Systém Really Simple Syndication nejprve pomohl robotům i uživatelům vyznat se v hlubinách webu a dnes v obměně slouží i pro tvorbu podcastů. Jaká je jeho budoucnost?
K internetu se dnes připojuje více než miliarda lidí a toto číslo bude ještě mnohem vyšší, pokud vezmete v úvahu mobilní surfaře a ty, kteří internet používají pouze v internetových kavárnách (třetí svět, Čína, Indie, Brazílie). Není tedy překvapením, že se web každý den rozroste o nepředstavitelné tři miliardy webových stránek.
Deep web
Některé z nich během několika sekund až dnů zaregistrují roboti Googlu, Microsoftu, Yahoo a dalších světových vyhledávačů, tisíce ale zůstanou navždy pohřbeny v bludišti takzvaného „deep webu“. O něm nikdo neví, jeho obsah totiž není propojený – není syndikovaný a je izolovaný od sdíleného internetového vědomí.
Web se vzájemně propojuje již od svého počátku. Díky takovým konexím robot snadno může procházet stránkami, z jedné totiž vede odkaz na druhou a tímto způsobem, aniž by dopředu znal přesnou mapu cesty, může během jediného výletu projít statisíce stránek.
Pomáhají mu v tom odkazy, komunita a syndikace pomocí některé z populárních technologií postavených na XML jazyku. Tím nejznámějším formátem současnosti je RSS – Really Simple Syndication, který najdete téměř na každém internetovém periodiku.
Začalo to v březnu 1999
Historie RSS sahá do března roku 1999, formát tedy právě slaví své první desetiletí. Vyvinula jej firma Netscape pod starším názvem „Rich Site Summary“, která RSS 0.9 poprvé použila pro výměnu odkazů na svém portálu My Netscape. Netrvalo dlouho a o několik měsíců později byl formát přepsán Danem Libbym do verze 0.91, která je kupodivu i dnes, v době zkušebního RSS 3.0, široce používaná. Ostatně nové verze jsou již zpětně plně kompatibilní.
RSS je ve své podstatě velmi jednoduchý XML soubor, který obsahuje odkazy na články včetně jejich názvu a krátkého popisu. Jak se verze RSS zlepšovala, měnilo se i využití formátu. RSS byl původně určen spíše pro majitele webů, kteří jej mohli použít pro vzájemnou publikaci článků. I dnes se tedy najdou stovky stránek, které syndikují články ze Živě.cz a ještě více je takových, které třebas i pro zvýšení svého vlastního ratingu a návštěvnosti pomocí technologie RSS publikují články z obecných zpravodajských webů. Nakonec je určitou formou RSS i tolik populární sdílení kdejakého widgetu s předpovědí počasí, převodníkem měny aj.
Syndikuje se téměř všechno
Na začátku nového milénia webmasteři zjistili, že nemusí obsah sdílet pouze mezi sebou, ale mohou ho nabídnout i svým čtenářům ve formě stručného přehledu, aniž by samotný web navštívili. Objevily se první RSS čtečky a v roce 2005 i populární oranžové logo, které signalizovalo, že si se čtením RSS článků poradí i webový prohlížeč. Stojí za ním Mozilla, velmi podobné logo ale po několik měsíců vyvíjel i Microsoft pro svůj Internet Explorer 7 a Outlook. Nakonec ale zvítězil zdravý rozum, Microsoft ustoupil a začal používat logo Mozilly. Později se přidala Opera a pak i další prohlížeče.
Firefox a typické logo RSS s možností odběru článků v adresním řádku Firefoxu
Ukázky RSS ikonek pro Internet Explorer 7, nakonec zvíyězila již existující verze Mozilly
Neúspěšný Active Desktop a CDF
RSS nicméně není první formát svého druhu. Mnohem starší je RDF a zejména CDF (Channel Definition Format) od Microsoftu. Pokud vám tato zkratka nic neříká, vězte, že se jedná o syndikační formát pro Microsoft Active Desktop. Ten společnost představila v souvislosti s příchodem Internet Exploreru 4.0 a součástí systému zůstal až do 32bitové verze Windows XP.
