Radeon HD 5870 je v současnosti suverénně nejvýkonnější jednoprocesorovou kartou. Přesto bude jeho výkon po přehnaných očekáváních možná pro leckoho zklamáním. Do jisté míry se opakuje situace, která tu byla s uvedením GeForce GTX 285 – totiž že se objevila nová jednoprocesorová karta, která výkonen nenabízí víc, než stávající dvoučipová řešení.
Ačkoliv je většinou parametrů dvojnásobkem HD 4870, ve srovnání s dvouprocesorovou HD 4870 X2, která by měla logicky být spíše v nevýhodě, co do hrubého výkonu často (i když nepříliš) zaostává a je někde na polovině výkonu mezi HD 4890 a 4870 X2. Není to ale nic tragického – ve všech testovaných nastaveních byl výkon karty i tak dostatečný.
Skoro se zdá, že AMD kartu s ohledem na neexistenci adekvátního konkurenčního produktu trochu přiškrtilo, aby si nechalo rezervu na populární dodatečné navyšování výkonu v nových verzích ovladačů. Ale třeba je to prozaičtější a karta prostě jen nemá odladěné ovladače.
Oproti multiGPU řešením má navíc několik nesporných výhod – ať už se jedná o provozní vlastnosti, nebo další neduhy víceprocesorových řešení.
AMD se nás v prezentacích snaží přesvědčit o tom, že bude mít DirectX 11 na rozdíl od DX10 raketový nástup a slibuje brzké uvedení hned několika her, které nové rozhraní podporují. Ze strany Nvidie zaznívají spíše hlasy bagatelizující význam nového rozhraní. Spousta nových titulů zůstává stále na platformě DirectX 9 a avizované DX11 tituly byste spočítali na prstech na rukou. Pokud byste pomýšleli na upgrade starších, avšak stále dostatečně výkonných Radeonů HD 4870 či 4890 nebo GeForce řady GTX200, jen kvůli podpoře DX11, můžete zatím s klidným svědomím počkat, s čím se vytasí konkurence.
S klesajícími cenami fullHD monitorů se jeví jako velmi zajímavá funkce ATI Eyefinity. Nevýhodou je, že pro hraní většiny akčních her si nevystačíte se dvěma monitory, ale je zapotřebí pořídit rovnou tři. V opačném případě hrozí, že se snaha zamířit na nepřítele zvrhne ve snahu dohonit nepřítele zběsile poskakujícího mezi dvěma monitory. Komplikací je i to, že pro současný běh tří monitorů je podle dostupných materiálů zapotřebí jeden z monitorů zapojený na nepříliš používaný Displayport.
Spotřeba na výbornou
Radeon HD 5870 má maximální výrobcem deklarovanou spotřebu 188 W, spotřeba karty ve 2D je 27 W. K napájení stačí dva šestipinové napájecí PCIe konektory.
Pokud vás děsí následující údaje o spotřebě sestavy v klidu, vězte, že testovací Core i7 je přetaktovaný na 3,6 GHz a paralyzovali jsme u něj funkce pro řízení spotřeby, abychom při srovnání spotřeby eliminovali odchylky způsobené automatickým podtaktováváním procesoru.
V klidu má sestava výborných 184 W – ve srovnání s GeForce řady GTX 200 to není dramaticky lepší (jak by se z prezentací a rozruchu, který kolem nových karet je, mohlo zdát), je na tom ale o poznání lépe, než obdobný model předcházející generace s pamětmi typu GDDR5 – Radeon HD 4870. Při zátěži v Bioshocku jsme naměřili u celé sestavy s ohledem na výkon velmi přívětivou spotřebu 352 W. Ale to není zdaleka nejvíc, co karta dokáže se spotřebou sestavy udělat – ve Furmarku se spotřeba pohybovala na 400 W. Svou zásluhu na tom má zřejmě i podtaktování v klidu – u jádra klesá frekvence na 157 MHz a u pamětí na 300 MHz.
Vyladěné chlazení
Pochvalu si zaslouží i referenční chlazení, ani ne tak výkonem pasivu, jako spíš dobře zvládnutou regulací. Ve 2D režimu je karta díky regulaci i při zachování nízkých teplot jádra (asi 44 °C) tichá (cca 1 200 ot./min) a přehluší ji i tišší komponenty lépe vybaveného PC (zejména zdroj). Při běžné zátěži není zbytečně hlučná, při rychlosti kolem 2 000 otáček už i po hluku bezpečně poznáte, že je karta vytížená.
I tak ale regulace přidáváním otáček šetří, dokud teploty jádra nedosáhnou hodnot kolem 85 stupňů. Teprve potom dojde k razantnímu navyšování otáček a nárůstu hlučnosti. Ve 3D se nám ve Furmarku podařilo ventilátor roztočit nanejvýš na 44 % výkonu (cca 3 100 ot./min.) při cca 88 °C. Při zátěži v Bioshocku se teplota dostala na 81 °C (při 2 300 otáčkách).
Na následujícím bodovém grafu je souhrn asi dvouhodinového měření teplot jádra a při nich dosahovaných otáček ventilátoru.
Přetaktování
Při pokusech o přetaktování jsem po zkušenostech s Radeony HD 4870 a 4890 vytušil, že je zbytečné se s takty zpočátku příliš mazat, a rovnou nastavil frekvence 900 MHz pro jádro a 1 300 MHz pro paměti. Karta bez jediného zaškobrtnutí nové frekvence ustála. Ovladače ani aplikace třetích stran bohužel zatím nastavení vyšších taktů nedovolily. I když je odhad u karet vyráběných neokoukaným 40nm procesem ošemetný, nedoporučuji spoléhat na to, že kartu v rozletu brzdí jen ovladače. Zisk z přetaktování nad rámec toho, co u referenčních Radeonů obvykle dovolí ovladače, už nebývá příliš významný. Dopad přetaktování na výkon najdete v grafech s průměrnou snímkovou frekvencí.
Co zůstává ve hvězdách, je dostupnost karet. Soudě dle současných ohlasů bude poptávka po nových kartách obrovská, v současnosti by měla být v obchodech první (a nepříliš velká) várka grafických karet vyráběných podle referenčního designu, až o několik dní (nebo týdnů) později, než se naplno rozběhne mašinérie, která je už čistě čistě v režii výrobců karet. Otazníky visí i nad výrobcem grafických čipů, společností TSMC, která se prakticky od uvedení prvních 40nm Radeonů HD 4770 potýkala se špatnou výtěžností výroby. Situace se zlepšila až koncem srpna, přesto se nedá říci, že by byl trh kartami se 40nm čipy zaplaven (ostatně první 40nm karty by měla už na trhu mít i Nvidia, přesto je jejich nástup velmi pozvolný) a není tedy zřejmé, zda bude nových 40nm čipů dost na to, aby pokryly poptávku.
Za zapůjčení grafických karet děkujeme těmto společnostem:
 | Asus GeForce GTX 275,
Sapphire Radeon HD 4890 |
 | Asus GeForce GTX 275 |
 | Gigabyte Radeon HD 4870 X2 |