100 GHz znamená při rychlosti světla ve vakuu pouhé 3 mm. Jenže elektrický impulz (už si nevzpomínám, jak se tomu fyzikálně správně říká) se nešíří rychlostí světla ve vakuu, a navíc nějakou chvíli trvá právě i ono samotné sepnutí tranzistoru. V praxi by tedy šlo uvažovat o vzdálenosti maximálně 1 mm, spíše však ještě méně.No a teď otázka: lze udělat čip, v němž během jednoho tiknutí některý z impulzů nedorazí až do konce? Určitě ano, dnes to tak dělají všechny CPU. Právě proto se řeší závislost jedné instrukce na druhé a mnoho dalších věcí. Zkusme se tedy zeptat jinak: lze čip navrhnout tak, aby jeho výkon odpovídal výkonu dnešních CPU při dodatečném omezení, že na jeden takt můžeme počítat s maximální vzdáleností 1 mm? No a tady se domnívám, že by odpověď byla jasné ne. Jinými slovy rychlost tikání by se sice zvedla na 100 GHz, ale zároveň by se nutně zvýšila doba, po kterou by některé operace trvaly. U většiny příkazů by šlo o řádové zpomalení (měřeno v počtech cyklů). Výsledek? Nárůst výkonu jen opravdu minimální.P.S. Výše uvedené je jen můj laický názor, nejsem odborník na CPU a ani na fyziku.