Rozbijte Internet: když taxikáři a hoteliéři přichází o byznys

Webové a mobilní aplikace boří zavedené modely fungování služeb. A není to jen případ taxíků. Internetoví dravci volají „ustupte evoluci“, jenomže to není až tak jednoduché.

Na první pohled je vše jasné. Internet bourá sto let stará a zavedená podnikání – pokolikáté už? Říká: „Uhněte, přicházím, máte smůlu; tohle je Darwin v ekonomickém provedení, jsem nový druh, mám lepší zuby a drápy, starý hyne, nový se ujímá vlády.“ Kolikrát už jsme to viděli? Proč se vůbec vzrušovat? Přesto ale situace není úplně prostá.

Případ Uber

Nejvíce kontroverzí dnes vyvolává „taxikářská appka“ se zvláštním názverm Uber. Staví na principu, že každý může být taxikářem, každý, kdo někam jede, může jiného svézt a vyinkasovat za to peníze. Uber není aplikace, která taxikářské branži pomáhá, tj. která rychle spojuje klienta s taxikářem, která umožňuje najít nejlevnějšího, nejlépe hodnoceného, takového, který umí svést nejen vás, ale i vaše tři rhodéské ridgebacky.

968936145 

Uber je likvidací taxikářského byznysu – říká, že přece vůbec není potřeba taxikářů s jakýmisi směšnými licencemi, cedulkami, žlutými autíčky, chrchlajícími hlášeními dispečinku a obstarožními taxametry. Vše zajistí mobilní aplikace a cloudový systém: nejen nalezení osoby ochotné vás svézt, ale především hodnotící systém, který by měl znemožnit, aby službu pošpinili jak špatní zákazníci (neochotní či odmítající bez důvodu platit), tak špatní „Uber-taxikáři“.

Občas se to nepovede 

Nedávno byl publikován poměrně bizarní případ, kdy Uber-taxikář zastavil hostovi a ten si, s prominutím, v autě říhl. Následně se omluvil, ale taxikář mu však nafackoval a doprovodil to slovy že „nenávidí homosexuály a Američany vůbec“. Ale samozřejmě, pokud by někdo napsal knihu zážitků s regulérními taxikáři, to bychom se také dozvěděli věci…

Hodnotící systémy nejsou na Internetu žádnou novinkou, firma Uber ale není jen pouhou zprostředkovatelnou kontaktů. Především, klient platí Uberu (přes mobilní appku) a ten teprve Uber-taxikáři, tím má nad ním obrovskou kontrolu. Dále, ne každý může být Uber-taxikářem, kritéria jsou přísná (například i na stáří a kvalitu vozu), zákaznická zpětná vazba rychle odhalí problematického řidiče. Uber není carsharing typu „jedu do Olomouce a mám místo, nabírám v devět na Trnité“, je to taxislužba, která usiluje o to, nabízet lepší služby než standardní drožkáři. Mimo jiné poskytuje - alespoň to tvrdí - každému klientovi své služby automaticky plné komerční pojištění; samozřejmostí je, že si můžete prohlédnout svého taxikáře a spoustu informací o něm dříve, než se pro něj rozhodnete, včetně hodnocení jiných jeho zákazníků a podobně.

Proto je Uber skutečnou hrozbou pro taxislužby všude na světě – protože usiluje o plnohodnotnou, ne-li lepší alternativu.

Případ airb’n'b

Převeďte si myšlenku Uberu do hotelnictví a máte airbnb.com. Služba má na rozdíl od Uberu jinou historii a vznikla s ideou – přespi u nás a my zase přespíme u tebe; nabídka postelí pro baťůžkáře všude po světě. Ale ukázalo se, že potenciál je daleko větší a širší.

449731550  
Airb’n'b zprostředkuje ubytování po celém světě, Brno nevyjímaje 

Ceny za hotelové pokoje, typicky v západních metropolích, jsou občas mimo všechny rozumné dimenze a přitom v tom samém městě jsou stovky tisíc prázdných pokojů či celých bytů, domů s postelemi. Není tu příležitost? Je, a obrovská: podívejte se na airbnb.com/annual a na infografiku, která je ohromující (dnes 300 000 míst v nabídce, 4 milióny ubytovaných ročně). Konec hotelů? Asi ne, ale spousta z nich už kvůli této službě zahynula a spousta ještě zahyne.

413051453 
Růst služby je hodně rychlý

Ať ti vydřiduši zhynou!?

S taxikáři v Česku mnoho soucitu nemáme, zvláště s těmi pražskými. Ale trochu jim křivdíme – už to dávno nejsou páni polosvěta, kteří kromě svezení uměli přihrát holky a vyvekslovat bony. Sice semtam přežívají staré časy a okrádání klienta je na denním pořádku, současně je zde ale spousta poctivých taxislužeb a kdo se vozí v regionech, má spíše s tímto povoláním soucit. Ono rozvážet každý den do dvou rána opilce není zrovna med.

Ve světových metropolích je to vypadá často zcela jinak. Taxikaření zde podléhá licencím, které jsou přísně kontrolované, početně omezené a často velmi drahé. Existují zde speciální zákony, předpisy a spousta dalších regulací a omezení mířících právě k zabezpečení kvality služby.

