24. října odstartovala z mysu Canaveral v pořadí už patnáctá mise satelitního internetu Starlink. Raketa Falcon 9 vynesla na oběžnou dráhu ve výšce 550 kilometrů nad zemí 60 nových družic, kterých tam tak dnes poletuje už úctyhodných 844. Zhruba padesátka dalších shořela v atmosféře při kontrolovaných sestupech.
Trvalo to všeho všudy asi rok a půl, přičemž 24. května 2019 by asi jen málokoho napadlo, že se začne Reddit už následující rok plnit fotografiemi, videi, a hlavně zkušenostmi prvních komerčních betatesterů, kteří skrze Starlink nahrávají na internet fotky, spouštějí videokonference a měří kvalitu připojení na Speedtestu.
První zkušenosti amerických betatesterů z letošního léta
První zkazky o tom, že Starlink už alespoň v omezené podobě funguje, internetem prolétly během letních prázdnin. Betatesteři totiž tehdy změřili kvalitu připojení na populární službě Speedtest, která výsledky uchovala ve svých databázích. Z té doby pochází kompilace potvrzených měření výše, kterou fanoušci Starlinku vystavili na Redditu.
Starlink po dvou měsících
Při tom ohromném tempu, kterým se Starlink dále rozvíjí, jsou však dva měsíce od prázdnin jako celá pětiletka, a tak je zase všechno jinak. Uzavřená a veskrze tajná beta se trošku otevřela a prvním fanouškům z USA, kteří už dříve projevili zájem, pomalu chodí pozvánky ke komerčnímu testování.
Betatester wandering-coder se na Redditu pochlubil, jak funguje Starlink tam, kde není k dispozici ani mobilní signál. Zajel se svojí teslou do lesů v severním Idahu a takto to dopadlo.
Za 500 dolarů (11 440 Kč po hrubém přepočtu) získají terminál se satelitem s integrovaným motorkem, který provede automatickou kalibraci náklonu paraboly, no a za 99 dolarů měsíčně (2 260 Kč po hrubém přepočtu) pak ještě přístup k samotné službě. Za tuto cenu zájemci v dosahu družic získají internetové spojení s parametry 3G až LTE.
A takto vypadá balení pro betatestery: parabola s automatickým naklápěním a router (Foto: wandering-coder na Redditu)
Pokud vám ty částky připadají vysoké (berte v potaz americkou kupní sílu), zapamatujte si je, teď je totiž srovnáme s evropským internetovým satelitem KA-SAT a tuzemskými cenami.
Postupné zlepšování Starlinku v posledních měsících podle dat Speedtestu. Americký PCmag je srovnal s tamními tradičními satelitními poskytovateli.
Ceny se mohou zdát opravdu vysoké, ale jen do chvíle, než je začnete srovnávat s poplatky za stávající technologie satelitního internetového připojení, kterých mimochodem není mnoho. Mnozí věhlasní operátoři to už totiž pár let nazpět zabalili a těm novým se musí z nástupu Starlinku doslova ježit vlasy.
KA-SAT vs. Starlink, aneb srovnání současné špičky s tou nadcházející
Abychom měli nějaký místní – evropský kontext, stojí za zmínku třeba geostacionární družice KA-SAT. Francouzského operátora Eutelsat přišla na 350 milionů eur, a když na sklonku roku 2010 odstartovala z kazašského Bajkonuru, byla to technologická špička, která překonala vše ostatní v této kategorii.
KA-SAT používá evropskou družicovou platformu Eurostar E3000. V podstatě je to taková stavebnice, na kterou namontujete vlastní elektroniku podle účelu družice.
Špička, která slibovala celkovou datovou propustnost až okolo 90 Gb/s rozdělenou do tzv. 82 spotbeamů s šířkou pásma 237 MHz a propustností 475 Mb/s. Provozovatel doufal, že KA-SAT nabídne internet až milionu zákazníků z míst, kam ještě nedoputovalo LTE.
Pokrytí Evropy internetovou družicí KA-SAT
KA-SAT a jeho komerční službu Tooway můžete vyzkoušet i v Česku. Podle ceníku dosáhnete alespoň teoreticky na rychlosti 50/6 Mb/s (download/upload), avšak za tuto legraci zaplatíte 3 025 Kč měsíčně a samozřejmostí je pochopitelně i FUP ve výši 150 GB a nutnost pronájmu nebo zakoupení přijímacího terminálu.
Stručně řečeno, za špičkový KA-SAT z roku 2010, který se alespoň základními parametry přibližuje Starlinku, zaplatíte mnohem více než za (byť předprodukční) verzi Muskova satelitního připojení.
České ceny za KA-SAT od INTV. Ke Starlinku se přibližuje nejvyšší paušál.
A co je zdaleka nejdůležitější, byť se možná Starlinku přiblížíte v teoretické rychlosti stahování, obrovskou vzdálenost družice KA-SAT a rychlost světla prostě neobalamutíte, a tak budete muset počítat s řádově vyššími latencemi současné generace družicového připojení.
