Tohle ale zase neodpovídá logice návrhu a čtení. Normálně se to dělá přístupem shora dolů. Pokud vezmu zjednodušený příklad třeba hry, tak první člověk narazí na funkci, co třeba vykreslí celou scénu, ta volá vykreslení objektu, ta volá vykreslení bodu atd. Když to pak člověk čte, tak začíná na vyšší úrovni a může přecházet na detaily, které ho zajímají.V opačném postupu by první narazil na funkci na kreslení bodu, což je ale celkem nezajímavé v situaci, kdy ho zajímá třeba jaká je logika, podle které se něco pohybuje. A ono to není nakonec ani moc přirozené pro zápis - prostě člověk začne psát nějaký obecný kód a z něj volá specializovanější, který napíše pod tu funkci. Pochybuji, že někdo se bude pořád vracet ve zdrojáku, aby ty specializovanější konstrukce vracel nad ty obecnější.Jinak reálně se ten kód stejně rozděluje do jednotlivých tříd, které by měly dělat jednu věc a jednotlivé třídy pak dávat do různých souborů. Vytvářet soubory s tisíci řádků není dobrý přístup, ale děje se to taky.