Na Živě máme slovník, tahle definice je sice obecná a letitá, ale asi stále platná (http://www.zive.cz/slovnik/Default.asp?EXPSDIC=vyrovn%E1vac%ED):
cache
[kæš] (vyrovnávací paměť) Rychlá paměť mezi hlavní pamětí a procesorem počítače. Hlavní paměť může být základní systémová paměť ( viz ) RAM nebo také vnější paměťové médium (např. pevný disk). Do paměti cache se průběžně ukládají data, čtená z hlavní paměti. Při požadavku na přečtení dalších dat se nejdříve prohledá rychlejší paměť cache. Pokud cache data obsahuje, načtou se mnohem rychleji než z hlavní paměti. Nejsou-li požadovaná data ve vyrovnávací paměti, musí se načíst standardním postupem z pomalejší hlavní paměti nebo média.
Vysvětlení z článku je tedy poněkud nepřesné. Důvod přesunu L2 cache na destičku procesoru Slot 1 u Intelu a Slot A u AMD byl v omezené přenosové rychlosti FSB, která "tikala" u CPU Socket 7 v rozmezí 50-100 MHz a bohužel tehdejší 25nm (?) technologie výroby ještě neumožňovala přesun L2 cache přímo do "jádra", jak je tomu dnes. Na to doplatil později procesor AMD K6-III s L2 cache v jádře, který nebyl schopen vyšší frekvence než cca 450 MHz. U CPU Intel Slot 1 komunikovala L2 cache na polovině frekvence jádra, tedy v rozpětí dle typu Pentia II/III od 116 do 275 MHz, případně u některých výrazně dražších serverových CPU Xeon na frekvenci jádra. U CPU AMD byl variabilní poměr a u nejvýkonnějších AMD Athlon Slot A se frekvence dostala na 1/3 z 1 GHz, tedy na 333 MHz, ale ladiči měnili poměr a extrémisti i paměťové chipy... Tehdejší technologie umožnila bez problému umístění jen menší 128 kB L2 cache do jádra, úspěšný byl tehdejší Celeron s jádrem Mendocino a později i Celeron s 18nm jádrem Coppermine-128. Od té doby pracuje L2 cache s frekvencí jádra.