Active Desktop umožňoval ve Windows zobrazovat namísto bitmapové tapety na ploše libovolný HTML kód. CDF pak sloužil k tomu, aby na ploše mohly být zobrazované jednoduché HTML widgety, které pomocí CDF získávaly informace z webového serveru. Systém byl tehdy naprosto neúspěšný, nikoliv však proto, že by byl Active Desktop a CDF nekvalitní. O webové widgety tehdy téměř nikdo nestál jednoduše z toho důvodu, že světu ještě stále vládnulo drahé vytáčené připojení. Je to škoda, po příchodu instantního internetu se totiž objevily již sofistikovanější systémy nejrůznějších desktopových gadgetů (Google Desktop, Yahoo Widgets), samozřejmě RSS a vyvrcholením (alespoň v režii Microsoftu) byla postranní lišta Windows Vista. Tu sice ve Windows 7 nahrazují už jen samotné miniaplikace, koncept se ale příliš neliší od Active Desktopu. Jsou to stále ty samé widgety, které sbírají z webu nejrůznější informace, jen se ale nevykreslují jako součást plochy – chovají se jako běžné desktopové programy a samozřejmě nepoužívají žádný jednotný syndikační formát.
Dva různé widgety pro Active Desktop, píše se rok 2000
Jak přibývalo a přibývalo nejrůznějších webových služeb a programů, rozšiřovala se i možnost využití RSS.V roce 2004 programátor Adam Curry zjistil, že se pomocí XML nemusí šířit pouze úvodníky článků, ale i odkazy na hudební nahrávky a vdechl život podcastům. Některé weby pak pro změnu začaly ve formátu RSS nabízet rovnou celé zpravodajstvívčetně obrázků a dalšího multimediálního obsahu.
RSS agregátory
RSS je v tomto smyslu tak trochu kontraproduktivní, pokud totiž takový informační kanál obsahoval celý článek, mnozí si jej pouze přečetli ve čtečce a nenavštívili již samotné webové stránky. Aby na základě úbytku přímé návštěvnosti nedošlo ke snížení prodeje reklamy, dostaly se klasické bannery i do RSS mnoha velkých zpravodajství.
Agregátor rssMonitor.cz a webová čtečka NewsGator
Really Simple Syndication pomáhá propojovat web i dnes, na obzoru jsou ale zcela nové formy syndikace – komunita a agregátory. Agregátory jsou rozsáhlé sběrny RSS zdrojů zpravidla s vlastním interním vyhledávačem a rubrikami. Mnozí tak přestali odebírat články pomocí RSS a raději navštěvují podobné databanky či vycvičené osobní webové čtečky ve stylu Google Reader, Newsgator aj.
Komunitní sdílení odkazů
Ovšem jak roste velikost internetu a zvyšuje se množství vytvořených článků a stránek, nafukují se i tyto agregátory, které sbírají naprosto vše. Před pár lety se tedy objevily komunitní katalogy, které nejsou plněné automaticky pomocí RSS ale čistě podle doporučení čtenářů. Tím vzniká katalog skutečně zajímavých zdrojů, který má touhu se striktně oddělit od „deep webu druhé generace“. O tom sice Google a další ví, je ale natolik rozsáhlý, že o něm neví (a nechce vědět) člověk z masa a kostí.
K těm nejpopulárnějším komunitním agregátorům zajímavého čtení dnes patří Delicious, Digg, StumbleUpon a v českých podmínkách zejména již poměrně rozsáhlý katalog Linkuj.cz. Nicméně i tyto katalogy jsou stále větší a rozsáhlejší, a tak je tu již druhá generace „sociálního šíření odkazů“ – komunitní sítě v čele s Facebookem a Twittrem. Ten druhý má sice oproti Facebooku zanedbatelné množství uživatelů, informace se tu ale šíří mnohem rychleji a cíleně.
Výběrová agregace všemožných článků o Googlu pomocí Twitteru a český komunitní katalog Linkuj.cz
A jaké jsou hlavní výzvy pro blízkou budoucnost? Díky obrovskému kvantu nových informací, které se objeví každý den, už není tak důležité nabídnout vše – propojit vše, ale spíše nabídnout to skutečně relevantní. Hlavním nepřítelem je SEO – optimalizace webů ve vyhledávačích (dnes ale už i v sociálních sítích aj.). Proč? Zatímco v dobách velkého „deep webu“ bylo základem SEO skutečně dopomoci webům k tomu, aby byly ve vyhledávačích vůbec vidět, dnes už se soupeří jen o to, kdo z těch, kteří jsou vidět, budou viděni jako první. Google, Facebook a další se tedy budou muset naučit bojovat i s tímto fenoménem, jejich zájem je totiž to, aby jejich služby nabízely relevantní informace kvalitních zdrojů a nikoliv těch, kteří si „pouze“ zaplatili schopnějšího odborníka.
RSS dnes už má i svého vyspělejšího nástupce v podobě nepříliš rozšířeného systému Atom. Ten nabízí kvantum nových funkcí a větší luxus pro autory i čtenáře, pozici populárního RSS ale jen tak nevystřídá.