Taxi v newyorské praxi

Taxikářská licence („medaillon“) pro New York stojí na trhu přes jeden milión dolarů. Ne nepřeklepl jsem se, nemá tam být ani tisíc, ani korun. Tuto cenu dnes taxikář, což je obvykle chudý člověk, nikdy nezaplatí, licence typicky drží místní velkopodnikatel, který je draze pronajímá. Tvrdí se, že taxikář v N.Y. jezdí první dva-tři týdny v měsíci jen aby zaplatil pronájem licence, a když nemá štěstí, vydělá akorát na ni.

Státy či místní magistráty, často obojí současně, pak chtějí po taxikářích splnění podmínek, které jsou časově náročné a finančně nákladné – například musí splnit řadu zkoušek, a přezkušování je opakované. Máme náhle trochu jiný obrázek: státem či městem tvrdě regulované a hodně drahé podnikání, žádný zlatý důl.

Protesty taxikářů, právě tak jako legislativní zásahy proti Uberu tak nejsou nepochopitelné a mají svoje oprávnění. Pokud stát či město řekne: určuji pravidla pro tento byznys a ta jsou taková a taková, školení, licence, bezpečnost, pojištění, berte-neberte, naláká na něj stovky živnostníků, kteří nemálo zainvestují a čekají návratnost, a pak přijde služba, která tyhle pravidla zvesela ignoruje – tohle jednoduše není fér a zásah je dokonce na místě.

U airbnb.com je ta kontroverze podstatně menší, ale rovněž existuje. I na hotely se vztahuje, typicky v bohatých zemích, kupa regulací a též „výpalného“ ze strany státu či municipality, zatímco airbnb se jim vesele vyhýbá. Taxikáři navíc neříkají „zakažte Uber“, ale „stejná pravidla pro všechny“. A to je v pořádku.

Příležitost pro všechny

Je jasné, že taxikáři tento boj prohrají. Trh si prorazí cestu přes překážky a smyslem protestů taxikářů ostatně není nic víc, než nastavět do cesty překážky, aby byl vítězný postup konkurenta zpomalen a případně zkomplikován.

V praxi to bude obvykle znamenat, že v první fázi dojde k zákazu služby Uber v tom nebo onom městě, regionu nebo státu, v druhé pak půjde o vyjednávání a dojednávání pravidel, aby taxikaření a „převlečené taxikaření“ jako je Uber podléhaly stejným nebo podobným pravidlům hry, aby mezi nimi panovaly když už ne rovné, tak alespoň ne dramaticky nerovné podmínky. Výsledkem pak bude kompromis, který nastolí jakousi tržní, konkurenční rovnováhu: na jedné straně budou žít klasické taxislužby a část klientely jim bude dávat přednost, na druhé bude Uber a podobné služby, a jiná část klientely bude zase dávat přednost jim.

A nakonec to (jakkoli se to dnes vzhledem k vykopané válečné sekeře nezdá) může být prospěšné oběma. Taxikáři budou muset inovovat s využitím internetových služeb (například takových jako je české Liftago) a Uber je zase průkopníkem car-sharingu, což se může stát hlavně v dopravě velkých měst megatrendem. Počet „svezení se cizím autem“ se tak může oproti dnešku zmnohonásobit a stát se regulérní, standardní náhradou jak jízdy vlastním vozem, tak MHD a profitovat z toho budou nakonec úplně všichni.

Řekni, kde mé prachy jsou

Je zde však ještě jeden fenomén, který stále více zneklidňuje vlády a „politické systémy“ hlavně ve vyspělých západoevropských zemích. Všechny moderní služby postavené na internetových technologiích – služby Googlu, služby „cokoli-cloudového“, služby booking.com, Uber, Airbnb, služby Applu s jeho AppStore znamenají, že zatímco klienti to mají levnější a jednodušší, stát ostrouhá.

Pokud Francouz objedná noc ve francouzském hotelu přes booking.com, jde provize za zahraniční firmou, nikoli za francouzskou. Pokud si Němec koupí na „německém“ iTunes německý film, mizí třetina částky kamsi pryč. Totéž platí o Uberu nebo Airbnb, u cloudových služeb (například Dropbox, prémiové verze služeb od Googlu) dokonce mizí ven 100% částky. Nedá se přitom ani říci, že ty peníze končí „v USA“, neboť bez ohledu na to, kde tyto firmy oficiálně sídlí, se obvykle příjmy a zisky materializují poté, co párkrát obkrouží planetu, v nějakém daňovém ráji.

 

Objemy peněz utíkajících státům ven prostřednictvím webových a mobilních služeb prudce rostou.

 

Důsledky jsou jasné – schodkové hospodaření, výpadky v příjmu daní, bez náhrady. Státy pak v odpověď musí uvalovat na obyvatelstvo další daně, typicky zvyšovat DPH, což opět nejdrtivěji dopadá na nízko a středněpříjmovou část obyvatel, čili na převážnou většinu. Jak populární tato opatření jsou a jak milovaní jsou ministři financí, kteří ve snaze bránit schodkům k takovým krokům sahají, víme dobře sami.

Situace nemá momentálně schůdné řešení a objemy peněz utíkajících ven prudce rostou. Vězte, že za pár let se právě toto stane zásadním ekonomickým problémem a na to, že někdy před pár lety taxikáři zablokovali pařížské ulice jako protest proti Uberu, se bude pohlížet jako na folklórní výstřelek.

Diskuze (88) Další článek: Apple prý chystá tenčí 12palcový MacBook s Retinou i 4K monitor

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,