K ceně služby ale musíte připočítat ještě pronájem/zakoupení přijímacího terminálu
Ta se zpravidla pohybuje vysoko nad 500 ms a v praxi spíše okolo 1 000 ms, což potvrzují i zahraniční srovnání z USA s tamními satelitními operátory.
Současná latence Starlinku se přibližuje mobilnímu 3G/LTE
Současná latence Starlinku sice výrazně kolísá, protože na oběžné dráze je stále jen zlomek družic, takže pochopitelně dochází i k výpadkům, přesto se podle dat v databázích Speedtestu (do kterých můžete za úplatu nahlédnout) pohybuje okolo 40 milisekund.
To je o řád méně než u ostatní satelitní konkurence a je to hlavně už dostatečně nízká prodleva, abyste mohli takový internet použít i k náročnějším multimediálním službám a videotelefonii, kde je třeba co nejrychlejší odezva.
Výsledky dalších dvou betatesterů na Redditu (Zdroj: Vlákno Starlink Kit)
Provozovatel Starlinku přitom v e-mailech betatesterům píše, že už příští léto očekává snížení síťové prodlevy na 16-19 ms. I díky tomu dostal Starlink zelenou od amerického federálního telekomunikačního úřadu FCC k účasti na grantových programech pro pokrývání amerického venkova internetem.
Jak Starlink sníží latenci pod 20 ms
Jak vlastně Starlink sníží latenci? Nejen hustší sítí družic na obloze – do příštího léta přibydou další stovky kusů, ale také budováním nových pozemních stanic. Starlink totiž sice funguje jako meshová síť, kdy mohou pakety hopsat z jedné družice na druhou až se dostanou k té, která je nejblíže pozemní přijímací stanici, čím více však těchto stanic bude a budou napojené na klíčovou pozemní páteř, tím se i celá cesta paketu z bodu A do B zefektivní a snad i zrychlí.
Softwarovou meshovou síť pro satelity vyvíjí i Google. Vzešla z jeho experimentu s héliem plněnými balóny Loon.
Třetím pilířem postupného zrychlování celé soustavy bude i systémový software – především ten routovací, který musí navrhnout nejvhodnější cestu mezi body. I ten vzniká za pochodu a je pro úspěch celé mise nejspíše i nejdůležitější.
Jen pro srovnání, routovací software meshové sítě v poslední dekádě vyvíjel i Google, který to namísto s družicemi na dráze LEO zkusil s héliem plněnými balóny Loon. Bylo to natolik složité, že na pomoc povolal i prvky A.I. a nakonec celý softwarový systém Loon SDN (Software Defined Network) nabídl jako samostatný produkt pro partnery. Mimochodem, pro partnery z řad satelitních meshových sítí. Loni se to týkalo třeba kanadského Telesatu.
Satelitní internet zabíjí FUP. Musí to jít bez něj
Čísla o síti Starlinku, která se dostala do databází Speedtestu, a reálné zkušenosti betatesterů, kteří se chlubí na Redditu a dalších sociálních sítích, je však třeba nadále brát s rezervou. Nevíme, kolik reálných uživatelů se ke Starlinku přihlašuje na denní bázi, jak je síť vytížená dnes a jak bude v následujících letech zvládat skutečnou zátěž – tu už opravdu provozní.
Stručně řečeno, betaverze Starlinku zatím nemá zjevně žádné limity včetně FUPu. Toho jsme se sice na pozemních pevných sítích už povětšinou zbavili, u satelitních poskytovatelů je ale i nadále krutou samozřejmostí. Natolik krutou, že nelze satelitní cestu k internetu považovat za rovnocennou kabelu.
Pokud totiž musíte zaplatit tisíce korun měsíčně za připojení, které je sice prakticky všudypřítomné, ale po vyčerpání několika desítek GB klesne rychlost na stovky kilobitů za sekundu, je pochopitelné, že jej asi nebudete používat ke sledování Netflixu a dalším náročným službám, které jsou ale přitom dnes už samozřejmostí.
Starlinku věří i cloudoví hráči jako Microsoft
Když v lednu roku 2015 Elon Musk oznamoval otevření nové vývojové pobočky v Seattlu, která se bude věnovat satelitním technologiím a ty jednou firmě vydělají na misi k Marsu, už tehdy sliboval, že to nebude jen další geostacionární družice.
Naopak, že to bude satelitní technologie, která jednou nabídne globální internetové připojení, a to nejen kdesi v lese na severu Idaha, ale i na předměstí velkoměsta s obrovskou konkurencí. Aby se to stalo skutečností, má před sebou Starlink ještě ohromný kus práce a současnu kvaziuzavřenou betaverzi je třeba stále brát s rezervou.
Starlinku už věří i Microsoft. Spolupracuje se SpaceX na vybudování satelitní páteře pro svoje datacentra Azure, která by tak mohla být i v odlehlých oblastech planety.
Na stranu druhou, měsíc od měsíce se to jeví jako stále realističtější plán, kterému už začínají věřit i klíčoví cloudoví hráči v čele s Microsoftem. Právě ten nedávno oznámil vizi kosmického cloudu, tedy napojení jeho datacenter na Starlink s vidinou, že tak dostane Azure prakticky kamkoliv na planetě.
Podívejte se na představení Starlinku v Elonovinkách:
