Pravidlem, že odkaz není zločin, se řídí nejedno české online médium a velká spousta webů, které nabízí možnost přehrát filmy a seriály zdarma. Doposud tuto tezi podporovaly také soudy, které rozhodovaly v tomto smyslu. Také soudní dvůr Evropské unie minulý rok vyvrátil, že je embedování videa zároveň jeho zpřístupněním veřejnosti a za porušení autorských práv tak zodpovídá uploader. Jenže to všechno nyní boří nové rozhodnutí soudního dvora v kauze nizozemského Playboye, která se táhne od roku 2011. Celou zprávu v češtině najdete na webu.
Bulvár vs. Playboy
V říjnu 2011 zveřejnil nizozemský web GeenStijl článek, v němž odkazoval na fotografie pořízené výlučně pro magazín Playboy vydávaný společností Sanoma. Odkazy vedly na oblíbený web pro sdílení dat Filefactory.com. Kromě toho do článku připojil také výřez jedné z fotografií. Následně publikoval ještě další články, které se odkazovaly na fotogalerie na Imageshack.us.
Sanoma proto požadovala po jednom z nejnavštěvovanějších webů v Nizozemsku stáhnutí článků s odkazy na fotografie, které porušují autorský zákon, neboť majitelem práv je výhradně vydavatel Playboye.
Provozovatel webu GeenStijl však článek nestáhl a spor tak skončil u prvního soudu v Nizozemsku. Ten dal z větší části za pravdu vydavateli Playboye, nicméně odvolací soud v Amsterodamu tento rozsudek zrušil. Uvedl, že prvotní zveřejnění proběhlo právě uploadováním fotek na Filefactory a následné odkazování již autorská práva neporušuje. Naopak porušením práv potom bylo použití výřezu jedné z fotografií přímo v článku.
Celý spor se postupně dostal přes kasační opravné prostředky až k Nejvyššímu soudu Nizozemska, který přerušil řízení a požádal o radu Soudní dvůr Evropské unie.
(Ne)zpřístupnění veřejnosti
Nejvyšší nizozemský soud položil Soudnímu dvoru EU tzv. předběžné otázky, v nichž po něm žádá upřesnění výkladu směrnice 2001/29, která hovoří o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.
Celý spor stojí především na rozhodnutí, zda se dá považovat publikování odkazů na obsah porušující autorské právo za jeho zpřístupnění veřejnosti.
Jedním z bodů, kterými Soudní dvůr svoje doporučení podepřel, zní takto:
„Z ustálené judikatury Soudního dvora […] vyplývá, že aby mohlo být sdělování chráněného díla kvalifikováno jako ‚sdělování veřejnosti‘, musí být sděleno specifickou technologií odlišnou od té, která byla dosud užita, nebo ‚nové veřejnosti‘, tj. veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení jejich díla veřejnosti.“
V tomto případě tedy došlo právě ke sdělování díla tzv. nové veřejnosti. Provozovatel webu GeenStijl si musel být vědom toho, že zveřejněním článku s odkazy zpřístupní fotografie většímu množství uživatelů, než by se dostalo k původnímu zdroji, tedy souborům na Filefactory.com.
Druhým zásadním bodem, kterým Soudní dvůr argumentuje, je následující:
„Zejména s ohledem na tato kritéria je třeba posoudit, zda za takové situace, jako je situace dotčená v původním řízení, představuje skutečnost, že je na internetové stránce umístěn hypertextový odkaz na chráněná díla volně přístupná na jiné internetové stránce bez souhlasu nositele autorského práva, ‚sdělování veřejnosti‘ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.“
Soudní dvůr dříve řekl, že pokud je na webu odkazováno na obsah, který je veřejně přístupný na dalších stránkách, kam jej umístil samotný majitel autorských práv, nejedná se o zveřejnění. To však neplatí v tomto případě, kdy majitel práv, vydavatel Playboye, fotografie nezveřejnil a poprvé se na internetu objevily až na Filefactory. Toho si navíc musel být vydavatel webu GeenStijl vědom. Samotný Playboy je potom oficiálně vydal až v prosinci 2011.
A nakonec zde máme ještě třetí významný bod, který by mohl být vodítkem pro lokální soudy, které budou rozhodovat i v případech embedovaných videí:
„[…]pokud je umístění hypertextových odkazů uskutečněno za účelem dosažení zisku, lze od autora takového umístění očekávat, že provede nezbytná ověření, aby se ujistil, že dotčené dílo není protiprávně zveřejněno na stránce, na kterou vedou uvedené hypertextové odkazy, takže je třeba předpokládat, že takové umístění je provedeno s plnou znalostí povahy ochrany uvedeného díla a případné absence souhlasu nositele autorského práva se zveřejněním na internetu […]“.
Pokud odhlédneme od tohoto sporu, kde je zveřejnění za účelem zisku očividné, pak se ke stejnému závěru mohou přiklonit soudy i v případech webů, které embedováním videí odkazují na autorský obsah za účelem zisku z inzerce. To stejné by potom mohlo platit v případě médií, kde není zajištěno svolení se zveřejněním nebo udělení licence k autorskému obsahu.
Playboy je v právu
Rozhodnutí Soudního dvora v tomto případě je tedy jasné – GeenStijl publikováním několika článků s odkazy na fotografie zpřístupnil autorský obsah nové veřejnosti bez souhlasu majitele práv, navíc za účelem zisku.
Pokud se tedy Nejvyšší soud Nizozemska opře o toto rozhodnutí dvora, což je takřka jisté, rozhodne ve prospěch společnosti Sanoma, tedy vydavatele Playboye.
Zároveň z tohoto rozhodnutí plyne několik vodítek, které by měly pomoci lokálním soudům při rozhodování podobných sporů. Soudní dvůr uvádí, že musí dojít k individuálnímu posouzení toho, za jakých podmínek je odkaz zveřejněn, zda jeho publikováním dochází ke zpřístupnění obsahu nově veřejnosti a zda je tak činěno za účelem zisku.
Je odkaz zločin?
Kampaň Odkaz není zločin zviditelnila Pirátská strana především provozováním webu Sledujuserialy.cz. Ten pomocí embedování odkazoval na filmy a seriály umístěné na sdílecích serverech a umožňoval přímé přehrávání obsahu. To se nelíbí České protipirátské unii a v lednu tohoto roku tedy bylo zahájeno šetření Policií ČR.
Pokud bychom na tento spor nahlédli optikou aktuálního rozhodnutí Soudního dvora, pak by web Pirátů neporušil ani jeden z hlavních bodů. Publikovány totiž byly odkazy na autorský obsah, který již je publikován na internetu samotným vlastníkem práv a nedochází tudíž ke zpřístupnění „nové veřejnosti“. Zároveň Piráti stavěli na tom, že je web nekomerční, neobsahuje inzerci a tím pádem nejsou odkazy zveřejňovány za účelem zisku. Tím se lišil od většiny podobných stránek, které jsou provozovány s inzercí.
