3 je citelný, u CD vs MP3 už záleží spíše na sluchátkách, reproduktorech (ty moje mají homologaci pro nejmenší frekvenční odchylku, garantovanou výrobcem doživotně, což zní trochu úsměvně, Sancui už neexistuje a pokud vím, Panasonic jeho závazky nepřevzal) a sluchu posluchače. Ale dobře, podle definice je FLAC bezztrátový a já to respektuji.