Možná máte Twitter, možná i Facebook. Možná jste na Last.fm a možná i na Flickru. Možná točíte video na YouTube. Možná byste mohli vytvořit profil i pro vaše starodávné hodiny.
V posledních letech zažívají obrovský boom nejrůznější sociální sítě. Objektem jejich zájmu jsme my, naše fotky, naše data – to my vytváříme obsah webu. Tento přístup samozřejmě naráží na zažitá společenská pravidla a principy soukromí, nic to ale není v porovnání s další úrovní „deanonymizace“ světa.
Po sociálních sítích totiž možná přichází internet, v jehož hledáčku jsou naše věci. Pokud máte profil na Facebooku, pokud se svěříte světu se svým hudebním vkusem na Last.fm, a pokud ke všemu používáte třeba takovou Wakoopu, která zase zaznamenává veškerý vámi používaný software, proč byste do sociální sítě nemohli zapojit i vaše věci – třeba notebook, vázičku po babičce nebo otrhaného plyšového méďu z dětství. Alespoň každý zloděj uvidí, co máte doma třeba na stěně za bohatství (a už končím s ironií).
Tales of Things
To vše dnes jde a tomuto konceptu webu se obecně říká internet of things – internet věcí. Praktickým příkladem může být třeba mladičká britská služba Tales of Things. Zatím je to jen startup, který toho po obsahové stránce mnoho nenabízí, jeho myšlenka je ale poměrně zajímavá. A zdá se, že i pro rizikové investory, autoři totiž na rozjezd dostali jeden a půl milionu liber a projekt se zalíbil i podpůrnému fondu pro startupy Microsoft BizSpark.
Tales of Things je vlastně vcelku jednoduchý katalog věcí – jakýchkoliv. Na svůj profil můžete vložit fotky nebo videa svého počítače, svých knih nebo třeba gumovou kačenku z dětství. V tom ale ono kouzlo není. Podstatné je to, že každá taková publikovaná věc na webu má na sobě nalepený štítek s unikátním QR kódem. Pokud tedy věc třeba prodáte na eBayi nebo v našich podmínkách na Aukru, nový majitel může čtečkou sejmout QR kód, věc identifikovat a přidat třeba lokalitu, fotky, videa nebo prostě jen krátké textové resumé, že má věc zrovna on.
Tales of Things a mapa světa se všemi registrovanými věcmi
Komu patříly starožitné hodiny, které jste si koupili v roce 2065?
Nyní se posuňte v čase třeba o dalších třicet let a představte si, že projekt Tales of Things (či alespoň jeho myšlenka) stále funguje a eviduje miliony nejrůznějších předmětů, které se pohybují po světě. Kdysi v roce 2010 jste do systému vložili starožitné hodiny, v roce 2021 ale změnily majitele. Vy se na ně ale přece můžete podívat na webu a zjistit, jak postupně měnily vlastníka, jak opustily republiku a jak je má dnes na stěně jistý John z Kalifornie, vystavil totiž krátké video.
Anebo naopak. Představte si, že jste si pořídili nové hodiny na eBayi. Skoro nic o nich nevíte, jen že jsou velmi staré. Bodejť by ne, když se píše rok 2065 a tento model se přestal vyrábět v květnu 2035. Ovšem hodiny mají vzadu nalepený zežloutlý QR kód! Rázem se dozvíte jejich celoživotní příběh, jak je Monika prodala Vlastovi a ten zase jiným lidem, kteří už jsou třeba dávno po smrti. Kdo je jako první koupil a jak se stěhovaly po celé Evropě? Přečtete si jejich příběh – tale of things.
Založil jsem nový předmět a vytisknul jsem si pro něj QR kód, který na něj nalepím. Kdyby mi kačenka uplavala na Vltavě a někdo ji našel, stačí ji oskenovat v libovolné QR čtečce a zobrazí se webový profil. Pokud ji oskenujete v mobilní aplikaci, zobrazí se profil kačenky se zprávou. Může přidat další a tak vznikne příběh – tale.
To vše je samozřejmě utopie, nápad je to ovšem neotřelý – sic už si vážně zahrává s bezpečností – a možná autoři skutečně jen čekají na to, až se konceptu „internet of things“ chytne i Google a vedle vyhledávače webů, obrázků, videa, knih a všeho možného nabídne i vyhledávač konkrétních věcí.
Tales of Things a jeho QR mechanizmus lze používat přímo z prohlížeče pomocí Flash Playeru a webkamery, nebo pomocí aplikace pro iPhone a Android.
